Mé první Vánoce v důchodu
Ilustrační foto: Pixabay

Mé první Vánoce v důchodu

20. 12. 2022

Počátkem Nového roku si mě zavolal ředitel a ptá se mě: „Dokdy budeš pracovat“? Odpovídám: „V červnu promuje dcera a potom bude hledat zaměstnání, vidím to do 30.9.“

Pracovat ještě můžu, jsem plný síly a chci být užitečný, ale dám příležitost mladým. Na mou pozici vrchního rady bude určitě nával. Dle zákona o státní službě musí být vyhlášeno oficiální výběrové řízení. Důchod mi vyměřili zajímavý, pracovat nemusím, ale životní úroveň se mi samozřejmě sníží. Chci být užitečný a výše mzdy není již mou prioritou. Chci dělat něco jiného a buzerovat lidi se mi již nechce. Něco s lidmi. Udělal jsem si kurz na ošetřovatele na SOŠ zdravotnické a nastoupil do Fakultní nemocnice v Praze. Je to náročná práce, byl jsem zařazen na II. Chirurgickou kardiovaskulární kliniku. Brzy jsem zjistil, že člověk není nesmrtelný a lidské utrpení se mi vrylo do mozku. Vánoce se blížily. Děti mám velké, tak jsem se dobrovolně nabídnul, že o svátcích budu sloužit. Malé děti potřebují tu radost z dárků prožívat spolu s mámou a tátou. Ty rozzářené oči jsou odměnou za jejich péči a výchovu.

Rád vyrábím dobroty ze studené kuchyně, které jsem chtěl nabídnout ostatním, co budou se mnou, na klinice trávit Štědrý den. Den předem jdu nakupovat suroviny do nedalekého supermarketu. Postavím se před pult a hlásím, že chci nakrájet nějaké sýry. Obsluhovaly nás dvě ženy, jedna špatně komunikovala a bylo vidět, že je cizinka. Nějak jí to nešlo nakrájet, asi ji nedostatečně zaškolili nebo tam byla jazyková bariéra. Druhá žena ji škodolibě pozorovala a domnívám se, že neštěstí druhých ji asi dělá radost. Povídám jí: „Paní, já mám čas, nemůžete prosím své kolegyni ukázat, jak se stroj ovládá“? Neochotně jí to ukázala. Ukrajinka to pochopila a mě poděkovala úsměvem. Spokojený přiložím sýry k ostatním nakoupeným potravinám a pronesl jsem: „Jsme tu na světě na chvíli a nevím proč bychom si měli navzájem mydlit schody“. Ve frontě za mnou to souhlasně zamručelo. Nemám rád, když se lidé k sobě špatně chovají, a ještě o Vánocích!

Můj příběh Vánoce
Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Je dobře, když je člověk vnímavý ke svému okolí. Máte srdíčko na pravém místě pane Jindřichu.
Jana Jurečková
Hezký příběh. Je důležité se někoho zastat, příklad pro ostatní.
Jana Šenbergerová
Škoda, že to tak neberou všichni. O to víc se každý dobrý skutek počítá. Ať se vám daří v práci i s lidmi.
Věra Lišková
Dokážete i v důchodu zastat náročnou práci, klobouk dolů, obdivuhodné.
Miloslava Richterová
Hezké a obdivuhodné !

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.