Měl bys zhubnout! To se už nesmí říkat, je to body shaming
Ilustrační foto: Pexels

Měl bys zhubnout! To se už nesmí říkat, je to body shaming

20. 2. 2023

Body shaming je nový název pro to, čemu se dříve říkalo ponižování či šikana. Jenže v současné hyperkorektní a přecitlivělé době se pod tento pojem zahrnuje i to, co bývalo považováno za naprosto neškodné, dobře míněné doporučení.

Pozor na to, co říkáme, protože se čímkoli můžeme kohokoli dotknout. To je jeden z rysů této doby.  Zejména starší generace se s touto skutečností není schopna úplně vypořádat. Je mezi nimi více odolných jedinců, kteří byli na nějakou tu jedovatou či naopak dobře míněnou narážku zvyklí. Třeba na to, že jim učitelka v tělocviku před celou nastoupenou třídou řekla, že jsou tlustí a proto neohrabaní. Říct to dnes tělocvikář žákovi, skončí před soudem a dítě má do konce života nasazená antidepresiva.

Na druhé straně je trend nenechat se ponižovat a urážet zdraví prospěšný. Nejeden člověk si nese celý život nějaké trauma jen z toho, že kdysi slyšel nelichotivou poznámku týkající se jeho vzhledu, váhy, kondice, schopností a podobně. A často jde o naprosto zbytečné trápení. Stačí, aby žena v patnácti od nějakého hulváta zaslechla, že má velký zadek a pak celý život nosí volné dlouhé svetry, aby ho zakryla, přestože v očích jiných mužů jsou její pěkné proporce přímo nádherné.

Je to dobré, že se společnost snaží hulvátům vymezit mantinely. Je špatné, že kdejaká v legraci míněná poznámka je nyní považována za zločin.

„Často slýcháme, že dnešní děti jsou citlivější než předešlé generace. Ale to není špatně. Kritika nebo popichování je k výkonu nepřivede a ani nezocelí, přestože si to někteří rodiče myslí. Spíše tak jen srážejí jejich sebevědomí,“ míní psychoterapeut Jan Kulhánek. Většina psychoterapeutů a psychologů je přesvědčena, že tažení proti body shamingu je prospěšné.

Souběžně s ním se nám do češtiny dostal i výraz body positivity. Ten vyjadřuje přesný opak, tedy pozitivní vnímání svého těla, sama sebe. Dají se do něj zahrnout ty stovky článků, v nichž se můžeme dočíst, že je nejdůležitější mít se rád, ba přímo milovat sám sebe. Rovněž pod něj spadají v poslední době čím dál častěji zveřejňované snímky, na nichž nějaké obézní děvče pózuje ve spodním prádle a hrdě ukazuje své pneumatiky kolem pasu s komentářem, že se miluje své tělo.

„Moje vnučka je obézní, ale říct to slovo v rodině, všichni by se naštvali. Je jí patnáct, cpe do sebe sladké koblihy a přeslazené kávy, nosí přiléhavá trička a legíny. Má dvě kamarády, které jsou na tom stejně. Když jsem jí jednou řekla, že by jí slušelo pár kil shodit, urazila se a dcera mi to pak vyčítala. Prý je důležité, aby se měla ráda taková jaká je. Navíc má jako idoly nějaké příšerně obézní americké zpěvačky, no prostě strašné,“ vypráví pětašedesátiletá Táňa a pokračuje: „V naší rodině jsme všechny ženské statné, já taky mám pár kil navíc, nikdy bych vnučce neradila, aby hladověla, naopak, mně se hubené holky nelíbí. Ale ona už je obézní, v patnácti, takže je jasné, že si zadělává na vážné zdravotní problémy. Jen se o tom nesmí mluvit.“

Potíž je v tom, že při současné snaze o korektní jednání a strachu, že jakákoli poznámka může být shledána nevhodnou, mnozí lidé přestali rozlišovat, kdy opravdu jde o urážky a šikanu a kdy naopak o dobře míněný pokus upozornit na problém. Mnozí lékaři zabývající se léčbou obezity přitom poukazují na to, že současný trend obdivu k modelkám velikosti XXL je pro mladé dívky škodlivý. Místo toho, aby se obézní dívka pokusila zdravě jíst a hýbat se, je pro ni jednodušší říct, že se má ráda taková jaká je.

„Když se cítíme neatraktivní, vnímá nás stejně i okolí. Je zbytečné se obezitou trápit, mnohem důležitější je rozhodnout se změnit životní styl a vytrvat. A zvolit k tomu laskavý a rozumný přístup, to je v současné době, kdy jsou lidé zahlceni nejrůznějšími trendy, směry a radami, nejdůležitější,“ říká odbornice na hubnutí Iva Málková.

Jenže právě slovo rozumný jako by se v poslední době z života vytrácelo. Místo něho tady máme body shaming a body positivity. Takže, važme opatrně slova a pokud na vzhledu či chování nejbližších vidíme něco, co v nás vyvolává nutkání k nějakému komentáři, vydechněme, projděme se, a pak znovu v klidu promysleme, zda je komentář nutný. Co kdyby dotyčný právě jel ve trendu body positivity a my jsme se dopustili body shamingu?

 

 

životní postoj životní styl
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Monika Monca
Anglicky nebo česky, i negativní věci se dají říct slušně. Ono je rozdíl, říct "Máňo nežer, seš tlustá bečka" , nebo "Máňo, nechceš začít zase jezdit na kole? Tenkrát zamlada ti to moc slušelo..."
Věra Ježková
Hlavně že máme v češtině další anglicismy. :-(
Vladislava Dejmková
I česky lze případné nedostatky pojmenovat hezky.
Hana Řezáčová
Jejda, to jsou věci! Na moji osobu se dopouští mé okolí, jak jsem si zde přečetla, body shamingu co chvíli - pořád mi říkají: jez, ať přibereš :-)
Věra Halátová
Vždy byli lidé vychovaní a nevychovaní. Vždy byli lidé taktní a netaktní. Vždy byli lidé hubení a - neříkalo se tlustí - při těle, silnější, plnoštíhlejší, atd. Je ovšem fakt, že v předchozích generacích bylo víc těch hubených, než těch korpulentních. Je fakt, že hodně náctiletých má nadváhu. Moje snacha říkala vnukovi - necpi se tím sladkým, seš tlustej. Já jsem s ním ráno cvičila, sprchovala se ve studené vodě, když byl u mne, tak denně několik kilometrů pěšky nebo na kole. Když u mne byl na prázdninách, tak turistika, plavání a práce v domácnosti a na zahradě. Vyrostl, je to vysoký, štíhlý mladík. To pojmenování kdečeho anglickými výrazy... To začalo přílivem amerických filmů a telenovel už tím: Máš problém? Nechceš si o tom promluvit? Rozvázala se mi tkanička u bot. Co s tím budeme dělat? Taky jsem si vzpomněla na Františka Nepila, v jednom svém fejetonu napsal, že babička mu říkala: Fando, ty funíš, jak když jde prase z bukvic! (Protože byl tělnatý už jako dítě). Dodal k tomu: Ona byla nevzdělaná, ona nevěděla, že mi způsobuje "trauma". Zdá se, že mu to trauma nezpůsobilo. Byla jsem u ortopeda, problém s achilovkou. Měla byste trochu shodit! Takže on se na mne dopustil "body shamingu"? Měla bych s tím něco dělat.
Jana Tulejová
Na jedné straně si musíme dát pozor na pusu, nesmíme říct něco, co by se dítěte mohlo dotknout, i kdyby to bylo pro jeho dobro, na druhé straně nejsou děti vedeny k normálnímu slušnému vychování. Kdysi to bylo první, co dítěti bylo vštěpováno "pozdrav, jak se říká?" U nás na vesnici děti zdraví každého, koho potkají, prostě jsou tak naučené. V devadesáti procentech. Např. sousedovy děti kolem vás chodí , jako kdybyste nebyl. Známe je od narození, rodiče jsou příjemní, ale nikdy jsem neslyšela, že by některé z dětí napomenuli. Úcta ke starším, úcta k učitelům, dokonce k čelním politikům, to prostě není. Vzpomínám si na skauty, kteří požádali Babiše, aby se s nimi vyfotil a ten to samozřejmě rád udělal. A při tom focení skauti sborově zahulákali "STBééé" a s huronským smíchem odběhli. To video někteří zástupci politických stran kvitovali s povděkem, nenašel se nikdo, kdo by ty mladé odsoudil nebo napomenul. Ale jakmile dítě napomenete, už jsou řeči, že bude mít trauma, musíte vnuky jen chválit, neboť nesouhlas vyvolá pláč a vztekání.
Irena Mertová
Můj kardiolog se soustavně dopouští body shamingu...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.