Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?
Ilustrační foto: Ingimage

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

26. 4. 2023

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Píšu o tom, protože se co dva týdny scházíme s kamarádkami a říkáme tomu, že probíráme nástrahy současného světa. Shodly jsme se, že toto je jedna z nich. Každá z nás se stala takzvaně nevlastní babičkou. Jedna kamarádka říká, že její muž je naštvaný, protože mu úplně cizí patnáctiletý fracek říká dědo. Tedy, není cizí, je to syn paní, se kterou žije jeho syn. Nejsou ani sezdáni, přesto kluk automaticky používám oslovení „dědo“ a „babi“. Evidentně už jeho životem takových nevlastních prarodičů prošlo víc.

Myslím, že tento přístup není dobrý. Stejně jako rodiče jsou jen jedni, měla by tato zásada platit i u prarodičů. Vadí mi, když žena navazuje nové známosti a chce po dětech, aby jim říkali „tátové“. Táta je přece vždy jen jeden, stejně tak máma. Něco jiného jsou případy, kdy někdo vychová cizí dítě odmalička, přijme ho za vlastní, mají krásný vztah. Mnoha nevlastním otcům děti říkají „táto“, ale často jde o případy, kdy s tím vlastním měli špatný či žádný vztah. I maminkou se samozřejmě může stát žena, která dítě neporodila, ale vychovala a je vlastně mámou mnohem lepší než ta pokrevní.

Ale v případě prarodičů jde o něco jiného. Myslím, že současné zmatky v uspořádání rodin, to, jak se lidé často rozvádějí a přivádějí děti nových partnerů, by neměly vyústit v to, že mně kdekdo bude říkat „babi“. Mladí to nechápou. Jeden syn mi řekl, že se neumím vyrovnat se stárnutím, že mi proto oslovení vadí, že se dělám věčně mladá. Možná na tom něco je, mně oslovení „babička“ evokuje starou paní v šátečku a to já nejsem.

Myslím, že děti to dnes mají těžké, pokud žijí v různě se rozpadajících a znovu vznikajících rodinách. A trvám na zachování určitých tradičních modelů mezi nějž řadím i to, že každý má jen dvě skutečné babičky a skutečné dědečky. Možná to někomu bude připadat jako bezvýznamné slovíčkaření, ale já si myslím, že by se o takových věcech mělo mluvit. Neustále se rozebírají nové trendy, korektnost, co se říkat smí a nesmí, ale málokdo se ohlíží na to, co vadí nám ve vyšším věku. Nemyslím, že je nutné se ve všem přizpůsobovat a vše nové přijímat. Mám ráda nové trendy, novou módu, ráda mluvím s mladými lidmi, ale nebojím se jim říct, pokud mi některé z jejich názorů a toho, co prosazují, připadá pitomé. Dnes se kdekdo kvůli něčemu uráží. Podivuhodné je, že když se kvůli něčemu ohradí starší člověk, málokdo to respektuje a hned je označen za starého bručouna. Chtěla jsem toto téma otevřít, znát názory jiných. Ale my s kamarádkami máme jasno – babičkami cizích dětí nechceme být.

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

 

Můj příběh životní postoj
Autor: Redakce
Hodnocení:
(2.8 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libuše Křapová
V prvním manželství jsem vyvdala nevlastního syna. Když se mne ptal, jestli mi může říkat maminko ( chodil k nám jednou za čtrnáct dní), vysvětlila jsem mu, že maminku má, že by jí to bylo určitě líto, a mne by potěšilo, kdyby mi říkal teto. Protože maminka, táta, jsou opravdu jen jedna, jeden. Ale nevlastních vnoučat mám dost, i pravnuka. Těší mne, že mne berou jako babičku. Ony mne vzaly do rodiny, ne já je. Ony usoudily, že jim za to oslovení stojím. A já jsem za to ráda. Nejsem pro ně cizí paní, ale babička, na kterou se těší. A to ode mne nedostávají ani bonbóny a žádné sladkosti (kvůli vícečetným alergiím čtyřleté holčičky). Nebudou mi přece říkat paní!!!
Jitka Chodorová
Taky nevím, jaké oslovení od vyženěných dětí by paní očekávala. Vždyť "babičko" je moc hezké od každého dítěte, které patří do rodiny, i když z té delší strany provazu. Mám čtyři vnuky a dvě pravnoučata. Všichni jsou teda naši, ale když jsem včera viděla malého 3 a půl měsíčního pravnoučka, jak se na mě upřímně směje, hned jsem si řekla, že bych ještě ráda slyšela jeho "babičko".
Eva Hrubá
Rozlišovala bych dvě věci. Podle mě není moudré nutit dítě říkat cizímu muži, se kterým žije jeho matka, táto. Tátu má dítě opravdu jednoho. Ale u toho druhého problému, tak mi nevadí, když mi synové partnera mojí dcery říkají babičko. Po odchodu manžela mojí dcery za jinou ženou si dcera našla partnera, který má také 2 kluky, takže máme 4 kluky, dokonce dva se stejným jménem. Ale když ke mě přijedou, tak je mám všechny ráda a nijak je nerozlišuji. "Cizí" kluci mi začali hned říkat babičko, dcera se mě ptala, jestli mi to nevadí, ale mě to nevadí. Jak chcete 4 letému klukovi vysvětlovat, že mi nemá říkat babičko, když ti druzí dva mi tak říkají? Taky se mi stalo, že mi někde cizí děti řekly teto, a to mi taky nevadí. Vždyť jsou to děti a měli bychom je mít rádi všechny. Ale jsem velmi tolerantní osoba, takže myslím, že je to na každém, jak si to zvolí.
Jana Zahradníková
No,přece na mě nebudou volat příjmením? Tím, že syn vyženil partnerčinu dcerku, patří do naší rodiny a je prostě naše. Dnes je moderní oslovovat se navzájem jménem, ale občas to je dost zvláštní. Ale jak to kdo má v hlavě.
Hana Kašíková
Já se přidám k pisatelce. Nechtěla bych aby mi cizí děti říkaly babi. Jsem už dvojnásobná babička, jsem jí velmi ráda, nejde o to, že by mi oslovení babi vadilo ale cizí děti nejsou moje vnoučata a já nejsem jejich babička. Doufám, že mě tato situace nepotká, protože se přiznám, že s cizími dětmi bych měla problém. Když vidím svoje kamarádky, které když třeba hlídají vlastní vnoučata, musí přibrat i cizí. A vadí jim to všem, nejen oslovení babi.
Marie Novotná
To je milé oslovení v rodinách. Nechce se mi věřit, že se někomu nelíbí důvěrné oslovení. Je to součást života našich dětí a tudíž i našeho. Ale to je věc každého.
Daniela Řeřichová
Je to velice citlivá záležitost, kterou by si v rodině měli vyřešit. Já mám také vnučku, která se nenarodila mému synovi a říká mi bábinko a mého manžela oslovovala dědulíne. Je to milé, je to známka důvěry.
Soňa Prachfeldová
Mě by spíš trápilo, kdybych pro moji vyženěnou vnučku zůstala cizí paní. Jsem ráda její babičkou a nedělám rozdíly v ničem. Už jsem přetrpěla i její pubertu, myslím, že u kluků není tak vidět. A pro spoustu dětí z vesnice jsem teta a mě ta důvěra těší. Neochuzujte se o lásku dětí.
Olga Škopánová
Paní trvá na zachování tradičních modelů, ale její synové evidentně nikoliv, takže se nabízí otázka kde je chyba zda v paní či v synech.
Hana Šimková
A jak byste asi chtěla, aby vám říkaly? To by mě moc zajímalo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.