Dobří lidé stále žijí
Ilustrační foto: Pixabay

Dobří lidé stále žijí

31. 12. 2022

Každý z nás tuší, že by měl za svůj život udělat pár dobrých skutků. Ten prozatím největší nás potkal letos na Šumavě. Jeli jsme s manželem a naší sestřenicí Jitkou na Modravu. Seniorskou trojici doplnila čtyřnohá fenka malého pudla. Ta už je také ve svých 13 letech psí babičkou.

Naše chůze byla rozvážná a měli jsme čas při cestě na Tříjezerní slať pozorovat okolí. Najednou Jitka zbystřila a její zrak padl na zem, kde ležela objemná pánská peněženka. Zvedli jsme ji a začali zkoumat obsah. Kromě osmi tisíc korun v hotovosti tam byla občanka, řidičský průkaz, karta zdravotního pojištěnce, asi tři platební karty a větší počet vizitek různých firem. Věděli jsme, jak starý je majitel všech dokladů a došlo nám, že je jistě na Šumavě s rodinou a že ztráta peněženky se vším tím tajemstvím pro něj bude jistě citelná. První úvahou bylo, vrátit se na Modravu a vyhledat policii, kde bychom nález odevzdali. Mě se ten nápad ale nelíbil a začala jsem prohánět šedé buňky mozkové. Říkala jsem si, že oslovení všech oficiálních institucí bude zdlouhavé a že nemají pražádný důvod mi uvěřit a sdělit mi číslo na mobil onoho neznámého muže. Padla mi do ruky vizitka jedné firmy, která půjčuje elektrická zařízení. Zavolala jsem tam a vylíčila tu prekérní situaci do níž se dostal jejich zákazník. Po chvíli váhání mi jeho mobil nadiktovali.

Zavolala jsem muže z Prahy 5, který na prašné cestě vytrousil svoji peněženku. Tušila jsem, že je cyklista a že se k nám může dostat poměrně rychle. V naší malé skupince se rozhořela vášnivá diskuze o výši nálezného a o tom, jak s nenadálým peněžním dárkem naložíme.

Nakonec jsme se shodli, že vyrazíme na neplánovanou večeři a zpestříme si tak dosud všední večery. V tu chvíli se přiřítil čtyřicátník na elektrokole. Povídal, že si ztráty vůbec nevšiml a že je moc rád za šťastný konec. Rozpačitě se rozhlížel a pravil, že by nás rád pozval na kafe, ale že uprostřed šumavské přírody se tento nápad nedá uskutečnit. Poděkoval a zmizel tak rychle, jak rychle se zjevil. Ušetřili jsme si žaludky po pozření opulentní večeře a ušetřili jsme si těžké rozhodování při jejím výběru.

Přemýšleli jsme, zda někdo někdy onomu mladému muži řekl něco o nálezném a o tom, že dobrý skutek by měl být po zásluze odměněn. Ale tato příhoda nás od páchání dobrých skutků stejně neodradila, budeme v ní pokračovat.

 

 

 

 

Můj příběh Zážitek roku 2022
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Koldová
Zdravím....mě se kdysi stala příhoda:bydlela jsem ve vsi,kde byl kojenecký ústav a do něj dojížděly pracovat sestry z města,jednou přijdu na zastávku autobusu a vidím tam odloženou peněženku,je to dávno,už ani nevím kolik tam bylo peněz,ale byly tam hlavně osobní doklady.Podle adresy jsem zjistila paní,která to ztratila a peněženku ji předala.Po několika letech k nám do podniku nastoupil pán a při jedné debatě na téma ztrát a nálezů vyprávěl,jak si kdysi jeho manželka na autob.zastávce odložila peněženku a že ji někdo našel a dal si práci s navrácením.Tak jsem se přihlásila,že jsem ten nálezce byla já.A tak jsem se dočkala dvojího poděkování.O nálezném jsem tehdy taky neuvažovala.
Ilona Erika Kolář
V životě mě nenapadlo někdy uvažovat o nálezném a že jsem toho nalezla docela dost. Naposledy (před necelým měsícem) to byla peněženka s penězy a doklady na WC v obchodním centru. Ležela na zásobníku toaletního papíru. Jednou jsem dostala od paní 500 Kč, že jsem jí zachránila doklady a to jsem se s ní pomalu prala, že je nechci. (Měla v peněžence na sebe kontakt). Nedávno jsme také s kolegyní zachraňovaly zavazadla ve vlaku, když se pánovi, který cestoval z Hamburku do Prahy, udělalo v Drážďanech špatně, vyběhl z vlaku a vlak odjel i se zavazadly - Kufr, batoh, bunda, čepice a sluchátka. Přiběhl k nám celý nešťastný jeho otec, kterého přivezl na nádraží jeho soused, protože špatně chodil. Prosil o pomoc, zda bysme nemohli zavazadla v Ústí zachránit, protože on by to sám nezvládl. Já, ještě s jednou ochotnou kolegyní jsme zorganizovaly narychlo akci kulový blesk, protože oficiální cestou by to nešlo, ani jsme to nemohli ohlásit našemu vedení. vlítli jsme do vlaku, ona z jedné strany, já z druhé do určeného vozu, ten byl plný cizinců, kteří na nás čučeli jako na blázny ale nakonec jsme všechno včetně sluchátek, našly. Měly jsme na to pouhé dvě minuty, jinak bychom odjely do Prahy, Pak jsme si uvědomily, že ani jedna jsme si nevzali sebou telefon.Pán byl šťastný, pomalu brečel a my měly obrovskou radost. Také nám nikdo nic nedal a dělaly ze své vlastní vůle a nikdy by nás nenapadlo uvažovat o nálezném.
Soňa Prachfeldová
Nedávno jsem vracela mobil jednomu známému, nechal ho ležet při jedné akci v obci. Přiřítil se, dal mi pusu a byl šťastný. Dnes ztratit chytrý telefon, kde má člověk uloženu banku, kontakty, aplikace, svoje soukromí, je opravdu těžká ztráta. Osobně bych nálezné vůbec nepřijala, stačí upřímné děkuji.
Miloslava Richterová
Poděkoval, tak je vše v pořádku..
Zuzana Pivcová
Já jsem tu v Týně nedávno ztratila cestou do obchodu klíče v malé klíčence s kočkou, nikdo by ji nemohl zaměnit se svou. Byla jsem dost smutná a šla jsem se pak dodatečně odpoledne ptát k pokladně, jestli tam někdo neodevzdal klíče. Slyšela mě nakupující paní a hned mi řekla, že má ty klíče doma a chystala se je oenést na Obecní úřad, oddělení ztrát. Hned šla se mnou domů a klíče mi přinesla ven. Mou podávanou stovku kategoricky odmítla a hned zmizela v bytovce.
Anna Potůčková
O nálezném bych vůbec neuvažovala, první by mě asi napadlo, jak bych se cítila já po ztracené peněžence. V každém případě bych za vrácení poděkovala. Chování určitě nebylo přiměřené, ale Vy máte alespon čisté svědomí a dobrý skutek k tomu.
Naděžda Špásová
Tak nad nálezným bych určitě nepřemýšlela, jen by mě chování majitele trochu naštvalo.
Eva Kopecká
Měli jsme na sídlišti dva malé obchody. Jednou jsem šla kolem a vzpomněla si, že doma něco došlo. Zastavila jsem se v tom s jídlem. Jelikož jsem měla v hlavě plno jiných věcí, neuvědomila jsem si čas. Automaticky vezmu za kliku, pozdravím, a nic. V tu chvíli jsem si uvědomila, že je to čas polední pauzy. Když jsem přehlédla prostor a naklonila se za pult, zda tam paní neleží, bylo mi jasné, že jsem tam sama. Vyšla jsem ven, aby někdo neřekl, že tam hospodařím a přemýšlela, co dělat. Věděla jsem, že vedoucí a jediná zaměstnankyně zároveň bydlí někde poblíž, jenomže kde přesně, to ne. Zároveň jsem věděla, že se určitě zná s paní vedoucí z druhého obchůdku za rohem, zde byl sortiment jiný, jiná otevírací doba a pauza polední tím pádem ne. Po deseti minutách čekání jsem poprosila jsem kolemjdoucího, aby do druhého obchodu došel a řekl jí, aby sem okamžitě přišla. Mezitím se zastavili dva kolemjdoucí, chtěli nakoupit, řekla jsem, že taky čekám, až se otevře, to je odradilo a odešli. Taky si neuvědomili pauzou. Paní odvedle přiběhla s očima navrch hlavy. Myslela, že se její kolegyní stal úraz. Vysvětlila jsem ji, že stojím před obchodem na sluníčku jako tvrdé Y, že bych ráda šla domů, ale že nechci obchod opustit kvůli možnému vykradení. Plácla se do čela a řekla jediné. ,,Ona zase nezamkla, hned ji přivedu. '' Za dalších deset minut přišly obě dvě. Ta druhá evidentně naštvaná. Povídám, běžte si zkontrolovat, zda tam něco nechybí, musela by se volat policie, já počkám. Jelikož jsem u sebe neměla peněženku ani nic ze sortimentu, byla jsem i svolná v případě prázdné kasy nechat se prohledat. Paní rychle přehlídla regály a samozřejmě šla hned do šuplíku s penězi. Neměla tam ani kasu, jen obyčejnou kalkulačku. Byla jsem ráda, že tam je i ta druhá, že mám svědka. Přepočetla rychle papírové peníze, oddychla si, a řekla, je to v pořádku. Bylo vidět, že si oddychla. Na shledanou, povídám, a jdu domů. To je všechno, přátelé. Já se toho děkuju ani nedočkala.
Petr Dvořák
Už je to přes dvacet let, v Brně před hotelem Continental jsem našel peněženku nějaké německé turistky vě věku něco přes šedesát. Uvnitř bankovky, mince, karty, pas . . . no všechno. Šel jsem na recepci, protože v hale byla velká skupina Němců, aby jim to recepční nebo vedoucí výpravy oznámil. Po chvilce přišla Němka a z jejího chování hned bylo poznat, že si mě zařadila někam mezi černochy z 19. století a domácí zvířata. Hrábla po peněžence a nedovolila mi odejít, dokud si vše nepřepočítala a nezkotrolovala. Po upozornění její společnice mi poté milostivě dávala minci 2 €. Hodil jsem jí to pod nohy, ale měl jsem obrovkou chut jí dát ránu pěstí. A samozřejmě jsem si říkal: "To kdybych věděl . . . . "
Dana Hošková
Zřejmě bych vůbec neuvažovala o nálezném. Stačilo by mi poděkování a pocit, že jsem někomu udělala radost. Jednou jsem něco podobného zažila. S díky jsem odmítla, když mi paní chtěla přinést bonboniéru. Z telefonu jsem slyšela, jak je šťastná.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

20%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

18%

Přes 10 000 Kč

22%

Nevím, neumím to odhadnout

20%