Toxická pozitivita. S těmi, kteří jsou moc hodní, se žije těžce
Ilustrační foto: Ingimage

Toxická pozitivita. S těmi, kteří jsou moc hodní, se žije těžce

16. 2. 2023

Málo se směješ! Musíš myslet pozitivně. Všechno dobře dopadne. Raduj se z každého nového dne. Pečuj o svou duši, měj se víc ráda. Když slyšíme taková slova ze všech stran, časem se začnou míjet účinkem. Místo, aby povzbuzovaly, otravují.

Toxická pozitivita. To je označení pro jev, který zasahuje do našich životů čím dál silněji. Co si pod ním představit? Všechny ty motivační knihy, jejichž autoři píší, že je třeba za každých okolností myslet pozitivně, strojené úsměvy na selfíčkách, objímání na počkání, mluvení ve zdrobnělinách. A hlavně smajlíky. Nejlépe vždy a všude, klidně i do písemné žádosti o předčasnou penzi.

Kdo se nyní mračí, má to ve společnosti těžké. Je považován za morouse, nespokojeného, tudíž neúspěšného jedince, i kdyby byl ve skutečnosti hodný, veselý. Jen prostě nehýří úsměvy a lichotkami, když k tomu nemá chuť a důvod, a to je nyní divné.

Naopak lidé, kteří se neustále usmívají a trousí věty o tom, jak jsou šťastní, bývají považováni za úspěšné, oblíbené pohodáře. Skutečnost je taková, že někdy svou pozitivitou lezou okolí na nervy, ale vůbec to netuší. A nikdo jim to nedává najevo, protože je jaksi nevhodné někomu říct: tak už přestaň s těmi motivačními kecy.

Snaha vytěsnit ze života starosti a problémy a předstírat nekončící radost a úspěch se v posledních letech začala tak rozpínat, jako by byla nakažlivá. Psychologové a psychoterapeuti už dokonce mluví o tom, že se jejich klienti cítí provinile, pokud nedokážou pohlížet na svět pozitivně. Lidé se začali stydět za to, že jsou někdy smutní, otrávení, zlí a předstírají, že jsou naopak nepřetržitě skvěle naladění. Dříve většina lidí na otázku „jak se máš“ odpovídala, že nic moc, případně rovnou, že blbě. Nyní to není žádoucí.

Autor knihy Psychologie štěstí Anton Bucher napsal: „Pozitivní mantry a formulky opakujeme čím dál častěji, až sami sebe zcela umrtvíme. Toxická pozitivita, jak můžeme tuto životní strategii nazývat, se tváří jako univerzální řešení na všechny životní výzvy. Je to koncept, který nám diktuje být šťastní za každou cenu. Ale nefunguje.“

Tady je zkušenost šedesátileté Jany, která v posledních letech bojuje s pozitivním nastavením své dcery. „Na rovinu říkám, že mi dcera leze na nervy, protože ze sebe neustále chrlí jakési poučky o tom, jak je třeba být vyrovnaná, šťastná, milující sama sebe. V době pandemie jsme se pohádaly. Zatímco já už lezla zoufalstvím po stěně, protože jsem velmi společenská a uzavření kulturních podniků a kaváren mi hodně vadilo, dcera mi neustále volala a radila, jak mám volný čas využít k seberozvoji, k učení se nových věcí, že mám začít malovat a podobně. Musíš se ponořit do svého nitra, říkala. Cokoli jsem řekla, ona na to, že si stěžuju, že se lituju, že musím myslet pozitivně. No tak když mám radost, tak to dávám najevo, ale když mám trápení, přece ho nebudu zastírat, vždyť i smutek nebo naštvání k životu patří,“ vypráví Jana.

Ber to jako dar, posílí tě to. Tuto větu řekla jedna žena své kamarádce poté, co jí dotyčná oznámila, že jí lékaři diagnostikovali vážnou nemoc. Dodnes nechápe, proč jí kamarádka na to odpověděla, že už podobné pitomosti nechce slyšet a od té doby se jí neozvala.

Zajímavou zkušenost na toto téma má spisovatelka Barbora Šťastná, která léta psala blog, v němž lidem radila, jak si do života vnést radost, optimismus, pohodu, tedy štěstí. Lidé se jí ptali jak na to, její texty byly populární. „Postupně jsem si začala připadat nekompetentní, až trochu jako podvodnice. Měla jsem výčitky svědomí. Cítila jsem se zpruzená, nešťastná a přitom jsem psala o štěstí. A lidé si mysleli, že jim mám co poradit. Tvářila jsem se, že mám, spousta lidí ke mně tedy takto přistupovala a já se nechala zatlačit do pozice: to je ta, která ví vše o štěstí. Kamarádky, které mě dobře znají, se na to dívaly s ironickým úsměvem a já jsem si časem začala říkat, že takhle to dál nejde,“ říká.

Řada lidí je však skálopevně přesvědčena, že je třeba neustále předstírat spokojenost a co je horší, že je nutné přesvědčovat ostatní, že musí být rovněž spokojení. Mít ve své blízkosti dlouhodobě někoho, kdo papouškuje poučky z motivačních příruček, každého neustále objímá a do esemesek a mailů přidává hromady srdíček, časem začne lézt na nervy stejně jako život s morousem, který si neustále na něco stěžuje.

Jenže žít s toxicky pozitivním jedincem je ještě těžší, protože je zpravidla tak usměvavý a hodný, že člověk v sobě nenajde sílu mu říct, že by mohl ubrat. Ono se to jaksi nehodí být nepozitivní. A tak se na sebe všichni usmíváme, říkáme si navzájem, že jsme zlatíčka, že dnes krásně svítí sluníčko, že každá nemoc jde zahnat pozitivní myšlenkou, protože všechno je jen v hlavičce. A hlavně to srdíčko je třeba do každé činnosti přidat, na to pamatujme. Jo a večer poděkovat, za to, jak byl ten den pěkňoučký.

manželství psychika vztahy a sex
Hodnocení:
(4.7 b. / 34 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jindřich Berka
Každý má právo říci jak mu je. Na druhý stranu nemá smysl si pane Zelenka dělat z velkou hlavu z něčeho, co nás bolí. Můžeme se jen poučit a změnit to. Pokud to nejde, tak se s tím naučit žít. Na tom optimismu samozřejmě bez nuceného anglosaského světa přece něco je. Podle mě nemá cenu rozpouštět svůj život ve smutku. Jsou i radosti. Jindra
Jitka Caklová
V devadesáti letech?, no nic :-). Pana Zelenku a jemu podobných naprosto chápu, neboť jsem také dlouho nevěděla, že strůjcem svého štěstí jsem já sama. Dlouhý čas jsem neměla důvod k úsměvu a k radosti ze života a teď, když jsem se k obojímu dopracovala, říká se tomu sebepoznání, tak si to mám nechat zase vzít zapšklými pesimisty??? Tak to tedy ne! Jsem svá a jak to mají druzí, je jen jejich věc. Kritikou druhé nenapravím a poučováním už vůbec ne, neboť zkušenost je nepřenosná. V posledním článku pana Zelenky, Fejeton na "světlé zítřky" je tolik negace, že jeho postoj k příjemně naladěným lidem naprosto chápu a už jen dodávám, "Kdo chce kam, pomožme mu tam!"
Jarmila Komberec Jakubcová
Souhlasím s příspěvkem pana J.Zelenky. Pokud je něčeho moc, je to příliš. Když jsem poprvé navštívila v 90 letech USA, nechápala jsem ten jejich "happy" úsměvy a nucenou pozitivní náladu. To jsem netušila, že za pár let to bude i nás.
Jan Zelenka
Článek je smutně pravdivý. I zde, na íčku, je toho nuceného optimismu fůra.
Lenka Kočandrlová
Každý je nějaký už od narození.Pesimista,optimista, melancholik,flegmatik,cholerik,sangvinik. Někdo zřejmě cení chrup od rána do večera ve stylu keep smiling,někdo má nasazenou nepřístupnou masku a nechce být nikým otravován. Já se už nedivím ničemu,okolo mne se ale nevyskytuje žádné takové uměle vybuzené, radostně se tvářící individuum,tak jsem klidná.
Soňa Prachfeldová
Když mám náladu, tak ji mám. Když ji nemám, tak nemám. Všelijaké poučky jsou prostě všelijaké.
Hana Rypáčková
To bych nemusela nazvat toxický pozitivizmus, ale přetvara. Jsem dost free a "tralala", ale emoce pořád mám a projevuji je .
Magda Škodová
Hezký článek, přesně vystihuje ta sluníčka v našem životě... Dostala jsem dobrou radu od , teď již bývalé, přítelkyně: Mysli pozitivně, usmívej se na svět, ať lidé vidí, že tě nedokáže nic zlomit! Bylo to zhruba uprostřed roční léčby chemoterapií a já byla ráda, že dojdu sama na WC...
Marie Faldynová
Podle mne je rozdíl mezi tím, kdo je radostný a tím, kdo to předstírá, aby sám sebe přesvědčil, jak to zvládá. Já osobně raději povzbudím, než nadávám na okolnosti. Škarohlídství demotivuje.
Dana Divišová
Souhlasím s Hanou Řezáčovou, mám ráda lidi pozitivní, ne přehnaně, ale usměvavé, lidi s nadhledem, kteří se dovedou zasmát i sami sobě. Zároveň chápu, že život přináší někdy problémy a tak jsem ráda, když ten problém můžeme společně probrat. Pokud ovšem ten dotyčný chce. Ale ve společnosti neustále negativního člověka se necítím dobře.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

20%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

18%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

21%