Bobina aneb Ten pes mi nesmí do obýváku
Všechny fotografie: Alena Velková

Bobina aneb Ten pes mi nesmí do obýváku

30. 3. 2023

Tříměsíční Bobinu mi přivezl syn od svých kamarádů před čtrnácti dny. Byla to rychlá akce, její paničku nečekaně odvezli do nemocnice a štěně nebylo kam dát, takže skončila, naštěstí nebo na neštěstí, v mé dočasné péči. Nevím, co je správně. Bobina je totiž silně návyková.

 

Bobina 1Bobina 2

V den příjezdu 

 

Přestože to bylo běloskvoucí hebké štěňátko bobtaila s růžovýma tlapičkama, které se ode mě od prvního dne nehnulo ani na krok, naše začátky nebyly úplně jednoduché. Štěně nemělo ještě nacvičené hygienické návyky, neumělo chodit do schodů ani za schodů, nebylo ani moc zvyklé na lítání venku. A navíc mezi námi byla jazyková bariéra. Bobina je totiž Polka a vlastně se jmenuje Saška, ale vypadá jako Bobina, tak jí tak v duchu říkám.

Bobina 3Bobina 5

Naše současná smečka: dvanáctiletý welsh teriér, roční český fousek, tříměsíční bobtail a tříměsíční beard kolie

 

Ostatní naši psi v rodině štěně přijali vlídně až nadšeně, takže nám nic nebrání společně chodit řádit do Hvězdy. Někdy jsou venku štěňata už tak unavená, že snacha musí vyndat vnuka z kočárku, šoupne tam štěňata a frčíme domů. Bobina se obvykle vrací jako hliněná koule, na níž jsou jen nepatrné zbytky bílé barvy. I růžové tlapičky jí postupně zhrubly.

Bobina 7Bobina 4

Jedeme domů

 

Když jí doma vyčešu, jdeme společně odpoledne do práce. Cestu, která trvá pěšky obvykle maximálně deset minut, zdoláváme skoro hodinu. Všichni se za námi otáčejí. A všichni se s ní chtějí pomazlit. Kde jsou ty časy, kdy tyto obdivné pohledy patřily mně! O nabídce pomazlení už vůbec nemluvím! Dneska mají všichni bez rozdílu oči jen pro Bobinu. Příkladem je řidička tramvaje, která vjela u nás na konečnou ve chvíli, kdy jsme kolem procházely. S výkřikem: „Já prostě musím!“ vyběhla z kabiny, pomuchlala psa a zase pokračovala v jízdě a nabírala lidi.

Bobina 6

Za dva týdny docela vyrostla

 

Postupně jsme za pomoci psích piškotků překonaly jazykovou bariéru i schody, celkem slušně zvládáme hygienu a velmi dobře nám jde osobní poslušnost: Bobina štěkne a já přiběhnu.

Ale do obýváku mi ten pes opravdu nesmí!

Jenže vyhoďte ho, když tak krásně ladí s nábytkem.

 Bobina 9Bobina 8

Postupné dobývání pozic

 

 

 

domácí mazlíčci pes
Hodnocení:
(5 b. / 38 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Velková
Opravdu bych si jí nejraději nechala, ale po Velikonocích si pro ní prý majitelé přijedou. Bude mi to určitě líto, ale nechat si jí nemůžu...bude opravdu moc velká a navíc mi postonávají rodiče...
Miluse Neradova
No vy jste správná rodina❤️. Malé dítě a pejsky???. Evidentně toho obříka milujete jak o něm hezký pišete. Bobteilovi asi nelze odolat?.
Miloslava Richterová
Pěkná smečka jste, díky :-) u nás podobně, jak u p. Zuzky, jen říkám, že vlastně bydlíme v psí boudě :-)
Naděžda Špásová
Aleno, to nemá chybu, Bobina je moc pěkná. Od dětství se kolem mne motali pejsci a je to dodnes, ovšem upřednostňuji menší plemeno a to je čivava, ale jsem jako ta řidička tramvaje, taky musím, ale nejdřív se vždycky zeptám a pak pohladím a hlavně vyfotím. :-)
Anna Potůčková
Moc děkuji za skvělý milý a laskavý článek. Bobina na první pohled vypadá jak jeden z mých třech bolonáčků. Naši pejsci můžou všude, mnozí říkají že jsme je polidštili :-). Prý jim chybí jen umění stolovat a v packách držet příbor. Bobinu bych si také hned pomuchlala, tak to prosím udělejte za mě!
Alena Gebauerová
Krásný článeček, děkuji.
Zuzana Pivcová
Vyprávění mě moc potěšilo. U nás platí, že bydlíme u koček. Bylo to tak vždy, že když nás opustila kočka, která nás měla hodně "ochočené", říkaly jsme u toho příštího: Ale tomu už to nedovolíme, toho nebudeme polidšťovat atd. A bylo to zase tak, ba více. Vím, že u mnoha lidí je to podobné. A jiní to odsuzují. Zkrátka to tak je.
Hana Šimková
Bobina je nádherná, hned bych si ji pomuchlala.
Marie Měchurová
Je to už dávno. K padesátinám jsem dostala našeho prvního a posledního pejska Bakulu. Měl svoje křeslo v pokoji u dcery. V obýváku se s námi díval na TV. Do ložnice nesměl. Zlí jazykové tvrdili, že po mojí péči už to ani pes nebyl. Pořád vzpomínám. Děkuju za milý článek.
Libuše Křapová
Znám také, pejsci si nás dokáží ochočit. Kdysi dávno jsme měli boxery. Měli určeno, do kterých místností smí a tolerovali to. Až na Vánoce. Nevím, jak to poznali, ale na Štědrý den prostě vtrhli do obýváku, uvelebili se na koberci u gauče a odmítali se hnout. Po Vánocích opět vyklidili pozice. A to s námi nežili současně, ale po úmrt íprvního jsme si teprve pořídili druhého. Jednou jsme na Sivestra odjížděli, a řešili otázku, kam se psem Barouškem. Dcera měla na Sivestra být v rodině svého přítele, a tak domluvila, že pes bude u nich v předsíni. Paní si vymínila, že opravdu jen dvě noci a nepůjde dál do bytu. Po návratu domů nám dcera referovala - Baroušek byl v předsíni asi hodinu. Pak někdo zapoměl zavřít dveře, pes se vloudal do kuchyně a usedl paní k nohám. Právě u linky chystala chlebíčky. Pes seděl bez hnutí, jen očima sledoval, co paní zrovna držela v ruce. Prý to vydržela asi jen pět minut. Pak psa pomazlila, dostal dobrotku a od té chvíle směl kamkoliv. Kdo zná oči psa boxera, jistě rozumí :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.