O znovu nalezené inspiraci
Ilustrační foto: Pixabay

O znovu nalezené inspiraci

14. 3. 2023

Koukám do obrazovky počítače a marně lovím v paměti ztracený nápad. Co se však dá dělat. Trápit se tím nebudu. Přitom jsem si vzpomněl na podobné situace před čtyřmi lety, kdy jsem po nocích psal svůj studentský příběh.

Tehdy jsem také musel občas přerušovat psaní svého románu. Inspirace, která se mně kupodivu dlouhý čas pevně držela, si vybírala čas od času náhradní volno a já jsem v těch chvílích bezmyšlenkovitě civěl do obrazovky počítače a nebyl schopen napsat jediné slovo. A tak jsem raději zanechal psaní a po dlouhém čase znovu otevíral svůj starý, ohmataný deník, psaný skoro před  šedesáti lety.

Zázračný svět tehdejších studentských představ a snů, tváře starých přátel i nemnoha lásek, to vše se přitom promítalo přede mnou v rozostřeném zrcadle času jak starý film s patinou. Realita současnosti pozvolna a nepozorovaně splynula se snem, který se postupně vynořoval z hloubi podvědomí.

První taneční, kavárny, první nesmělé milování. Pokaždé bývá něco poprvé. Poprvé, ale bohužel i naposled. Poslední tanec, poslední polibek, poslední schůzka. Opět vidím vyzývavou siluetu své Venuše Milóské, tyčící se proti hvězdnatému lochotínskému nebi a cítím jemný samet jejího klína.

Nepřítomně jsem procházel stránky starého deníku a mezi jeho zašlými řádky mi postupně vyvstávalo vyznání člověka, hledajícího svou osudovou lásku a štěstí a konečně i sama sebe. V  paměti se mi vybavovaly romanticky laděné básně, kterými jsem kdysi jako mladý studentík utěšoval svou příliš dychtící duši a pošramocené sebevědomí.

V deníku jsem tehdy narazil na krásnou pasáž z biblické epištoly svatého Pavla ke Korintským, kterou jsem si, vedle dalších biblických citací, do deníku napsal.

 „A kdybych takovou víru měl, že bych hory přenášel,
lásku pak kdybych neměl, nic nejsem.“

 

Všechny mé tehdejší lásky najednou přede mnou defilovaly v pestrém kaleidoskopu. Co z  toho byla vlastně fikce a co realita? To už přeci dávno smazal čas. Tehdy to však byla, moje  znovu nalezená inspirace.

S obnovenou nadějí jsem pak sáhl po sklence červeného. Místo poklidného prostředí noční pracovny, plné knih a starých fotografií, jsem uviděl, v mlžném oparu tabákového kouře kolejního pokoje, tváře tehdejších přátel a těch několika málo lásek, které prošly mým životem. S chutí a nově nalezenou inspirací, jsem se chopil klávesnice počítače, abych opět vstoupil do svého studentského příběhu. Do toho, již dávno ztraceného, světa.

 

istockphoto-1143062772-612x612-1.jpg

 

 * * *

Můj příběh vzpomínky
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Díky moc za krásné vyznání*. Kdybych je chtěla ohodnotit více slovy - tak by to bylo téměř přesně jako Soňa P. I já si píši podrobný deník už více než 50 roků a občas z něj také trochu čerpám.
Marcela Pivcová
Vaše vzpomínky mě inspirovaly k návratu k počítači, kam jsem je kdysi uložila. Některé jsem shromáždila do knížky, kterou mi jako dárek pro Zuzku její tehdejší kolegyně z práce zkopírovaly a svázaly. Nejsou napsané tak pěkným slohem jako ty Vaše, uváděné v i60, ale určitou dobu, především s našimi kočkami, představují.
Jan Zelenka
Přátelé, ještě jednou děkuji za vaše hezké komentáře. Nemám zrovna atraktivní témata, o to víc si vážím vašich slov.
Lydie Jakubcová
P.Zelenko zase krasne vzpominani vzdy me vase psani potesi a preji vam co nejdele at vam zdravi vydrzi at vam to pise dlouho a prozivam zazitky svoje jako vy a to je moc radostne dekuji
Soňa Prachfeldová
To je krásné romantické vzpomínání. Zajimavé, jak vše dokáže v člověku ožít, když zabloudí do jakékoliv sféry svého života. Studentské lásky, nebo vůbec první lásky, kdo by na ně zapomněl? Něžné doteky, touha, ostýchavost, bušení srdce, které dříve znamenalo vášnivé zamilování, dnes pozor - srdeční výkyvy. Tak Honzo, ať ti to pořád píše, zážitky i fantazie, předloh máš jistě mnoho.
Zuzana Pivcová
Něco už jste prozradil ve svých předchozích příspěvcích na i60, ale i tak jsem si tento další opět ráda přečetla. Jste obdivuhodný, že máte tak bohaté vzpomínky. Asi jste vše prožíval mnohem intenzivněji než třeba já. U mě bylo něco, co nezapomenu nikdy a ani nechci, a naopak věci, o nichž vím, že jejich existence byla opodstatněná, ale moc se s nimi nepředvádím.
Jana Jurečková
Ano, na studentský život se nedá zapomenout, na kamarády, na lásky, profesory ve škole. Vzpomínám, že jsem vše brala velmi vážně a vzpomínky zůstaly, dokonce i fotky. Díky za vyprávění.
Naděžda Špásová
Jendo, tak ať ti to psaní jde ještě hodně dlouho.
Jan Zelenka
Dámy, díky. Paní Kollinová, patnáctá kniha je po korektuře a šestnáctá je již v závěru. Bude to asi moje poslední. Měly by vyjít letos na podzim.
Anna Potůčková
Moc hezký článek. Jsou v životě úseky na které ani po letech se nedá zapomenout a zejména pak na ty dávné studentské lásky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.