Dana (67 let): Vnoučata jsou děsivě náročná. Nemám na ně dost peněz
Ilustrační foto: Unsplash

Dana (67 let): Vnoučata jsou děsivě náročná. Nemám na ně dost peněz

12. 8. 2023

Jsem trojnásobnou babičkou. Před dvěma roky jsem ovdověla. Žiju skromně, snažím se hospodařit a zároveň si užívat život. Ale na to, abych financovala radosti a zábavu vnoučatům, mi už opravdu nezbývá. Přitom se od prarodičů stále očekává, že to dělat budou.

Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.9 b. / 45 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Hošková
Tak tady je nějaká chyba ve výchově. A vychovává i babička,ne že ne. Musí se to vysvětlit,babička přece nemá třeba ty možnosti,co pracující rodiče. Problém je,že doba se pochopitelně mění,my se měli lépe než naši rodiče (třeba) a naši rodiče lépe než ti jejich. Já vysvětluji vnoučatům,že tenhle nanuk jim prostě nekoupím,protože je moc drahý a je to zbytečné.A pokud ho vyžadují,ať si na něj dají z vlastní kasičky,aby viděly,jak ty peníze dokáží rychle ubývat.
Eva Kolářová
Milá Dano, fandím Vám, jen se nenechte zviklat a vydržte. Moje maminka (skoro 87) dává jen pravnoučatům s narozeninám a vánocům, ostatním nic, jen popřeje. Nastavila si to takto do hlavy a je spokojená, celá rodina 2 děti+4 vnoučata s partnery 12+7 pravnoučat. Já jsem ještě benevolentnější (66) a taky přilepšuji OSVČ, dávám dětem 2+2, vnoučatům 3 a partnerovi a 2 rodičům, dohromady 10 osob svátky, narozeniny a vánoce. Partner dává své části rodiny, já své (těch 10). Až to nebudu finančně zvládat, zdělám nějaké prohlášení, hlavně srovnám ve své hlavě. Stejná situace výlety nebo obědy (celá rodina) v restauraci. Na moje narozeniny ano, jinak se vaří doma. Výlety dle možností, ale také nemám ráda zbytečné výdaje za svačiny u stánku nebo pití. Teď jsme brali 2 vnoučata na 5 nocí do Německa, druhá babička i snacha se podivovali, že nestavíme cestou na oběd. Ale snacha dodala svačiny a oběd v KFC byl jen cestou zpět. Prostě si dělám, co uznám já za vhodné. A to jídlo za 2.000 měsíčně chápu, jsme dva a dávám 4.000. prostě jsem zvyklá celý život šetřit, tak nakupuji s hlavou. Vydržte, Dano, nejste sama a mějte plán!!! Ono za chvíli by vnoučata chtěli mobily, televize, boty do fitness, jakmile budou starší, nároky větší.
Jana Zahradníková
Když čtu příspěvky, tak si říkám, jak mám hodné děti a vnoučata. Když jsem zůstala sama, tak jsem snížila radikálně počet dárků a cenu, dospělým dám třeba kafe apod, dětem nyní většinou něco na zub, co můžou , není problém. Mám 8 vnoučat + 6 dospělých, to bych ani neměla za co koupit, co potřebuju. Nežiju nad poměry, něco vypěstuji, ale 2 000,- na měsíc by mi na jídlo nestačily. Záleží na každém, jak si to nastaví, čím víc budete dávat, o to raději vás mít nebudou. Nepotřebuji si nikoho kupovat.
Alena Vlčková
Paní promiňte, ale vy píšete, že za dva tisíce nakoupíte jídlo na celý měsíc a že s tím vyjdete. To vám tedy ale moc nevěřím...
Zuzana Andronikidu
Pokud bych byla babičkou a vnoučata žadonila že chtějí to a tamto řekla bych rodičům ať mi dají finance slušně ale otevřeně. Děti by měly vědět že nemůžou mít vše i můj 2 letý syn ví že nemůže mít vše. Ne že bych mu to nekoupila ale dám mu vybrat bonbóny nebo zmrzlina.
Danka Rotyková
Je to o výchově, ale tím myslím výchovu dospělých dětí, které jsou už rodiči. Jejich děti jsou zhýčkané stejně jako někteří jejich vrstevníci. Nepodlehněte jim, určitě vám v dospělosti dají za pravdu. Pokud ne, nemusí vás to mrzet.
Marie Macková
Jejda, vnoučatům je 12 a 13, což je velmi kritický věk. Jistě jste se o ně starala i dřív. Vnoučata už na prstech obou rukou nespočítáme. Je pravda, že jsme dva, tak jsou dva důchody. Když jsme s nimi (ne najednou) počítáme s tím, že to nějakou kačku navíc bude chtít, ale zase ne všechno, na co ukážou. Svačinu k vodě by si přece mohli vymyslet (a nést) sami včetně nápoje, který se dá pořídit levněji než v restauraci a nemusel by to být čaj z termosky. (Co sis v sámošce vybral, to pij). Já bych na čaj asi taky neměla úplně chuť. Doba se opravdu mění. Pizzu si můžou s Vámi upéct. Děti s babičkami pečou rády. Mám vnoučata menší, možná na pečení ti menší líp slyší. Udělám obyčejné kynuté těsto a dám jim ho jako modelínu. Co si vytvarujete, to Vám upeču. Posypte si to čím chcete - kakao, skořice, cukr, sůl kmín, mák.....To jsou pak hody. Když odejdou, uklidím tu spoušť a zřítím se na kanape. Ale je to nádhera.
jaroslav Šiška
Největší problém je vymyslet, co jim koupit k Vánocům. Ne že bych na to neměl, ale oni už všechno mají a já se v těch nových hejblatech moc nevyznám, asi bych se nezavděčil. Knihy se moc nečtou. Škoda.
Eva Kopecká
Je babička a babička. Ta naše zůstala v bytě, kde nás kdysi žilo pět. Co tam je sama bez dědy, je to asi znát. To sama poplatit. Zřejmě i proto zrušila dárky ke všem příležitostem. Já šla do penze o nějakých dvacet let později. Byt mám menší , ale u nás se prostě úplně jinak hospodaří. Navíc pár let před důchodem jsem měla pěkný plat. Babička si stěžuje na nedoplatky. Já mám pořád přeplatky. A vnouče mám jen jedno, to je znát taky. Babička má ke všemu vždy dost připomínek. Jakmile jsem byla v penzi, hned se ptala, kolik mi vyměřili. Já se nikdy nezeptala, nic mi do toho není. Že naši neměli nic našetřeno, předpokládám. Já ale taky ne, po rozvodu chtěl muž totiž vyplatit. No hospodaření se odvíjí řekla bych hodně od toho, kde a jak člověk bydlí...
Marie Pudichová
Když si tak pročítám komentáře, tak jsem si vzpomněla, jak jsme pořádali 2 - 3 denní turistické pobyty v přírodě. Je to už téměř 25 let. Tenkrát to nebylo tak náročné, jak je to dnes. I když to bylo pod hlavičkou organizace, odpovědnost za celý projekt jsem měla já. Mnohdy i starost o jídlo. Když nás bylo více, tak byla s námi kuchařka. Dcera měla na starost hygienu dětí a syn s kamarádem připravovali různé akce a soutěže. Jídlo bylo sponzorováno, zdravé, ale skromné. Byly tam i děti ze skromných poměrů, s těmi nikdy problémy nebyly! Horší to bylo s těmi, kteří dostávali vysoké kapesné a odmítávali pít čaj, kterého bylo vždy dostatek a nad jednoduchým jídlem ohrnovali nos. Kupovali si jídlo, hlavně pití za své peníze a dávali nám najevo, svou převahu. (Naštěstí těch bylo málo) Nebylo to jednoduché se s tím vyrovnat. Ale zvládli jsem to. Dnes už jsou všichni dospělí, potkávám se s nimi a můžu bilancovat. Ty skromnější, jsou na tom dobře a stejně vedou své děti tak, jak byli vedeni oni. Zato ti, co jich chrastily bankovky v kapse, mají problémy a nemalé. Rodiče si zoufají…

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Co vás nejvíce "nabíjí"?

Výlet do jarní přírody

20%

Setkání s přáteli

20%

Kontakt s rodinou

21%

Knihy

19%

Vitamíny

20%