S přibývajícími roky si člověk prostě uvědomí, že jeho tělesná schránka občas potřebuje nějakou tu údržbu. A také, že je dobré občas zvolnit tempo, dokonce někdy se vyplatí i pořádně zpomalit. Moje zdravotní pojišťovna sice zastává názor, že moje tělesná schránka údržbu v lázních ještě nepotřebuje, ale v tomhle se prostě neshodneme. V posledních letech se snažím každý rok si nějaký léčebný lázeňský pobyt popřát.
Mlýnská kolonáda - největší a nejznámější, nejvíce navštěvovaná
Tržní kolonáda - naše oblíbená
Sadová kolonáda - pro nás byla nejbližší
V posledních letech jsem navštívila Františkovy Lázně i Mariánské Lázně, na letošní rok mi zbyly z té západočeské trojice Karlovy Vary. Od jejich návštěvy mě až dosud odrazovalo to, že zde žilo velké množství Rusů. Doufala jsem, že se to po vypuknutí války mezi Ruskem a Ukrajinou změnilo, ale rusky mluvících lidí je tu stále dost. Jak mezi hosty, tak i mezi personálem. Lázně žijí, ale nejsou přelidněné. Mnoho hotelů a restaurací zůstává zavřených. Než jsem si vybrala ten svůj hotel a typ pobytu, hodně jsem o tom přemýšlela a zkoumala možnosti na internetu. Z minulých let mám nějaké zkušenosti, preferuji léčebné pobyty, tedy ty s nějakou tou užitečnou procedurou. Plus možnost něco nového poznat a zažít. Letos se mi to opravdu podařilo. V malém nedávno zrekonstruovaném hotelu nedaleko kolonády nám s manželem bylo opravdu moc dobře. Během týdenního pobytu jsme měli dvacet procedur plus pitnou kúru podle doporučení lékaře. Všechny procedury probíhaly v hotelu, jen k pramenům jsme si museli třikrát denně doběhnout pro čerstvou dávku minerální vody. Počasí nám přálo, a tak jsme kromě pravidelného popíjení pramenů i docházení na procedury, měli příležitost dobře prozkoumat zejména lázeňskou část tohoto města. Nebudu zabývat jeho historií, koho to zajímá, dozví se jistě spoustu informací na internetu. Spíš se chci zaměřit na svoje dojmy, zážitky, pocity a zkušenosti z tohoto místa a okořenit je několika fotografiemi.
Celou lázeňskou částí města protéká říčka Teplá, právě kolem ní je ta příjemná rovinka
Možná vás napadlo, proč jsem zvolila právě tento název článku. Vysvětlení je jednoduché. Velké množství schodů v Karlových Varech je to, co mě nejvíce v tomto lázeňském městě překvapilo. A to hned po příjezdu do města. Při hledání hotelu podle mapy jsme jedno dlouhé a strmé schodiště museli sejít i s kufry, další se nacházelo kousek od hotelu. Inu, jsem zvyklá žít v rovinatém kraji, kde tolik venkovních schodů a schodišť není potřeba. Většinou jde o velmi stará schodiště, v mnoha případech i mimořádně dlouhá. Často jsou zkratkou pro pěší, která spojuje dvě ulice o rozdílné nadmořské výšce. Například na schodišti mezi ulicemi Sadová a Petra Velikého napočítala 160 schodů. Bohužel schodiště mimo hlavní lázeňskou kolonádu vypadají dost neudržovaně, kovová zábradlí napadená rzí už místy neplní svou funkci. Asi to nikoho netrápí. Lidé jezdí v autech, pěšky se chodí jenom po rovině na kolonádě. Ale já jsem právě tato schodiště používala často, se zájmem jsem zjišťovala, kam vedou a představovala si, kdo a proč je kdysi právě na tomhle místě vybudoval. Konečně mám na takové zajímavé nesmysly čas!
Schodiště k Zámecké kolonádě
V Karlových Varech je registrovaných 81 minerálních pramenů, těch přístupných je patnáct a třináct z nich se používá k léčebným ůčelům. Jednotlivé prameny mají podobné složení, ale liší se hlavně teplotou, která má vliv na množství rozpuštěných minerálů. Většina pramenů je teplých, například Vřídlo má teplotu 73 st. C. Prameny jsou vyvedené do jednotlivých kolonád - Vřídelní, Zámecké, Tržní, Mlýnské a Sadové. Každý pramen má samozřejmě své jméno, ale pro lepší komunikaci a orientaci jsou prameny očíslovány. Nejznámější Vřídlo má jedničku, čísla pramenů směrem od Vřídelní kolonády až k Sadové postupně stoupají. Když jsem na počátku svého pobytu dostala rozpis pitné kůry od svého lázeňského lékaře, hleděla jsem na řadu čisel dost zmateně. Můj rozpis vypadal asi takto: Před snídaní: 2 a 6 před obědem 6 a 8, před večeří 12 a 12 plus uvedená množství v mililitrech. Manžel měl samozřejmě na rozpisu jiné prameny, aby to nebylo tak jednoduché. S mapou pramenů jsme to nakonec zvládli, po dvou dnech už jsme je navštěvovali po paměti. Léčivou teplou minerální vodu jsme usrkávali přesně dle doporučení - rozvážně po doušcích i s předepsanými přestávkami. Já jsem si nejvíce užívala popíjení karlovarských pramenů před snídaní. Na kolonádě byly brzy ráno jen rozvážně se pohybující osoby s pítky, teplota vzduchu byla v horkých dnech ještě přijatelná a všude panoval klid. Bylo slyšet jen bublání jednotlivých pramenů, které občas přerušil svým křikem nějaký pták.
Sadová kolonáda je těsně před hotelem Kriváň - Slovan
Nedá mi to a musím se také zmínit o architektuře v lázeňské části Karlových Varů. Převládající secese se mi líbila. I když jsem zaslechla i názor, že domy tady vypadají jako přezdobené šlehačkové dorty. Prostě, každý to vidí svýma očima. Občas jsem se u nějaké budovy zasekla, protože jsem si ji potřebovala důkladněji prohlédnout. A samozřejmě vyfotografovat. Nádherně ozdobená průčelí, zvýrazněná okna, důmyslně umístěné balkóny se zdobeným kovovým zábradlím, terásky a nezbytné schůdky. Každý dům je trochu jiný a jinak krásný. Každý dům má určitě svůj příběh. Občas jsem zapátrala i na internetu a dozvěděla se něco málo z historie. Například příběh Grandhotelu Pupp začíná už v roce 1701, kdy se do historie hotelu zapsali dva karlovarští starostové. Ve druhé polovině 18. století se hotel, tehdy ještě pod názvem Saský a Český sál, dostává do majetku Puppů. V roce 1892 došlo k demolici původního hotelu a podle návrhu vídeňských architektů Příhody a Němečka začala výstavba nového Grandhotelu Pupp. Během dalších let byl hotel samozřejmě upravován, přestavován, rekonstruován. Po druhé světové válce byl hotel zkonfiskován a tím skončila rodinná historie Puppů v Karlových Varech. Pod vlivem změn hotel měnil i své jméno. V roce 1951 byl přejmenován na Grandhotel Moskva a tohoto názvu se zbavil až po sametové revoluci. V roce 1990 došlo k vyrovnání s dědici rodiny Puppů a k dohodě o využívání původního názvu.
Grandhotel Pupp, resp. jeho hlavní část
Část nazývaná Stará louka - zde je mnoho restaurací a míst k odpočinku
Divadlo
Na druhé straně i v lázeňské zóně existují i místa, kterým jsem zatím nepřišla na chuť. Jde o hotelový komplex Thermal, který byl postaven v letech 1967 až 1976 ve stylu brutalismu. Od počátku se o něm uvažovalo jako o kongresovém centru a hlavním centru Mezinárodního filmového festivalu Karlovy vary. I když Thermal stojí na svém místě už více než 40 let, mám vnitřní pocit, že do lázeňské oblasti prostě nezapadá. Navíc v době našeho pobytu probíhaly kolem komplexu usilovné přípravy na 57. mezinárodní filmový festival. Ozývaly se vrtačky, pily a kladiva, všude probíhali dělníci a postupně zde vyrůstaly provizorní stavby k této příležitosti.
Hotel Thermal v době intenzivních příprav na Filmový festival (normálně tam ta lešení asi nebývá)
Před hotelem Thermal - opět příprava na festival. Mimochodem další den před změnou počasí byly tyto sochy upevněny silnými popruhy, aby je vichr náhodou neponičil.
Také monstrózní komplex Vřídla mě neazujal, i když jsem se tam zastavila skoro při každé cestě kolem. S obdivem k přírodě, k tryskajícímu horkému prameni, ale s lehkým mrazením z toho množství kamene, betonu a oceli kolem pramene.
Vřídlo - pramen číslo 1
Další část betonového komplexu u Vřídla.
Náš malý hotel byl ve známé ulici Sadová, v části zvané Westend. Zde se také nachází pravoslavný chrám Petra a Pavla - jedna z připomínek ruského vlivu v Karlových Varech.
Pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla
Karlovy Vary jsou přímo předurčeny k zajímavým vycházkám a výletům. Pokud člověka omrzí lázeňská část města, může se vydat do blízkého i vzdálenějšího okolí. S manželem jsme kvůli právě panujícím vysokým teplotám preferovali spíše kratší procházky v ranních a večerních hodinách. Ale poslední den, kdy byla teplota konečně přijatelná, a tak jsme se vystoupali pěšky k hotelu Imperial. Hlavně ze zvědavosti. Jak hotel a jeho okolí vypadá, vidíte na fotografiích. Nedalo mi to, a hledala jsem na internetu, kdy, jak a proč byl tento hotel postaven. Hotel byl slavnostně otevřen v roce 1912, v této době byla prý po ubytovacích kapacitách poptávka, protože do Varů přijíždělo 70 tisíc návštěvníků ročně. Hotel Imperial se stal novou dominantou Karlových Varů a rychle se proslavil i v zahraničí. Hosté ze zámoří i z Anglie přivezli také nový druh zábavy a změnu životního stylu. Ve Varech vznikly tenisové kurty, golfové hřiště i dostihová dráha. K hotelu vede z divadelního náměstí podzemní lanovka, hosté hotelu ji mají zdarma. Samotný hotel nás nijak zvlášť nezaujal, ale z jeho oken je jistě krásný výhled do okolí.
Hotel Imperial - k tomuto hotelu vede dokonce podzemní lanovka
Blízko u hotelu Pupp je další lanovka, přesněji řečeno dolní stanice lanovky Diana na rozhlednu Diana. Tu jsme nevyzkoušeli, odradila nás dlouhá fronta. Místo toho jsme se pokochali vyhlídkou a město a okolí od Keglevičova kříže, a pak ještě vystoupali na skalní útes nazývaný Jelení skok. Na útesu je však socha kamzíka, nikoliv socha jelena. To mě docela zmátlo, a tak jsem dodatečně pátrala, co tento zmatek způsobilo. Dle mého oblíbeného zdroje wikipedie se už v roce 1850 radní mésta rozhodli, že umístí na skálu sochu jelena jako odkaz na pověst o založení města. Z finančních důvodů nakonec na skálu pŕipevnili pouze pamětní desku. Toho využil bohatý podivín August von Lützowa tajně umístil na toto místo sochu kamzíka. Před městskou radou se pak hájil tím, že jako myslivec nemůže souhlasit s teorií, že z této strmé skály do propasti skočil jelen, mohl tak učinit pouze kamzík.
Keglevičův kříž se tyčí na skále nad částí Stará louka blízko hotelu Pupp
Socha Kamzíka na skále nad městem, v pozadí hotel Imperial
Zdroj informací: wikipedie
