Jako už minimálně po sté ČT vysílala reportáž o tom, jak někteří rodiče nemají na zaplacení obědů pro své školou povinné děti. A platí jim to neziskovky, které dotují dárci.
Jesenicko patří dle sociálního průzkumu k okresu, kde žití není zrovna procházka růžovou zahradou. Bohem a vládou zapomenutý kraj s nízkými platy, drahými potravinami, špatnou dopravní obsluhou a nemalým odlivem mladých obyvatel.
Podle mě to už není tak zcela nebo vlastně vůbec pravda. Máme se dobře, je zde blahobyt, pečení holubi nám létají přímo do (h…) úst, stačí je jen pořádně otevřít.
Ale posuďte sami. Ráno, ještě před snídaní si vyšlapuji na procházce a už pomalu své kroky stáčím k domovu, když tu doslova strnu. Kousek od asfaltové silničky na kraji náletového mlází vidím vysypané nějaké odpadky. Vidím krabičku od rybiček a … nevěřím svým očím. Stojím a zírám s otevřenou pusou, ještěže neletěl kolem nějaký ten holub.
U mých nohou není vysypaný nějaký ten odpad z odpadkového koše, ale u mých nohou se válí kromě mrkve, kostičky kvasnic i několik kusů masa. Možná tak 3 - 4 kg, a můžu si vybrat: kuřecí stehna, vepřová žebra, uzené, ale také třeba příloha kroupy a ještě další neidentifikovatelné a hezky zabalené balíčky. Mám šok, taková ukázka lidské hlouposti. Který kretén? Jsem rozzlobená a frustrovaná, protože vím, že je má zloba sice opodstatněná, ale zcela zbytečná. Že s tím nic nesvedu. A ani to nemohu uklidit, protože kam s tím?
Fotografie je autentická.
