Ženské single cestování se stalo fenoménem a týká se jak mladých dobrodružek, tak dam v seniorském věku.
Když se dříve řeklo slovo cestovatel, většina lidí si představila odvážného muže prozkoumávajícího cizí krajiny. Nyní je však mezi cestovatelkami tolik žen, že se muži dostávají do menšiny. Každý si pod pojmem cestování samozřejmě představuje něco jiného. Někdo prozkoumávání neprostupných pralesů, někdo přejíždění z jednoho řeckého ostrova na druhý, jiný výlet do Říma, další plácnutí se k moři a vycházky do okolních městeček. Ve všech těchto disciplínách jsou však nyní ženy mnohem aktivnější než bývaly. Přestaly mít strach, získaly sebevědomí, ale hlavně poznaly, že být ženou na cestách není nic divného, naopak. Tento trend je na vzestupu několik let a stále nabírá na síle.
„Když jsem před pěti lety poprvé jela sama k moři, bála jsem se, že se na mě lidé budou dívat divně. Co tady ta ženská sama pohledává? Nějaké takové pohledy jsem v autobuse cestou z letiště cítila, přece jen s cestovkou jely samé páry nebo rodiny s dětmi. Ale spíše jsem si jen namlouvala, že lidem připadá divné, že jsem sama, ve skutečnosti je to každému jedno,“ vypráví devětapadesátiletá Zuzana z Ostravska. Když vyjela poprvé sama, byla rok vdovou. „Před tím jsme jezdili k moři s manželem a já si uvědomila, jak moc mi to chybí. Byl to takový pokus o záchranu sama sebe. Poprvé to bylo krušné, bylo mi smutno, byla jsem nejistá, připadalo mi nevhodné jít si sama sednout na jídlo. Teď se naopak na cestách sama cítím nejlépe,“ vysvětluje. Loni byla u moře s kamarádkou, ale říká, že letos opět jede sama. „Je těžké najít někoho, s kým si stoprocentně sednete, tak jsme si trošku lezly na nervy a pro mě to nebylo ono, už jsem si na sólo cestování dost zvykla,“ přiznává.
V poslední době vyráží sama do Řecka, s malou cestovkou, která jí zajistí pobyt a letenku. Na místě se stravuje sama, sama si organizuje výlety. Vyrazila už i sama do Říma, do Florencie, do Londýna. „Dodalo mi to sebevědomí. Moje máma to nechápe, ta pořád říká, že cestovat sama je pro ženu nebezpečné,“ podotýká.
„Počet klientek, které cestují samy, se každoročně zvyšuje, často jde o ženy ve věku mezi čtyřiceti a až šedesáti lety,“ uvedla Andrea Řezníčková z cestovní agentury Invia. Toto je typ cestovatelek, které preferují hotely u moře, klid, pohodu a jistotu, že jim vše zařídí některá cestovní kancelář. Další skupinu single cestovatelek tvoří dobrodružky, které vyrážejí na cesty úplně samy. Samy si koupí letenku, samy si zařídí noclehy, některé ani to ne a cestují se spacákem či stanem. Ano, i mezi tímto typem dobrodruhů v poslední době přibylo mnoho žen a svědčí o tom obrovský nárůst knížek, jejichž autorky popisují, jak přecházely americká pohoří, jihoamerické pralesy nebo putovaly Evropou. V tomto případě jde samozřejmě převážně o mladší fyzicky dobře vybavené ženy, nicméně i ony jsou důkazem toho, jak se postoj k cestování mění. Copak by někdo dříve považoval za běžné, že se třicetiletá žena vypraví na trek a spí v horách sama pod širákem?
Podle údajů americké agentury REI Adventures, která se zaměřuje výlety do divočiny, se za posledních deset let zvýšil počet single cestovatelek o šedesát procent a navíc ženy tvoří téměř šedesát procent jejich klientů. Jezdí s nimi mladá děvčata stejně jako mámy, které si chtějí odpočinout od rodin, i fyzicky zdatné seniorky, které si chtějí splnit sen a vidět nějaké atraktivní exotické místo.
„Hlavní je se nebát. Zpočátku jsem byla vystrašená, když jsem jela sama do Chorvatska a to jsem měla přes cestovku vše zařízené. Jenže jsem byla sama! To pro mě byla noční můra. Ale překonala jsem strach a teď jezdím zásadně single,“ vypráví pětašedesátiletá Táňa. Dostala se do fáze, kdy si sama předem zařídí noclehy, zajistí letenky a vyráží do Itálie nebo na řecké ostrovy. „Takto sama to pořídím levněji než přes cestovku. No a když chci mít klid a jistotu, využiju služby cestovky. Je to jednoduché. Zpočátku jsem se taky bála, že se nedomluvím. Přece jen jsem z generace, kdy je mi ruština bližší než angličtina. Ale naučila jsem se používat překladač, ruce, nohy. A je to motivace, proč přes zimu chodím do kurzu angličtiny,“ říká.
„Starší lidé někdy mají obavy z toho, že se v cizině nedomluví, ale je to zbytečné. Musím se přiznat, že jazyk je i můj problém, přesto mě nikdy v mém cestovatelském nadšení nebrzdil. Základy jsem se postupně naučil, nosím sebou obrázkový řecký slovník, mám Google překladač. Navíc existují neuvěřitelně chytré věci, jak třeba Vasco překladač, kterému řeknete větu česky a on vám ji přeloží do řečtiny a obráceně,“ uvádí Zdeněk Šenkyřík, zakladatel webu Řecko nás baví, který sdružuje milovníky Řecka a velký znalec této země. I on má zkušenost s tím, že nyní Řecko neprozkoumávají mladí dobrodruzi, ale především lidé středního a vyššího věku, mezi nimiž nechybí zralé dámy.
Většina žen, které se ve středním a vyšším věku rozhodly zkusit vyrazit na cesty samy, se shoduje, že jim první zkušenost výrazně zvedla sebevědomí a nezůstalo pak u jedné cesty. Naopak, rok od roku se cítí být odvážnější, zkušenější a pouštějí se na zajímavější místa. Zkrátka plní si sny. A je úplně jedno, jestli tím snem bylo vidět Neapol nebo se koupat na ostrově Milos nebo se podívat k Baltu. Podstatné je, že nesedí doma a nestěžují si, že nemají s kým jet nebo že jejich partner s nimi nechce jet. A protože jich přibývá, dodávají tak odvahu dalším a dalším ženám.
