Soužití s tchyní bylo často nesnesitelné
Ilustrační foto: Ingimage

Soužití s tchyní bylo často nesnesitelné

29. 4. 2023

Na téma vztahů s tchyní bych mohla napsat román. Skoro neznám v okolí rodiny, kde by tu a tam něco nezaskřípalo. Zde je krátký příběh o mém vztahu s tchýní.

Po rozvodu s prvním manželem jsem žila asi tři roky sama a pak jsem se seznámila s příjemným mužem, bohužel však ženatým. Zrodila se z toho láska a nakonec to dopadlo tak, že jsem s ním čekala dítě. On se rozvedl, vzali jsme se a začali jsme řešit bydlení. A jako nejlepší řešení se nám zdálo postavit rodinný domek. Protože jsme však měli problém s jeho ufinancováním, napadla nás myšlenka společného bydlení s manželovými rodiči. Zprvu jsem se zdráhala, rodiče však byli příjemní, oba měli rok do důchodu, a tak jsem si říkala, že pak budou cestovat, jezdit na svou chatu a budou si tedy řešit svůj vlastní program.

Do roka jsme se stěhovali, rodiče do dvoupokojového bytu s velkou obývací kuchyní v přízemí, my s čerstvě narozeným dítětem do podkroví. Protože jsem měla poměrně dobře placené místo, kterého jsem se nechtěla vzdát, a hlavně, potřebovali jsme platit hypotéku, domluvili jsme se, že půjdu po půlroce do práce a že mi tchyně pomůže přes den s dítětem. A začaly problémy…

Tchyně byla velmi ochotná, věnovala se malému jako vlastní máma, ale časem k němu přilnula tak, jakoby to bylo její dítě. Čím více s ním byla, tím jsem měla větší pocit, že se mi dítě odcizuje. Tchyně mi pak stále častěji hovořila do toho, co mám dělat, jak jej mám krmit, kdy ho mám dát spát, jakou mu mám dát hračku, co mu mám oblíkat. Začala chodit do naší části domu, když kluk začal plakat, jako bych jej sama neuměla utišit.

Začalo mi to strašně vadit, vadila mi každá její přítomnost, každá, byť i dobře míněná rada, začala jsem ji nesnášet. Manžel mě vždy uklidňoval, abych nešílela, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem se hádala i s ním a naše hádky byly stále ostřejší. Došlo to tak daleko, že jsem mnohdy na tchyni zakřičela, ať už mi dá pokoj, a to i tehdy, když jen vstoupila do domu.

Tuto nepříjemnou atmosféru přehlušila náhlá těžká nemoc tchána, který do tří měsíců od objevení nemoci zemřel. Hádky mezi mnou, manželem a tchyní na čas ustaly, ale jen dočasně. Zhruba po roce jsem opět nemohla snést její přítomnost v naší blízkosti. Nebudu popisovat některé konkrétní scénky, ale nakonec to dopadlo tak, že si tchyně našla podnájem v sousedním městě. Bylo mi jí líto, když přijel pro její věci stěhovací vůz, obrečela jsem to, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Byla to úleva.

Nyní je to tak, že občas přijede navštívit svého vnuka, staví se na kávu, bavíme se velmi stroze, ale slušně. Vím, že jsem se zachovala nepěkně, že jsem tchyni vyloženě vyštvala, ale myslím, že jsem tím zachránila manželství.

 

P.S.: Tou tchyní jsem já. Dost často myslím na to, jaké jsem dělala chyby, jak jsem se pletla do výchovy vnuka a snažím se pochopit pocity mé snachy...

rodina vnoučata
Hodnocení:
(4.8 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
Když jsme se s manželem vzali, bydleli jsme chvíli u mých rodičů na vesnici. Narodil se nám syn, ale můj otec byl alkoholik a začal nás vyhazovat, takže jsme se po půl roce přestěhovali do Ústí. Nějakou dobu jsme bydleli v garsonce a když se manželova sestra odstěhovala od tchýně, nastěhovali jsme se k ní my. Byla moc hodná, vycházela jsem s ní dobře, chodila ještě do práce. Po dvou letech jsme dostali družstevní byt, šli jsme do svého, ale babička občas pohlídala, prostě to bylo OK.
Jana Tulejová
Myslím, že to Boženka napsala pravdivě, výstižně. Měla jsem 2 tchyně /jedna ještě žije/, ta první byla generálka, bohužel jsme nějakou dobu s nimi bydleli, my dole, staří se švagrovou nahoře. Věčně mi chodila dolů, kluka si brali nahoru, když se vrátili z práce, já dole dělala krupičku k večeři, kluk přišel napapaný, dostal páreček. Ale já se nedala, někdy jsem prostě zamkla dveře, z jedné strany dveří řval kluk, z druhé škrábala na dveře tchyně, já dělala, že neslyším. Když jsme měli návštěvu, já vždycky poznamenala, že "uvidíte, za 5 minut je tu kontrola s koláčkama" a také že jo. Největší peklo mi dělala a dělá švagrová. Osud to naštěstí zařídil jinak, my se odstěhovali k mojí matce, když otec zemřel a od té doby jsme vycházely s tchyní hezky, dokonce prý si mne nemohla vynachválit. I tchána jsme dochovali, když se o něj švagrová nechtěla starat. Dnes jsem já trojnásobná tchyně, ale protože se nikým nebydlíme, je to OK. A moje druhá tchyně bude mít 99 roků a máme se rády, muže /syna/ už někdy nepozná, ale mne vždycky mile vítá.
Lenka Kočandrlová
Co dodat : hlídání bylo fajn,ale když už byla matka dítěte doma,tak se jí mělo dítě předat a více se neangažovat. Tchyně udělala chybu,že se až moc přilepila na dítě a nenašla včas odstup. Že se odstěhovala,bylo v pořádku,když nedodržovala pravidla. Já jsem jeden čas dávala mámě hlídat dítě,ale přesně od - do,aby se nevyčerpávala příliš.Trvalo to asi 2 měsíce.Tchyně nehlídala děti nikdy,ani jsme to po ní nechtěli,bydlela v jiném městě. Myslím si,že tchyně se nemají mladým do ničeho plést,jen udělat to,co si domluvili a konec.Já to tak dělám.
Soňa Prachfeldová
Asi by to protistrana, tedy snacha popsala trochu jinak. Dvougenerační soužití je skvělé, pokud to více klape, než skřípe. A stačí slůvko a oheň se rozhoří. Já nepoznala tchyni, zato tchyní jsem a nestěžuji si. Každý si zachováváme své soukromí v jednom domě. Když potřebují, pomohu, ale sama si o práci neříkám. :-) Pokud si nerozumí, tak obě strany musí žít permanentně ve stresu a pocitu ukřivděnosti. Pak přes veškerou lítost, je lepší se odstěhovat.
Miloslava Richterová
Někdo si postaví společně s rodiči dům, to rodiče potřebuje, neboť sám na to nemá, a pak očekává, že rodiče budou cestovat a pobývat na chatě, neboli domek zůstane pro mladé? Přitom mladý pán kvůli mladé paní odešel od své původní rodiny.. Nakonec mladá paní vyštvala tchyni, která ji byla dobrá, když chtěla jít od půlročního dítěte do práce.. Snacha je ta, která by se měla stydět, nikoliv tchyně.
Jitka Hašková
Já jsem oběna tchýněma vycházela lépe než s manželi.
Jan Zelenka
Měl jsem celkem dvě tchýně a obě byly skvělé. Rád na ně vzpomínám. Nebyly mezi námi žádné rozpory.
Monika Monca
Ono spolubydlení dvou generací je složité i bez takovýchto "službiček". Tchyně byla ochotná starat se o vnoučka, ale občas jí trochu ujela míra toho, kdy je jí ještě potřeba (utišování chlapce, když plakal, i když byla matka doma například). Na druhou stranu, co jako snacha čekala? Babička byla s klukem doma víc, než ona sama, logicky k němu přilnula, ozvaly se zapomenuté mateřské pudy a rozeznání hranice muselo být těžké. Chybu vidím v tom, že si obě zarputile hájily svou pravdu, místo toho, aby si sedly k lahvince vína a hezky to probraly, dokud byl ještě čas a vůle...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.