Ten první prázdninový výlet na sebe nedal dlouho čekat. Hned v úterý 4. července si nás s dědou vyzvedli u snídaně, a my tři bratři, jejich vnuci, jsme s nimi vyrazili na autobus směr Bystřice pod Hostýnem, kde jsme hned přestoupili na další autobus do Teplic nad Bečvou. V plánu na ten den byla nejhlubší propast na světě a to ta, v Hranicích.
Napřed ale dopoledne byly na programu Zbrašovské aragonitové jeskyně nedaleko místních lázní. Hned v autobuse nám babička rozdala papíry, na kterých byly její rukou zobrazeny 3 druhy krápníků. Stalagmit, stalaktit a stalagnát. Ještě na nás vyrukovala s mnemotechnickou pomůckou, už to slovo mnemotechnická nám dalo zabrat. Babička asi zapomněla, že jsou prázdniny, a že máme zákaz učení. K našemu překvapení jsme si zapamatovali, že stalagmit vyrůstá ze země, mnemotechnická pomůcka byla ta zem, kde je písmeno M. Že stalaktit roste od stropu, tam bylo pomůckou tlo, starý výraz pro strop (prý se nám to bude hodit do křížovek) a písmeno T. Ten třetí výraz stalagnát byl tak srandovní, že jsme žádnou pomůcku pro zapamatování nepotřebovali, a už víme, že se tak jmenuje krápník od země až do stropu.
Autobusová zastávka v Teplicích byla nedaleko od jeskyní, stačilo jen přejít přes most na druhou stranu řeky Bečvy. Bylo deset hodin dopoledne a sluníčko hezky hřálo. Na pokladně jsme si ale raději oblékli bundy, které nám přibalila maminka. Paní průvodkyně nás informovala, že Zbrašovské jeskyně jsou nejteplejší jeskyně u nás, a že teplota v nich se pohybuje celoročně okolo 16 stupňů Celsia. Když začala vysvětlovat druhy krápníků, měli jsme radost, že my v tom máme jasno. Byl tam i jeden stalagmit, který plní lidem přání, když si na něj šáhnou. Děda nám vyprávěl, že náš strýc Marek, jejich syn a maminčin bratr, když byl malý, ten si přál, aby měl hodně peněz. Když vyšli ven z jeskyně, nenápadně mu položili pod nohy pětikorunu, aby ji našel. Byl prý hodně překvapený, jak to funguje. Také jsme si něco přáli, je to ale tajemství.
Prohlídka jeskyní se nám moc líbila, nafotili jsme i něco pro rodiče.
Když jsme vyšli na denní světlo, bylo už docela horko, proto nám přišla vhod dobrá zmrzlina a ochlazení v řece Bečvě.
Bylo ale na čase vystoupat na pravém břehu této řeky, nad vlakovým nádražím, k nejhlubší propasti v České republice a zároveň nejhlubší zatopené propasti na světě. Na turistické vizitce jsme si přečetli, že je hluboká 69,5 m a zatopená část má výšku 519,5 m. A to zatím potápěči dna ještě nedosáhli.
Výstup k propasti nebyl náročný, těch 300m jsme v pohodě zvládli. Na informační tabuli u cesty jsme si prohlédli zvířata, která v této oblasti žijí. Mimo krtků a žab, tam byl vyobrazený malý černý rejsek - taková malá myška. Dokonce jsme dvě tato malá zvířátka uviděli. Jeden něco pojídal vedle turistického chodníčku. Druhý ale ležel nedaleko mrtvý, asi ho někdo zašlápl. Kousek dál z díry u cesty vykukovala malá žabka. Všude okolo bylo velké sucho, určitě měla žízeň. Proto jsme ji do díry nakapali trošku vody, aby se osvěžila. Kromě těchto živočichů jsme potkali hodně pejsků na vodítku, malých i velkých.
Když jsme sešli dolů, tak jsme ještě čas do odjezdu vlaku využili v informačním centru k virtuální prohlídce všech zajímavostí, které jsme si ten den mohli prohlédnout na vlastní oči. Zpátky domů jsme jeli opačnou stranou vlakem přes Hranice, Lipník nad Bečvou, Přerov a Hulín.
Výlet se nám moc líbil, už se těšíme na další. Příští týden máme strávit v příměstském táboře v zahradě holešovského zámku, to budou taky prima zážitky.
Tak my to prozradíme. V jeskyni jsme si přáli dostat od rodičů PlayStation, ale i přání, aby prázdniny nikdy neskočily, není špatné.
Andrej, Marek a Michal
