„Noci vyprávějí prostřednictvím snů příběhy,
na které den zapomněl.“
Carl Gustav Jung, švýcarský psychiatr a psychoterapeut
Sny a snění jsou sice dva rozdílné pojmy, ale v metaforickém pojetí jejich obsah splývá. V životě jsem si užil bohatě obojího. Ale tak, jak ubíhala léta, se obsah těchto pojmů, alespoň u mne, výrazně měnil a do popředí normálního života se dostávala spíše pragmatická realita.
Mé noční sny byly v dětském a jinošském věku jednoznačně spojené s knihami. A nebyly to jen knihy dobrodružné, zejména díla mých oblíbených autorů Julese Verna, Karla Maye, Jamese Curwooda nebo Jacka Londona, které ve mně vyvolávaly různé touhy a představy, jež se následně promítaly i do mých snů. V obecní i otcově knihovně jsem četl úplně vše. Kromě knih dobrodružných třeba Romaina Rolanda, Emila Zolu, Liona Feuchtwangera nebo Karla Čapka.
A tak jsem občas v noci nasedal na koně a po boku Old Shatterhanda a Vinnetoua jsem se jal stíhat všemožné lumpy. Nebo jsem se kamarádil s inženýrem Cyrusem Smithem z Vernova Tajuplného ostrova. Je zajímavé, že jsme spolu mluvili česky. Se svými románovými hrdiny jsem komunikoval výhradně česky.
Je tomu už dávno, v paměti mi zůstaly pouze malé střípky těchto dávných snů. Jeden, jediný, však dodnes vidím zcela živě. Nefigurovali tam kupodivu žádní hrdinové dobrodružných knih, ale jedna hodně veliká a zlá kráva. A ta kráva mě cíleně honila ulicí, až jsem se musel schovat do kanálu vedle cesty. Víc si nepamatuji. Od té doby jsem se krav bál. Jako dítě jsem měl tu smůlu, že vpravo od našeho domu byl bývalý lobkovický velkostatek, tehdy státní statek, a těsně vlevo soukromý statek pana Vorla. A žebřiňáky, tažené kravami, byly proto před naším domem k vidění každý den.
Po přečtení Vernova románu Pět neděl v balóně jsem dokonce i létal. Otevřel jsem si okno pokoje a s rukama rozpaženýma jsem vzlétl až do koruny blízkého stromu. Jak jsem se z toho stromu dostal zpět do postele, to už skutečně nevím. Ale v reálu jsem to raději nezkoušel. Bydleli jsme totiž v prvním poschodí.
Když se ještě vrátím k úvodní citaci, tak Carl Jung ještě dodává:
„Sen jsou malá skrytá dvířka v tom, co je duši nejvnitřnější a nejintimnější.“
Sny a jejich obsahy jsou často až magicky fascinující. Jejich základem jsou asociativní procesy, probíhající v našem mozku, kdy se sdružují nejrůznější stopy, které spolu nemusí významově, ani časově vůbec souviset.
Dnes se mi ta skrytá dvířka jen velmi těžko otevírají. Když se ráno probudím, obvykle už nevím o ničem. Jen podvědomě vnímám, že se mi něco zdálo. Škoda. Mohl by to být mnohdy i velmi dobrý inspirační zdroj nějakého nového příběhu.
