O marnostech našeho světa, přímo biblických
Úvodní foto Jan Zelenka, ilustrace v textu Pixabay

O marnostech našeho světa, přímo biblických

1. 2. 2023

Tak jsem zase jednou, když jsem v noci nemohl spát, spekuloval o marnostech a přednostech našeho světa. Vzhledem k tomu, že se již dlouhá léta zabývám biblickou a židovskou historií, podvědomě jsem si přehrával v hlavě některé známé citace z  biblických Knih Moudrosti a Kazatele. Všem nadšeným životním optimistům ale radím, aby tuto kapitolu raději přeskočili.

Jako první mi hlavou proběhla myšlenka z páté kapitoly Knihy Moudrosti:

„Pominuly ty všechny věci jako stín a jako posel, který prudce běží, jako lodi, kteráž přešla zdutou vodu, jejížto šlépěje, když přejde, nelze nalézti, ani proražené cesty její mezi vlnobitím… Tak i my, zrodivše se, zhynuli jsme“.

Když jsem si ji ale v hlavě několikrát promítl, uvědomil jsem si, že tato biblická kniha sice sluje Knihou Moudrosti, ale zmíněná myšlenka moc optimistická není, i když je drsně pravdivá. Tak daleko jsem snad v myšlenkách ještě nedošel.

Ovšem došel jsem k další biblické myšlence, která je mi už daleko bližší. Ta je z druhé kapitoly Knihy Kazatel:

„Zdaliž není to chvalitebné při člověku, jísti a píti,
a učiniti životu svému pohodlí z práce své?“

To je ovšem protipól k myšlence předchozí. Tak nevím. Ale myslím si, že se ocitám většinou někde uprostřed.

Proč člověk dělá právě to, co dělá, a proč nedělá něco úplně jiného a užitečnějšího? A co je vlastně to užitečné? Proč musím zrovna v  noci přemýšlet o smyslu našeho života, a hlavně o smyslu svého psaní. Je to až skoro hamletovský problém. Psát, nebo nepsat? Toť otázka. Ale hned mne napadne, že je to hloupá otázka.

Ale proč mne takové myšlenky napadají právě v čase, kdy bych měl spát? Není proto divu, že často usínám až nad ránem.

Čtvrtá hodina noční se kvapem blíží, a tak jsem raději obrátil své myšlenky do žhavé současnosti.

Proboha – volby. A plíživý defétismus je rázem zpět. Ještě že mě napadlo také něco pozitivního, a tak si beru notes a dělám si pár poznámek pro lepší čas. Přitom jsem si připomněl ještě jednu citaci, která je, bohudíky, daleko optimističtější. Je opět z Kazatele, tentokráte z jeho šesté kapitoly:

„Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, avšak duše jeho nemůže se nasytiti“.

A tak, konečně uspokojený, unavený a všemi svými záměry nenasycený, jsem konečně usnul.

 

                                             * * *

bible glosa společnost
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Jendo, moudrost podle mě nerovná se optimismus, moudrost v sobě zahrnuje a akceptuje i protipól optimismu, oba mají své oprávnění. Rodíme se do každé jedné podoby s vědomím neodvratného zhynutí a nového vzkříšení. To je smyslem života, a čím dřív si to člověk uvědomí a přijme to za své, tím dřív se i nasytí jeho duše.
Jan Zelenka
Paní Kollinová, kniha Kazatel je přes své stáří, asi 2500 let, v řadě míst silně aktuální i dnes. Studie Bible je jen součástí mého zájmu o vývoj starověku. Ta závěrečná citace ze šesté kapitoly je vlastně jakýmsi zhuštěným obsahem Knihy. Mně to skoro připomíná podstatu romantického Modrého květu. Dánský literární kritik Georg Brandes, který žil na přelomu 19. a 20. století, charakterizuje Modrý květ jako nesplnitelnou touhu po pozemském štěstí. Jakousi touhu po touze, směrování k nekonečnu, jak jsem napsal v jedné své studii o romantismu. Myslím, že zde ale není vhodný prostor toto téma dále rozvíjet. Díky za váš názor.
Jan Zelenka
Věrko, díky. na tento článek moc komentářů nebude.
Jana Kollinová
Biblickou knihu Kazatel jsem nečetla, tak moje zamyšlení nad citací ze šesté kapitoly může být zcestné, ale vnímám ji jako upozornění na nezbytnost věnovat pozornost i duši, nechci-li být ryze konzumní bytostí. I známé rčení říká: " Nejen prací živ je člověk." Cítím, že na dně mojí duše se poslední dobou usadil stín, který tam nepatří, nedá mi v noci často spát a tak hledám zdroj osvobozující očistné vnitřní síly, zatím marně.
Věra Ježková
Jendo, před spaním se mi v hlavě taky honí desítky myšlenek. Možná víc než za celý den. A proto hodně špatně usínám. Ale nikdy mě nenapadla myšlenka, proč člověk dělá právě to, co dělá, a proč nedělá něco úplně jiného a užitečnějšího.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.