Dana (67 let): Vnoučata jsou děsivě náročná. Nemám na ně dost peněz

Udelala jste to dobre,at se rodice postaraji o jejich blaho.Vy nejste povinna co koli jim dopravat a uz vubec ne luxus na ktery jsou zvykli od rodicu.Pokud rodice chteji aby u vas vnoucata byli tak at vam prispeji na to,aby vy jste s nimi mohla do drahych restauraci a zabavnich center.Rodice muzou byt vdecni za to ze je pohlidate a ne aby očekávali ze jim budete cpat horem dolem.Pokud by na to nepřistoupí no tak at si je rodice nechaji doma a poridi chuvu.Vy nejste otrok ale clovek ktery se snazi aby se mel na stari dobre a ne to cpat vnoucatum.

Je to smutné... já mám naštěstí bezva vnuky. Netrapte se tím, ale chápu, že je Vám z toho smutno. Váš syn i dcera dělají velkou chybu, ale Vy s tím nic neuděláte, je to jejich výchova. Žijte svůj život.

Lépe bych to nenapsala

Moje vnoucata a ze jich mam, nemela zadne pozadavky jineho zamereni nez co se tykalo jidla.... kdyz prijede upeces nebo uvaris mi to nebo ono, ostatni prani jim plnili rodice.

,, Můj syn říká, že kdyby nemohl dětem dopřát vše, co chtějí, měl by pocit selhání." Už tohle je špatně, neboť může mít člověk v životě vše, co chce? I z dalšího vašeho psaní je vidět, že děti jsou vedeny podivně a že jsou rozmazlené. Jisté je, že takových mladých rodin je hodně, bohužel, tyto děti jednou narazí. ,,Výchova je největší a nejtěžší úkol, který byl člověku svěřen."

Výchova …

Občas svým dvěma nejmaldším vnoučatům z legrace říkám, že si asi adoptuju nějaká jiná. Proč? Když jim chci něco koupit, říkají, že nic nechtějí. Nevědí, co by měli chtít k narozeninám a ani k vánocům. Babi, my všechno máme, my nic nepotřebujeme. A já bych je tak strašně moc chtěla rozmazlovat. Přitom nevyrůstají v nějakém obrovském nadbytku. Ty starší dva vidím maximálně 2-3 x do roka. Tak nemáme čas řešit hlouposti a prostě si užíváme čas. Vařím jim česká jídla, pro jednoho i ve veganské variantě. Starší "domácí" vnuk má bezlepkovou dietu a chodí ke mně dvakrát týdně na oběd. Má to rád a už se přihlásil i na příští školní rok. Dcera i snacha jsou v pohodě a neurčují, co mají kluci u mě jíst nebo dělat. Vždycky se dokážeme domluvit

Když to tady čtu, říkám si, jak jsem to u mé babičky mohl vydržet. Na snídani suchý chleba s bílou kávou a jak jsem se olizoval, na oběd polévka co zahrada dala a potom bramborové placky na plotně potřené šípkovou marmeládou. A večeře brambory s mlékem. Za týden jsem maso viděl snad dvakrát. A to jsem byl masové dítě. Také vím, že rodiče přispívali na můj pobyt. Musím přiznat, že na tyto prázdninové pobyty vzpomínám pořád a jsem za ně babičce vděčný. Ono doopravdy hodně záleží, jak se povede výchova. Nemohu z vlastní zkušenosti vykládat, jak je to dneska. Nemám vnoučata.

To je smutné čtení...Přeměřovat kdeco penězi. Pokládat nějakou ošizenou pizzu za něco extra.pohrdat obyč jídlem. nechtít se koupat v řece a dělat z nějaké pročůrané vířivky ideál. Myslím,že v tom mají prsty rodiče těch vnoučat. Asi není jiné cesty ,než buď si vnoučata u babičky předplatit ,asi i s rozvrhem - kam dětičky ráčí a kam ne, nebo nic.Taky by mohla babička navštívit vnoučátka u nich doma a dožadovat se všeličehos,jako na oplátku....No a ty soutěže,co ještě bude k svátku/narozeninám/Vánocům/Velikonocům ??? Kromě přání by ode mne nebylo nic,čili 0. Podle mne si to zaslouží ,když jsou takoví !!! A nemyslela bych tak často na ně, i když možná se ještě polepší.

Myslím si, že pravda je někde uprostřed. Jako v životě vše. Já sice nemám své vnučky rozežrané, jak paní píše, ale zmrzlinu a pizzu na tu mám. Myslím si, že bych čajem nešetřil, ale koupil bych jim dobrou limonádu. Třeba v supermarketu, kde je to levnější. Ano, za výchovu dětí zodpovídají a člověka formují rodiče. Do toho jim kecat sice můžeme, ale nařídit jim nic. Pokud nechtějí pravidla přijmout a trochu se přizpůsobit, tak to na čas omezte. Má známá mi vyprávěla svou zkušenost. Dcera před čtyřicítkou a její manžel již po ní se konečně dočkali dcery. Je vymodlená a proto tak s ní jednají a všechno jí dovolí. Vnučka si hrála u ní v obyváku a kolem se měla nepořádek. Babička ji okřikla a když to nepomohlo, tak ji plácla přes zadek. Dívenka to nechápala. Přišla pro ní dcera a známá jí povídá: "Neposlouchala, tak dostala na zadek. Domluva nepomohla. "Pokud Ti to vadí, tak jí sem nevoď". Za pár dní se objevila dcera s vnučkou. "Holčička babičku objala a povídá: "Já se na Tebe babi nezlobím". Je to úsměvné, ale ze života. Jindra