Martina (58): Ztratila jsem dlouholeté přátele, už si nemáme co říct. Mohou za to hlavně sociální sítě
Ilustrační foto: Ingimage

Martina (58): Ztratila jsem dlouholeté přátele, už si nemáme co říct. Mohou za to hlavně sociální sítě

30. 3. 2023

Vždy jsem si zakládala na dobrých vztazích, na tom, že mě životem provázely kamarádky. Nejvíce mě těšilo, že si s mými přítelkyněmi rozuměl i můj manžel. A já jsem si rozuměla s jejich partnery.

Tvořili jsme partu, užili jsme si spoustu zábavy. Rozdělily nás sociální sítě. Tvrdím, že proměnily naše přátelství v nenávist.

Když jsem po maturitě nastoupila do práce, spřátelila jsem se se třemi kolegyněmi. Byly jsme v plus minus stejném věku, tak jsme společně vyrážely za zábavou, o víkendech na výlety. Vdaly jsme se, přišly děti, ale kamarádství trvalo. Bylo rok od roku pevnější. Když bylo třeba, vzájemně jsme si děti pohlídaly, bydlely jsme všechny na stejném sídlišti. Úžasné bylo, že se kamarádili i naši muži. Bylo to neuvěřitelné, jak si sedli. Prostě jsme asi měly i stejný vkus na chlapy. Vyráželi jsme společně na plesy, párkrát jsme vyjeli i na dovolenou, navštěvovali jsme se na chatách. Ne že bychom trávili veškerý čas pořád všichni spolu, někdy se sešly dva páry, někdy tři, někdy všichni. Podstatné bylo, že když někdo potřeboval pomoct, věděl, že se na ostatní může spolehnout. Když jsme s manželem měli autonehodu, která naštěstí skončila jen lehkým zraněním, ostatní nám pomáhali po návratu z nemocnice s běžným chodem domácnosti, holky navařily pro mé děti, odvezly je, kam bylo třeba.

V posledních letech jsme měli takovou tradici, že jsme se jednou měsíčně všichni scházeli v hospodě. Bylo to fajn. Zahráli jsme si kulečník, pokecali jsme, dali si vínko. Vždy jsem se na ta setkání těšila.

V poslední době se ale hodně změnilo. Začalo to už za covidu. Jeden z nás začal ostatním neustále posílat takové ty pitomé zprávy, videa. Tvrdil, že vše, co se covidu týká, je manipulace, že je nesmysl nechat se očkovat. Můj manžel, který je učitel, byl na všechna ta opatření taky naštvaný a z mnohých si dělal legraci, ale nikdy nezpochybňoval nutnost očkování. A tak si pořád psali nějaké maily, posílali nějaké zprávy, prostě se neshodli a vzájemně se přesvědčovali, že ten druhý nemá pravdu. Bylo to únavné, zbytečné a já manželovi marně říkala, ať se na to vykašle.

Když jsme se opět začali scházet, najednou se projevovalo, jak odlišné máme názory. Dříve jsme se bavili o dětech, o cestování, chlapi o autech, o počítačích. Najednou se mluvilo o politice, o pandemii. Kamarádka dokonce vyhlásila, že kdo vysloví slovo covid nebo pandemie, musí odevzdat stovku do společné kasy. Jeden pár se urazil, vůbec to nebral jako legraci. Řekli, že máme vymyté mozky, když věříme tomu, co slyšíme a čteme v médiích. Můj muž na to řekl, že vymyté mozky mají oni, protože věří jen tomu, co čtou na Facebooku. Urazili se, odešli. Sešli jsme se po měsíci znovu, bylo to ještě horší. Pomalu jsme neměli o čem mluvit, každý si dával pozor, aby někoho nenaštval. Jenže proč se scházet, když to není příjemné, spontánní? Jeden pár začal setkání vynechávat, bylo vidět, že je to už nebaví. Do toho přišla válka na Ukrajině, pak volby prezidenta. Katastrofa. Když jedna z kamarádek začala mluvit o tom, že válku vyprovokovali Ukrajinci, manžel se zvedl a řekl, že odchází. Šla jsem s ním. Pak mi to bylo líto, kamarádce jsem volala, udobřily jsme se, zašly jsme na kafe. A ona mi začala ukazovat nějaké naprosto nesmyslné videa, která prý dokazují, že válka je vyprovokovaná Západem. Mlčela jsem, usmívala jsem se, vůbec jsem nevěděla, co na to říct, nechtěla jsem se znovu hádat.

Jedna z nás má neustále potřebu dávat naši rozhádanou partičku dohromady. Naposledy jsme se sešli před druhým kolem prezidentské volby. Chlapi byli nabroušení, špičkovali se, provokovali jeden druhého. Pořád se jen mluvilo o volbách, o ničem jiném. Když jsem řekla, že se snad můžeme bavit i o něčem jiném, kamarádka, ta, kterou jsem považovala za nejvěrnější řekla: ty jsi byla vždy lehkomyslná a naivní, ty nevíš, co je v životě důležité. Další mě začala přesvědčovat, že když vyhraje generál, vyvolá válku, protože se nudí a každý voják prý chce válčit. Opět jsme se pohádali. Nedávno jsem měla narozeniny. Když jsem řekla manželovi, že chci kamarády pozvat, řekl, že on se nezúčastní. „Klidně si je pozvi, ale já pojedu na chatu, já tady s nimi nebudu předstírat, že si rozumíme,“ řekl.

Jedna kamarádka pozvání odmítla. Druhá řekla, že přijde sama, protože její muž se se mnou vidět nechce. A třetí řekla, ať se nesnažím násilím spojovat něco, co už nefunguje.

Vždy, když se mluví o tom, že je společnost rozdělená, vzpomenu si na naši partičku. Jsme ukázkou toho, co dokážou sociální sítě, fake-news, politika. Je mi z toho moc smutno. Na jedné straně se mi nechce poslouchat pitomé řeči, nechci předstírat, že chápu, když nechápu. Na straně druhé se nerada přu, hádám, neumím argumentovat, přijde mi zbytečné někomu vymlouvat jeho názor. Můj muž je opak, ten každého chce přesvědčit o své pravdě. Ale je mi líto, že jsem ztratila kamarádky. Chybí mi. Jednu jsem nedávno potkala v obchodě, jen pokynula hlavou, řekla ahoj a šla dál.

Nevím, zda mám být ta, která se bude snažit vše dát znovu dohromady. Nebo je přirozené, že se lidé vyvíjejí, mění a budovat něco, co se rozbilo, by byla ztráta času? Když lidé spolu trávili tak dlouhou dobu, tak dobře se znali, měli se rádi, nemohou se přece jen tak rozejít, musejí si navzájem chybět. Nevím, v kom je chyba, zda ji hledat, nebo nad vším mávnout rukou. Ale vždy, když padne výraz rozdělená společnost, přesně vím co si pod tím představit. Třeba najdu nějakou radu tady.

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, redakce její totožnost zná.)

 

 

 

 

Můj příběh přátelství sociální sítě
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.5 b. / 35 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
Co na tohle říct? Každý jedinec je jiný, kdybychom byli stejní, bylo by to peklo. Autorce chybí kamarádky, ale ona jim evidentně ne. Ono všeho moc škodí. Každý máme své chyby a kamarádi je mají také, tolerance je v přátelství hodně důležitá. Mám taky přátele, nevídáme se často, ale víme o sobě, jsme v kontaktu, když máme trápení, pomůže rada, nebo dobré slovo. To je myslím to pravé přátelství.
Jana Šenbergerová
Líbí se mi, co napsala Stanislava Honcová, ztotoznuji se se slovy Marie Magdaleny. Pokud jde o mě, vnímám potřebu přátelství stejně jako potřebu jistoty ve světě plném nejistoty jako nezdravou závislost. Mockrát se mi dostalo pomoci od neznámých lidí a také jsem neznámým pomohla. Nic není víc než nepodmíněná láska, tedy ani přátelství.
Jiří Dostal
:-) Od začátku článku do konce se ani matně nevyjevila zakopaná a lítosti ze ztráty hodná hřivna :-)
Anna Potůčková
Skuteční přátelé jsou Ti, kteří i když máte na věci jiné názory je respektují. V opačném případě byli převlečení za masky. Sama jsem kvůli tomu, že mám jiné názory na politické dění byla jednou Íčkařkou odstraněna z přátel a nad jejím dětinským chováním se musím jen usmívat. A pak jedni přátelé odchází a druzí lepší přichází.
Lidmila Nejedlá
Ivana mi mluví z duše. Také jsem připravila článek s názvem: Slovo do pranice , ale neuveřejnila jsem ho, nesl moje jméno na pranýř. Byla jsem na různých shromážděních v Praze, hlavně tam, kde šlo o MÍR. Slova o proruských švábech mě urazila A pochopila jsem, co si představuje premiér pod slušnou politikou. Byla jsem i na "Chvilkách". Proč ne? Chodí tam můj vnuk a já chci vědět, co mu to dává a fundovaně s ním diskutovat. Bylo to shromáždění proti strachu. Čeho by se studentská mládež / byla v převaze/ bála. Živí je rodiče. Prostě chci být v obraze a mám na mysli slova mého tatínka...byla jsi tam, viděla jsi to? Tak mlč! Jsem se svými přáteli a hlavně s rodinou v pohodě. A o to mi hlavně jde.
Jana Kollinová
Přátelství se unavilo, vyčerpalo, splnilo svoje poslání, přesně jak napsala paní M.M.K. Nač se dál trápit s něčím, co už nikdy nebude takové jako dříve.
Jitka Caklová
Ano Mářinko, tak tomu je a tímto Tě zdravím! Jitka
Marie Magdalena Klosová
Stará moudrost říká, že lidi, s kterými se za života potkáme, jsme měli potkat. Přinášejí něco dalšího, jiný rozměr, doplní nás, obohatí. Jakmile je tato mise naplněna ,mizí z našeho života. Může to být téměř nepostřehnutelné, nebo také bouřlivé. Je třeba dát příležitost jiným a tím i sobě. A odpouštět. mm
ivana kosťunová
Pokud přátelství může skončit , protože máme každý jiný názor třeba na Covid, pak to skutečné přátelství nebylo. Nevím, jaký je skutečný smysl tohoto článku, ale skutečnost, že autorka si nepřeje být jmenovaná, snižuje jeho důvěryhodnost. Já se nemusím obávat, že se rozejdu s přáteli na základě rozlišných názorů na konkrétní problém. Naopak- je to pro nás téma k diskusi a objevování nových pohledů na problematiku. A pokud pro někoho je rozdílnost v názoru na nějakou záležitost důvodem k zrušení přátelství, není třeba litovat - skutečný přítel to nebyl.
Olga Škopánová
Líbí se mi citát "Je lehké člověka oklamat, ale je těžké vysvětlit mu, že byl oklamán".

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

19%

Mezi 6 000-10 000 Kč

18%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

20%