Proč odmíítám být pouze konzumentem
Ilustrační foto: Pixabay

Proč odmíítám být pouze konzumentem

10. 2. 2023

Je před vyučováním, těsně před koncem 1. pololetí a děti si sdělují, co by si přály. Viktorka povídá: „Pokud budu mít pěkné vysvědčení, tak dostanu nový mobil“. Rodiče jí ho jistě koupí, ale zdravit jí ještě nenaučili. Knihy se dětem dnes málo kupují, nechodí s nimi pravidelně do přírody, ani některá zvířata, která se u nás běžně vyskytují, již děti neznají. Třeba si někteří myslí: „Koupím dětem novou hračku, děti se zabaví a budu mít více času pro sebe. Tím jsem dostal impuls napsat tento článek. Lidé začínají ztrácet vnitřní hodnoty jako je soucit, solidarita, krása, láska k jiným, ohleduplnost, odpovědnost, svědomí a odpuštění. Nejen jídlo, spotřební věci, sex, ale podle mě i duše potřebuje potravu.   

Lidé mnohdy nakupují věci, co nepotřebují. Dnes jsou mladí lidé závislí na počítačích, mobilech, autech a dalších výrobcích. Vlastněním těchto vymožeností si lidé také zvyšují svůj společenský status. Mají z toho, že si něco nového koupí pocit štěstí, který brzy vyprchá a svou pozornost zaměří na další konzum. Dnes si můžete koupit jakékoliv zboží v neomezeném množství. Na prvním místě je spotřeba. Roste zadlužení lidí, zhoršuje se jejich zdravotní stav. Sedí doma u počítače nebo mobilu, málo sportují, nechodí ven. Nadměrnou spotřebou hrozí ekologické katastrofy způsobené velkým množstvím odpadů a škodlivin v přírodě.

Strašně nemám rád, když se mnou někdo manipuluje. Skrytě i otevřeně. Reklama na nás denně chrlí nesmysly. Kup si zázračné léky, drahé věci, pak budeš in. Budeš nejlepší. Nejhorší je, že tím křiví i charakter dětí. Každý musí být ten první. Druhé místo je již prohra. Musíš být výkonný, musíš se přemáhat. Hlavně zvyšovat spotřebu. Ničit přírodu i své zdraví. Proč se lidé ženou za penězi? Celý týden se dřou a v pátek, ano v pátek se opijí, zdrogují, aby tu zátěž vůbec přežili. Další dva dny se z toho léčí. Je tohle život? Psychiatrické léčebny se plní.

Kašlu vám na reklamy, nechci být jednička, nechci vaše přetvářky a podrazy a falše. Jsem duší plebejec. Myslím si, že jsem i vzdělaný, ale stejně nejlépe mi je mezi obyčejnými lidmi. Ano, tam je ve vztazích méně divadla. Nemusím být ostražitý, nemusím být ve střehu. Půjdu si raději sednout pod strom a zaposlouchám se do šumění jeho větví. Lehnu si trávy a otevřu si knížku. Pohádám se u sportu. Vylezu na nějakou horu a budu se kochat výhledem. Poslechnu si dobrou hudbu. Žiju, dokud můžu… Na závěr si asi řeknu, že to bylo přece jenom krásné, nikoliv prázdné…

Můj příběh společnost životní postoj
Hodnocení:
(4.9 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Svět je takový, jaký je. My ho nezměníme. Mládež utváří rodina, společnost, studie. Příklady táhnou, dobré i špatné. Mám radost, když někam vyjedu a vidím hodně mladých i rodiny, jak jdou ven do přírody. Znám i lenochy seniory, kteří ještě mohou, ale už se jim nechce. Také říkám, pohyb je život.
Martin Vrba
Pane Berko, netolerancí trpíte v tomto článku v základu Vy. Nenuťte, aby svět běžel podle vás a neobviňujte ostatní, že nejsou dostatečně duševně na výši, může to být přece úplně obráceně, ti lidé kolem Vás si žijí život podle svého a Vy zase také podle svého. Je to prosté a jednoduché. My, když nám bylo 10, 15, 25, 30, tak jsme přeci měli úplně jiný svět, než naši otcové, dědové, pradědové a dokonce jsme k nim byli mnohem "přnpočarejší" v hodnocení, než dnešní generace k nám. Máme možná v některých věcech jen různé názory na svět a já to sděluji stejně jako vy - nic více noc méně. Martin
Jindřich Berka
Já jsem poslední, který si na svět stěžuje a tak já ve svém věku žiji naplno se vám pane Vrbo ani nezdá. Nevím jestli byste mé tempo fyzicky vydržel. Já pouze tvrdím, že k tělu a rozumu patří i duše! Na to se zapomíná. Nechci se přít, proto já nepíši, i když ty diskuze čtu, tak je tam hodně vzájemné netolerance a někdy i napadání. Jindra
Martin Vrba
Přesně jak píšete, paní Kopecká, nechápu vůbec ty stěžovatele, každý má jen více možností způsobu života, nikomu není nic vnucováno! Tak nevím, asi žiji v nějakém jiném vesmíru - mám kolem sebe pořád lidi všech věkových zastoupení - 2,5 až po 80 a všichni mezi sebou podle možností spolu komunikujeme jak při návštěvách přímo, tak i pomocí sdělovací techniky a jsme z to šťastní. Moje vnoučata, ale i jejich kamarádi, jsou až "přetížení" aktivitami - různými kroužky sportem to začíná, pokračujete to tancem a končí dramatickým kroužkem. Jsou pořád v pohybu a stojí to "prachy". Já říkám, že se mají jako čuníci v žitě. Já jsem si musel vystačit jen s tím běháním a pak s radioamatérským kroužkem. Tam všude nechodí tedy jen má vnoučata, ale z logiky věci i jejich kamarádi, ty kroužky jsou neustále plné. Naopak za našich mladých let, jsme my tedy jenom běhali a pak šli domů a těšili se na další den. Dnešní děti jdou domů nebo k nám na návštěvu a vůbec nepřeruší kontakt se svými spolužáky - kamarády. Příklad: Jsme po jídle, já jdu po schodech do podkroví, na schodech je opřen telefon a z něho zní hudba a vnučka předvádí kamarádce nějakou hudební a taneční kreaci, kterou mají za úkol procvičovat na vystoupení a do toho jí tam v kročím s táckem a kafíčkem a bábovkou, kamarádka se směje, pozdraví mne a vnučka mi řekne, že jsem jí to zkazil, já tedy udělám taky pár tanečních pohybů s táckem v ruce, zakroutím taky zadkem a připomenu vnučce, že se má ještě učit fyziku. Tedy to spojení mezi lidmi je jaksi něco navíc. Když ale nemám na nikoho náladu, tak nemusím telefony vůbec přijímat nebo jen krátce řeknu, že jsem zaneprázdněn a že se později ozvu. Ta moderní technika umožňuje to, že se například nikdo nemusí cítit osamělý, už to není pouhý telefon, ale malá vnučka nám může okamžitě ukázat, že jí vypadl další zub - jsme vlastně neustále spolu. Podle mne ta technika vyplňuje jen ty mezery, kdy jsme dříve jen čuměli všichni do blba nebo na jeden televizní program. A hlavně je to dobré, že odpadl ten strach třeba o starší a nemocné - co asi dělá babička, není jí špatně, neměl by za ní někdo přijet. Den má pořád jen 24 hodin. Pravdou je, že dříve jsme ten čas vyplňovali všichni více četbou knih a dnes ale zase čteme více z telefonů a počítačů a můžeme si pouštět kdykoli chceme (podle našeho času) filmy, ale i četbu knih a oči nechat odpočívat, atd. Dnes vyplňuje mnoho lidí i ten "hluchý čas" například v metru nebo v čekárně u doktora četbou nebo hrou na tom mobilu. Co jsme ale dělali dříve? Jen jsme čuměli po lidech nebo klimbali. :)
Eva Kopecká
Vůbec článek nevnímám pesimisticky. Prostě vypovídá o téhle době a odráží úhel pohledu autora a životní názor. Někdy mám chuť třeba vypnout mobil. Někdy za celý den nezapnu televizi. Jistě, pokrok je pokrok a slouží lidem. Ruku v ruce jde s ním pohodlnost. Čím víc nám moderní doba usnadní život, tím pohodlnější my lidi budeme. Sešly se dvě kamarádky i s dětmi. A jedna mi poslala fotku. Děti seděly pohromadě u stolu....A KAŽDÉ ČUČELO DO SVÉHO MOBILU. Vzpomínám, jak jsme jako děti lítaly celé dny venku. Kdy já naposled viděla hrát si kluky na hřišti jen tak s mičudou.... nevím. Lidstvo někde uhnulo z rozumné vyvážené a roky osvědčené cesty a dalo se směrem moderním. Kdy jedinci budou koukat na sebe a své zájmy a asi budou víc sami než dřív.
Martin Vrba
Pane Berko, ta výchova spočívá v tom, aby ty děti měly všechno, co si tam my dva přejeme, tedy aby nic neztratili z toho, čím nás vybavili naši rodiče, něco musí také odhodit, tak jako jsme to udělali i my, Ten "batoh - tu hlavu" mají jen jednu, ale to vůbec neznamená, že je nevybavíme i tou dravostí a snahou po úspěchu - tím znakem dnešní doby. Nemyslete si, že ten rychlejší způsob života a snaha po úspěchu už neoddělovala generace našich otců i naši. Vše se neustále zrychluje a konkurence je v celé přírodě. Copak jste s kluky nesoutěžil, kdo umí hodit dál kamenem nebo se do něčeho trefit nebo kdo kam dříve doběhne? Musí se stát konkurenceschopnými i naše děti - nemůže z nich vytvořit nějaké "kabinetní rozumbrady k našemu obrazu", kteří budou sice podle našeho gusta, ale nebudou podobní svým vrstevníkům. My jsme také nebyli jen přesnou kopií našich otců. :) :) :) Pro zasmání: Je to asi tři dny - na ČT2 jsem sledoval film z přírody o rozmnožování různých zvířat. Vybírám z toho: začaly deště a z hlíny vylézají tisíce "odporných" žab a poskakují k velké vodní ploše, jedna jako druhá - jedna "hezčí než druhá", ale některé jsou větší a umí více nafukovat takový vak pod krkem. Dva největší žabáci se pak uprostřed toho rybníka utkají v boji, koušou se a někteří při tom i zahynou. Vítěz se pak smí se všemi samičkami spářit. Sama příroda usoudila, že to bude pro ten druh nejlepší. Tak pane Berko, neodsuzujte tu dravost a úspěšnost lidí, přece nechcete, aby se zase mlátili kyji, ale lidé přece jen potřebují před svými druhy ukázat svou kvalitu. :)
Jindřich Berka
Povídá mi vnučka, jedno z dvojčat: "Dědečku až budu velká taky Ti koupím nějaký krásný pobyt v přírodě". Ano všechny děti nejsou stejné, ale malého človíčka tvaruje výchova v rodině. O to mluvím. Tak jako nám předávali hodnoty rodiče, to se už nedělá. Prioritu má úspěch, peníze a spotřeba.
Jindřich Berka
Pane Vrba máte správná vnoučata a já vám to přeji. Nemůžete na základě vašich vnoučat tvrdit, že to tak není. Vy vidíte vnoučata, ale já celou velkou školu. Jindra
Jindřich Berka
Paní Dejmková, já nikomu nic nenakazuji, ale že dnes žijí lidé převážně konzumem je pravda, Já tento nešvar jen popisuji. Ruku na srdce, plno důchodců zíraá Paní Dejmková, já nikomu nic nepředepisuji, pouze to popisuji. Já to vidím ve škole, ale i důchodci celý den sledují televizi a ani si nevšimnou kolik je krásy kolem nás. Já určitě svůj drahocenný čas, co mám vyměřený nebudu plýtvat, Jindra
Vladislava Dejmková
Ono to není jen černobílé, hodně záleží na tom, z jakého úhlu se na věc díváme. V našem mládí jsme nemohly trávit čas u mobilů (někteŕí ani u televize), protože v té době nebyly. A přidám jiný pohled. Všiml jste si někdy, kolik mladých lidí dnes kouří? Odhaduji, že mnohem méně, než v období našeho mládí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.