Dnes je pátek 16. prosince a já se brzy ráno dívám z okna na větší přívaly sněhu.
Běloskvoucí krajina mne vždy znovu a znovu nabíjí novou energií. Ještě včera jsem chodník jen odmetala, dnes už musím vzít lopatu a jdu odhazovat sníh z chodníku. Vidím, že soused na tuto práci neměl čas - tak odhazuji i mu - bývá to u nás taková občasná vzájemná výpomoc.
A vidím i další sousedy jak odhazují - na dálku si jen zamáváme a dále odhazujeme. Jede kolem veliký pluh, po stranách mu krásně vlají červenobílé praporky a já z té bílé nádhery dostávám dnes i křídla - nebo mne čistý sníh snad už přibližuje skutečně k nebesům ?
Dnes nemusím ani cvičit, u sněhu jsem se dostatečně rozehřála a už si mohu sedat ke svému počítači, dát úvodní fotečku a napsat několik slov k dané soutěži.
Byla jsem zvyklá šetřit celý život, tak jako v mém dětství moji rodiče. Když jsem se vdala, měla tři děti, tak by to ani jinak nešlo. Moje babička žila jako vdova 19 let, maminka 17 let a já už víc než 20 let. Takže žiji tak jako ony - velmi, velmi skromně.
Topím přes den do 20 stupňů, v noci do 17 stupňů. Když je mi v noci zima, tak mám nachystánu vedle sebe vlastnoručně upletenou čepici, šálu a rukavice. Někdy je použiji někdy ne. Když jsem měla jít poprve do nemocnice, tak mi všichni radili abych si vzala ponožky - ale nemusela jsem je používat. Bylo mi tam velice teplo i když se hodně otevírala okna.
Už dlouho dobu se denně jen sprchuji, přes zimu mám vypnutou ledničku, velký mražák 400litrů jsem už dávno prodala - jen pro sebe už bych ho nevyužila. Potraviny dávám do chladné spíže nebo občas i do studené verandy.
Ovoce, zeleninu, bylinky, brambory, králíky, domácí vajíčka - jsme měli většinou svoje. A zásoby bývaly veliké, každý týden jsem chodila do sklepa všechno kontrolovat, přebírat a často musela dát něco na kompost.
Teď mám zásoby minimální, kupuji úsporně a to hlavně ve slevových akcích - jen když čekám větší návštěvu tak samozřejmě nakoupím víc. Ovoce i bylinky si dokonale usuším za oknem nebo na balkoně.
Chodím hodně pěšky. Když nesu ze vzdálenějšího obchodu větší nákup tak se svezu městskou hromadnou dopravou - zde na zastávce potkávám stále nějaké známé nebo poznávám nové známé a máme společné hezké cesty a jsme rádi, že se zase vidíme.
I když žiji sama, nejsem osamocena. Mám dobré sousedy i známé. Jdu sama ulicí - potkávám je, prohodíme nějaká dobrá slova, která mne nabíjí energií. A já ji zase mohu předávat jiným.
Totiž každý z nás občas někdy potřebuje potkat anděla strážného a snad někdy se i my stáváme pro druhé těmi andílky - občas totiž člověk potřebuje hlavně dobré slovo a to je k nezaplacení.
Na počítači mi přichází v tento čas mnoho žádostí o finanční pomoc - neříkám, že bych nepomohla, ale nemohu posílat všem, musím si už vybírat. A když vidím, že nějaká moje částka udělala dobrou službu potřebnému tak i to mne nabije pozitivní energií.
Také v tomto vánočním období zajdu za svými známými do Domova důchodců s nějakým sladkým pečivem nebo ke známým osamoceným lidem, kteří už moc nevychází. Musím přiznat, že po takových návštěvách si velmi často cestou zpět popláči - znala jsem je plné energie a nemoc mnohé úplně změnila - někdy i k nepoznání.
Mám také velikou rodinu, dost vnoučátek, jednoho pravnoučka a tito všichni mne vždy právě naopak znovu a znovu překvapují svojí nebývalou energií i hýřícími nápady.
Přeji jim ze srdce jejich úspěchy a ze svých ušetřených peněz mohu i jim popřát nějakou radost a to mne také zpětně nabíjí energií. Dnes si ale nejvíce užijí všechny děti úplně zdarma nejvíce radosti u té krásné sněhové nadílky.
A je velmi bohatá, když jsem odhazovala sníh z balkonu, tak sníh měl výšku určitě 20 centimetrů.
Když mi dovolí zdraví, tak si mohu udělat radost i pro sebe a to nejvíce tím, že si občas někam zajedu.
Včera se mi ozvala telefonem moje známá z firmy, která se zabývá výzkumem trhu - do letoška jsem s nimi spolupracovala, ale hlavně formou papírových dotazníků. Poslední letošní papírový výzkum byl kolem začleňování Ukrajinců do naší společnosti - měla jsem papírové dotazníky v češtině, ukrajinštině i ruštině - většina mnou oslovených mluvila rusky.
A já vidím sama, jaký je u nás ve všech oborech nedostatek pracovníků. A kdyby teď od nových jízdních řádů u nás nezačali jezdit také ukrajinští řidiči, tak by na některých linkách už neměl ani kdo jezdit. Naši mnozí řidiči jsou důchodového věku a moc dlouho přesluhují - díky tomu všemu ještě doprava nezkolabovala.
Ale abych se zase vrátila zpět k výzkumu trhu. V dnešní době už jsou to dotazníky jen přes tablet a tak mi ho milá paní chce v lednu dovézt - abych zase v této externí práci mohla nadále pokračovat.
A tato dobrá zpráva mi dodala skutečně tu nejsilnější pozitivní energií - protože zase o moc víc budu mít příležitost k setkávání s novými a určitě moc dobrými lidmi.
A já už zase znovu musím vzít lopatu na sníh a odhazovat další větší dávky sněhu ♠
Ale cestou z obchodu autobusem jsem vnímala přes jeho okno krásu bílého, nádherného, nebesky čistého - mnohdy ještě neposkvrněného okolí.
Tuto úžasnou čistou bílou krajinku přeji vám všem v celé naší zemi - snad nám zase chvíli vydrží.
A vám všem mojí milí na tomto webu i60 přeji aby i vás všechny potkávali lidé jen a jen podobní hodným andílkům a se srdíčkem na tom správném místě.*
