Zprávy z z posledních týdnů zní děsivě. V seniorském věku je nyní každý pátý obyvatel České republiky, v polovině století mezi námi budou podle propočtů demografů až tři miliony penzistů, což znamená, že v roce 2050 by scházelo až dvacet sedm tisíc míst v domovech pro seniory a podobných zařízeních. „Aktuálně čeká na umístění do domovů seniorů deset až patnáct tisíc lidí, kteří by potřebovali nastoupit do několika týdnů,“ uvedl Jiří Horecký, který vede Asociaci poskytovatelů sociálních služeb.
Situace v této oblasti se oproti minulých let změnila. Dříve si mnohdy lidé podávali žádosti o umístění do domovů seniorů v době, kdy ještě byli soběstační a čekali v pořadníku. Když na ně přišla řada, nastoupili, ale jejich zdravotní stav takový, že by klidně dál mohli být doma. Zvládali by to, nepotřebovali stálou péči. Domov seniorů byl pro ně místem, od kterého očekávali společenský život, seznámení se s novými lidmi. Nyní do domovů seniorů přicházejí především lidé ve velmi špatném zdravotním stavu. Často se nehledí až tak na to, jaké mají číslo v pořadníku, ale jak v tíživé situaci jsou. V mnoha zařízeních fungují komise, které porovnávají žádost od žádosti a podle různých kritérií rozhodují – jedním z nich je, jak vysoký příspěvek na péči má žadatel přiznaný, protože ten dokladuje, jak vážný je jeho zdravotní stav, jak moc je odkázán na pomoc druhých.
Pesimistická čísla, z nichž vzniká dojem, že o nemocné lidi nebude postaráno, zvyšuje skutečnost, že mnozí lidé mají podáno několik žádostí do různých zařízení. Některé kraje už proto hledají způsoby, jak tento problém řešit. Podařilo se to například na Vysočině.
Tamní úředníci začali pracovat s programem, který zahrnul všechny pořadníky a odhalil tak, že rodiny mnohdy mají žádosti o umístění svých příbuzných v několika domovech seniorů najednou, případně, že mnozí z nich už zemřeli. „Ukázalo se, že o místa žádá zhruba dva tisíce osob, ale například v roce 2019 jsme evidovali téměř pětinásobek žadatelů a mnohdy šlo o žádosti podané na více míst,“ vysvětlila Jitka Svatošová, mluvčí kraje Vysočina. A tak tam došlo k tomu, že jeden domov seniorů měl šest set žádostí a najednou se ukázalo, že ve skutečnosti jich je jen sto dvacet.
Podobné zjišťování duplicitních či starých žádostí způsobilo, že celkově klesl počet žádostí o dvacet tisíc, pokud počítáme stav v celé republice.
O nedostatku míst v domovech seniorů se mluví čím dál více a tak stát i města hledají cesty, jak podpořit výstavbu dalších. Nikdy dříve se jich neotevíralo víc než nyní, přesto je pro mnohé žadatele stále jen nereálným snem nějaký pokoj v domově seniorů získat. Svou roli v tom hraje i to, že se od velkokapacitních zařízení, v nichž bývali lidé dříve na dvou i třílůžkových pokojích, se přechází na zařízení menší, útulnější. A vlastní jednolůžkový pokoj je pro většinu žadatelů tou nejpodstatnější věcí. Je to přirozené. Stěhování ve vysokém věku je už ta stresující záležitost, natož aby měl nemocný člověk ještě sílu snažit se žít na malém prostoru s někým úplně cizím.
V poslední době se také hodně mluví o trendu, že by se lidé měli snažit být co možno nejdéle v domácím prostředí a využívat služeb pečovatelů a terénních pracovníků. Problém je v tom, že jich je žalostně málo. Představa, že si člověk někam zatelefonuje a dohodne si, že k němu dvakrát denně přijde milá paní, která mu se vším pomůže, je mírně řečeno naivní. Čekání na tuto pomoc bývá stejně dlouhé jako čekání na místo v domově seniorů. Ministerstvo práce a sociálních věcí však vydalo jasné prohlášení, v němž stojí: „Dlouhodobým cílem resortu je podpora sociálních služeb, které umožní klientům co nejdéle žít nezávisle a soběstačně v domácím prostředí."
Každopádně jde o téma, se nímž se jednou setká většina lidí. Buďto se sami dostanou do situace, kdy budou hledat pomoc nebo ji budou hledat pro někoho ze svých blízkých. A každý, kdo se s touto problematikou osobně seznámil, pochopil, že jde o komplexní a velice složitý problém. Přesto není dobré podléhat zprávám, které naznačují, že převážnou část naší společnosti budou tvořit životem unavení, nemocní staří lidé, kteří budou marně žádat o pomoc. Naopak, stárnutí populace je možné brát jako cestu ke vzniku nových pracovních míst, nových modelů života ve vysokém věku, nových jiných forem zařízení pro seniory. Každopádně je ale třeba se o tuto problematiku zajímat, zjišťovat si informace, novinky a možnosti. Zkrátka, nenechat se zaskočit či odbýt, až přijde nějaký malér.
