Místo mého srdce: Paříž
Ilustrační foto: Pixabay

Místo mého srdce: Paříž

26. 2. 2023

Nastupujeme do autobusu, který nás odváží na poznávací zájezd do jarní Francie. Cílem je hlavně Paříž. Za necelých dvacet hodin tak uvidíme na vlastní oči Eiffelovu věž, Montmartre i Louvre s jeho slavnou Monou.

Konečně si tak splním dávný sen navštívit „krásku na Seině,“ jak se tomuto městu také přezdívá. Jen času je proklatě málo. Pouhé tři krátké dny. Po nepříliš příjemné noci strávené na cestě se rozlámaní a nevyspalí pouštíme do poznávacího maratonu. Prohlížíme obrazy a sochy, hledáme náhrobky se slavnými jmény na hřbitově, klušeme zahradami. S pocity závodníků běháme od jedné památky ke druhé. Kostely mi začínají splývat, povznášející zážitky z paláců a muzeí jsou nahrazeny poznatky z front před pokladnami a záchodky.

Pobíhám Paříží v touze shlédnout toho co nejvíce, i když vím, že všechno, co bych chtěla uvidět, stihnout v tak krátkém čase prostě nelze. Najednou „cvak.“ Snad to bylo nějaké smítko, kousek omítky, nebo mi padl do oka pohledný Francouz. Najednou nevidím nic, okolí se ztrácí v soukromé mlze. Oko bolí a pálí jako čert. Dočasně jsem skoro oslepla. Slzím. Naštěstí je blízko lavička, kam se téměř poslepu dopotácím.

Peloton zájezdu se řítí dál beze mne a já tu jen bezmocně dřepím a brečím bolestí i lítostí. Uplyne hodinka, dvě, stále jsem upoutaná k jednomu místu pod Eiffelovou věží. Oko se pomalu uklidňuje. Paříž voní jasmínem, mluví a šeptá desítkami jazyků, nabízí dotek měkkého trávníku i chladivého kamene. Nesměle mrknu a s překvapením zjišťuji, jak je zde krásně.

Slunce se chystá k západu, ale park je stále zaplněný lidmi. Ubylo hektických turistů, přibyli ti, kteří tolik nespěchají. Děti si hrají s míčem, studenti sedí na trávníku, milenci se drží za ruce a nad nimi se proti zrůžovělému nebi rýsuje tmavá silueta babičky Eiffelky.

Najednou je mi lhostejné, kolik mi toho uniklo z naplánovaného programu našeho zájezdu. Právě jsem se totiž zamilovala do tohoto místa pod věží. Do města, ve kterém se zdá, že se lidé dokáží radovat a vychutnávat si život nějak intenzivněji. Je to povahou obyvatel, je to tím městem, nebo jsem podlehla jen klamnému zdání?

Netuším, vím jen jedno. Našla jsem místo svého srdce: „J'aime Paris.“

Paříž.jpg
FOTO: Anna Nejezová

 

 

 

 

cestování Místo mého srdce 2023
Hodnocení:
(5 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Magdalena Klosová
Píšete moc pěkně. Je to svěží, náladové, zábavné. Do Paříže jezdím pravidelně. Prostě je k "nenabažení". V 90. letech jsem tam "vozila" své studenty, pak jsem tam začala jezdit se svým partnerem a už se "jen" kocháme. Vy máte první kochání /nechtě/ za sebou. A dál ? Paříž pořád stojí za to. Marie Magdalena
Ludmila Černá
Pěkně napsané. Díky.
Helena Záchová
V Paříži jsem byla několikrát před třiceti lety, kdy jsem si takto splnila můj životní sen. Dnes už bych tam nejela. Oplocenou Eifelovku opravdu nemusím. Fuj.
Soňa Prachfeldová
Hezké zamyšlení i zamilování, díky bolavému očku. Paříž bych též chtěla poznat, bez uspěchaného zájezdu, jen se tak toulat a vnímat.
Daniela Řeřichová
Moc hezké. Jak já Vám rozumím - Paříž potažmo Francii miluji, vvraceli jsme se s manželem/rodinou opakovaně. Dcera jezdí do Paříže dvakrát za rok.
Martina Růžičková
Hezky napsáno. :-)
Jiří Dostal
:-) :-) Kolotoč reminiscencí - "Stařičký autobus zastaví podle přání,/ vystoupím tam, kde ves první zdí začíná./ V chaloupkách voní les,/ kostelík vížku sklání,/ do stráně těžký vůz koníček táhnout má.../ Provázet Rusy a Francouze po svém rodném regionu Austerlitz bývalo kdysi o srdce. :-) :-)
Helena Přibilová
Do Paříže (města módy) jsem se toužila podívat stejně jako mnohé moje spolužačky, studentky oděvní školy. V osmdesátých letech však pro nás byla taková cesta nepředstavitelná. Teprve začátkem devadesátých let se mi podařilo navštívit toto pro mě vysněné město. Cestovala jsem tam ještě s bývalým přítelem, a to celou noc autokarem tam s příjezdem v ranních hodinách a večer zase zpět. Na prohlídku města jsme tudíž měli pouze dvanáct hodin, ale pro mě to byl tehdy i přes všechnu únavu neskutečný zážitek.
Zuzana Pivcová
Ačkoliv jsem cestovala nadprůměrně, v Paříži jsem nikdy nebyla. Nejvíc mě asi odradilo to, že narozdíl od němčiny a angličtiny jsem se vůbec nenaučila francouzsky. A tak jsem z celé Francie viděla vlastně jen atypické Alsasko při hranicích se Spolkovou republikou. Zdánlivá nehoda Vám připravila mimořádný zážitek, který by Vám v početné skupině turistů asi unikl. Děkuji za hezké čtení.
Anna Nejezová
Děkuji všem za milé komentáře k mému článku. Dodala bych k nim, že moje návštěva Paříže, která byla inspirací, je také již staršího data. Bylo to okolo roku 1995. Ještě poznámka k fotografii její autor nejsem já, ale využila jsem možnosti této stránky: https://pixabay.com/cs/photos/architektura-eiffelova-v%C4%9B%C5%BE-pa%C5%99%C3%AD%C5%BE-1838626/

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.