Dneska nebyl žádný kšeft, tak jsem rád, že už mám fajront a dám si teď šlofíka. Slyšet něco u lidí vyššího věku není vůbec výjimečné. Například u starých pánů, kteří pracovali v hornictví či těžkém průmyslu na Ostravsku je naprosto běžné, že používají výrazy mající původ v němčině, aniž by nad tím vůbec přemýšleli. Vliv němčiny býval v českých zemích silný a v češtině zanechal dodnes silnou stopu. Zajímavé však je, že mnoha lidem germanismy v češtině nevadí, zatímco slova mající původ v angličtině je zlobí.
Mám home office, musím se jen trochu nabrífovat, jinak po mně můj boss nic nechce, je to fakt mega king. Když nedávno jeden mladík řekl tuto větu svému dědovi, ten se rozzlobil: „Mluvíš jako blázen, čeština je krásný jazyk a vy mladí ji ničíte takovými pitomými anglickými výrazy. Nesnáším, když se čeština nyní tak ničí.“
Dotyčný pán však běžně říká například slova flaška, šminky, štamgast, vypucovat… Používá je místo toho, aby řekl láhev, líčidla, stálý host, vyčistit. Je tak zvyklý, tak se v rodině mluvilo v době jeho dětství, mládí. Stejně tak se mluvilo a mluví mezi jeho vrstevníky, s nimiž pracoval, chodil na pivo. Když ho vnuk upozornil, že používá germanismy, které v češtině nemají co dělat a mladé generaci připadají k smíchu, naštval se: „Mluvíme každý o něčem jiném.“
„Ne, dědo, nemluvíme. Jazyk prochází vývojem, v každé době do něj pronikala spousta slov z jiných řečí.“
Někdo to nazývá ničením jazyka, někdo naopak obohacováním. Jazykovědci volí výraz prolínání.
„K prolínání cizích jazyků a češtiny docházelo i v minulosti a vždy se našel někdo, komu to bylo trnem v oku,“ říká Martin Šemelík z Ústavu pro jazyk český. „Je pochopitelné, že v době národního obrození lidem vadil vliv němčiny. Ale když se na to díváme z dnešní perspektivy, němčina náš jazyk obohatila. Čeština německý jazyk pojala do sebe, dobře si s ním poradila. Nyní běžně říkáme například fotr, když chceme otce označit trochu pejorativně. Bez vlivu němčiny bychom neměli řadu dalších slov, například ksicht, rašple. Repertoár slovní zásoby se tím rozšířil,“ vysvětluje.
Záleží vždy na tom, v jaké politické a společenské situaci se nacházíme. Jeden pětaosmdesátiletý pán například vzpomíná na to, jak v mládí žil v městečku, v němž se po roce 1968 usadila posádka sovětské armády. „Já v té době například odmítal používat výraz učiliště, které pochází z ruštiny a zásadně jsem říkal učňovská škola. Byl jsem háklivý na vše, co pocházelo z ruštiny, tak moc jsem ty Rusáky v našem městě nenáviděl,“ vzpomíná.
Podobně se chovali mnozí lidé po druhé světové válce, kdy odmítali hovořit německy, zatímco jiní měli němčinu ve svých slovnících tak usazenou, že německá slova běžně používají dosud. Některé germanismy v češtině tak zdomácněly, že už vůbec mladší generace netuší, že jde o slova mající původ v němčině. Šuplík, pudl, knoflík, biflovat, šichta… To je jen malý výčet těch, které se staly naprosto běžnými.
„Nyní jsme v situaci, kdy podobný vliv jako měla třeba v devatenáctém století němčina, má angličtina. Ale opět se u nás s angličtinou pracuje, nepřijímáme její slova bez modifikace, upravujeme si je. I s tímto vlivem se čeština vypořádala, obohatila se,“ říká lingvista Martin Šemelík.
Mimochodem, bylo by libo dát si buchtičky se šodó, k nim šampaňské a po večeři si zavolat šarmantního šoféra? Připadá vám na té větě něco divného? Ne? Nevzbuzuje pohoršení? Mezi milovníky takzvaně čisté češtiny by rozhodně pohoršení vyvolat měla, je v ní totiž spousta slov, která pocházejí z francouzštiny. I ona nám češtinu hodně zaplevelila. Nebo ji obohatila?
