Zdenka Koldová
8.9.2023 23:16
Zdravím....mě se kdysi stala příhoda:bydlela jsem ve vsi,kde byl kojenecký ústav a do něj dojížděly pracovat sestry z města,jednou přijdu na zastávku autobusu a vidím tam odloženou peněženku,je to dávno,už ani nevím kolik tam bylo peněz,ale byly tam hlavně osobní doklady.Podle adresy jsem zjistila paní,která to ztratila a peněženku ji předala.Po několika letech k nám do podniku nastoupil pán a při jedné debatě
na téma ztrát a nálezů vyprávěl,jak si kdysi jeho manželka na autob.zastávce odložila peněženku a že ji někdo našel a dal si práci s navrácením.Tak jsem se přihlásila,že jsem ten nálezce byla já.A tak jsem se dočkala dvojího poděkování.O nálezném jsem tehdy taky neuvažovala.
Ilona Erika Kolář
4.1.2023 09:36
V životě mě nenapadlo někdy uvažovat o nálezném a že jsem toho nalezla docela dost. Naposledy (před necelým měsícem) to byla peněženka s penězy a doklady na WC v obchodním centru. Ležela na zásobníku toaletního papíru. Jednou jsem dostala od paní 500 Kč, že jsem jí zachránila doklady a to jsem se s ní pomalu prala, že je nechci. (Měla v peněžence na sebe kontakt). Nedávno jsme také s kolegyní zachraňovaly zavazadla ve vlaku, když se pánovi, který cestoval z Hamburku do Prahy, udělalo v Drážďanech špatně, vyběhl z vlaku a vlak odjel i se zavazadly - Kufr, batoh, bunda, čepice a sluchátka. Přiběhl k nám celý nešťastný jeho otec, kterého přivezl na nádraží jeho soused, protože špatně chodil. Prosil o pomoc, zda bysme nemohli zavazadla v Ústí zachránit, protože on by to sám nezvládl. Já, ještě s jednou ochotnou kolegyní jsme zorganizovaly narychlo akci kulový blesk, protože oficiální cestou by to nešlo, ani jsme to nemohli ohlásit našemu vedení. vlítli jsme do vlaku, ona z jedné strany, já z druhé do určeného vozu, ten byl plný cizinců, kteří na nás čučeli jako na blázny ale nakonec jsme všechno včetně sluchátek, našly. Měly jsme na to pouhé dvě minuty, jinak bychom odjely do Prahy, Pak jsme si uvědomily, že ani jedna jsme si nevzali sebou telefon.Pán byl šťastný, pomalu brečel a my měly obrovskou radost. Také nám nikdo nic nedal a dělaly ze své vlastní vůle a nikdy by nás nenapadlo uvažovat o nálezném.
Soňa Prachfeldová
1.1.2023 19:37
Nedávno jsem vracela mobil jednomu známému, nechal ho ležet při jedné akci v obci. Přiřítil se, dal mi pusu a byl šťastný. Dnes ztratit chytrý telefon, kde má člověk uloženu banku, kontakty, aplikace, svoje soukromí, je opravdu těžká ztráta. Osobně bych nálezné vůbec nepřijala, stačí upřímné děkuji.
Miloslava Richterová
1.1.2023 14:49
Poděkoval, tak je vše v pořádku..
Zuzana Pivcová
31.12.2022 15:36
Já jsem tu v Týně nedávno ztratila cestou do obchodu klíče v malé klíčence s kočkou, nikdo by ji nemohl zaměnit se svou. Byla jsem dost smutná a šla jsem se pak dodatečně odpoledne ptát k pokladně, jestli tam někdo neodevzdal klíče. Slyšela mě nakupující paní a hned mi řekla, že má ty klíče doma a chystala se je oenést na Obecní úřad, oddělení ztrát. Hned šla se mnou domů a klíče mi přinesla ven. Mou podávanou stovku kategoricky odmítla a hned zmizela v bytovce.
Anna Potůčková
31.12.2022 12:02
O nálezném bych vůbec neuvažovala, první by mě asi napadlo, jak bych se cítila já po ztracené peněžence. V každém případě bych za vrácení poděkovala. Chování určitě nebylo přiměřené, ale Vy máte alespon čisté svědomí a dobrý skutek k tomu.
Naděžda Špásová
31.12.2022 11:34
Tak nad nálezným bych určitě nepřemýšlela, jen by mě chování majitele trochu naštvalo.
Eva Kopecká
31.12.2022 10:25
Měli jsme na sídlišti dva malé obchody. Jednou jsem šla kolem a vzpomněla si, že doma něco došlo. Zastavila jsem se v tom s jídlem. Jelikož jsem měla v hlavě plno jiných věcí, neuvědomila jsem si čas. Automaticky vezmu za kliku, pozdravím, a nic. V tu chvíli jsem si uvědomila, že je to čas polední pauzy. Když jsem přehlédla prostor a naklonila se za pult, zda tam paní neleží, bylo mi jasné, že jsem tam sama. Vyšla jsem ven, aby někdo neřekl, že tam hospodařím a přemýšlela, co dělat. Věděla jsem, že vedoucí a jediná zaměstnankyně zároveň bydlí někde poblíž, jenomže kde přesně, to ne. Zároveň jsem věděla, že se určitě zná s paní vedoucí z druhého obchůdku za rohem, zde byl sortiment jiný, jiná otevírací doba a pauza polední tím pádem ne. Po deseti minutách čekání jsem poprosila jsem kolemjdoucího, aby do druhého obchodu došel a řekl jí, aby sem okamžitě přišla. Mezitím se zastavili dva kolemjdoucí, chtěli nakoupit, řekla jsem, že taky čekám, až se otevře, to je odradilo a odešli. Taky si neuvědomili pauzou. Paní odvedle přiběhla s očima navrch hlavy. Myslela, že se její kolegyní stal úraz. Vysvětlila jsem ji, že stojím před obchodem na sluníčku jako tvrdé Y, že bych ráda šla domů, ale že nechci obchod opustit kvůli možnému vykradení. Plácla se do čela a řekla jediné. ,,Ona zase nezamkla, hned ji přivedu. '' Za dalších deset minut přišly obě dvě. Ta druhá evidentně naštvaná. Povídám, běžte si zkontrolovat, zda tam něco nechybí, musela by se volat policie, já počkám. Jelikož jsem u sebe neměla peněženku ani nic ze sortimentu, byla jsem i svolná v případě prázdné kasy nechat se prohledat. Paní rychle přehlídla regály a samozřejmě šla hned do šuplíku s penězi. Neměla tam ani kasu, jen obyčejnou kalkulačku. Byla jsem ráda, že tam je i ta druhá, že mám svědka. Přepočetla rychle papírové peníze, oddychla si, a řekla, je to v pořádku. Bylo vidět, že si oddychla. Na shledanou, povídám, a jdu domů.
To je všechno, přátelé. Já se toho děkuju ani nedočkala.
Dana Hošková
31.12.2022 09:51
Zřejmě bych vůbec neuvažovala o nálezném. Stačilo by mi poděkování a pocit, že jsem někomu udělala radost. Jednou jsem něco podobného zažila. S díky jsem odmítla, když mi paní chtěla přinést bonboniéru. Z telefonu jsem slyšela, jak je šťastná.
Ladislava Mikendova
31.12.2022 09:24
Už si dnes nevybavuji rok,kdy se to stalo.Jen vím,že to byla vánoční výplata. Tenkrát nebylo ani zdání o výplatách na účty. Jezdila jsem s ochrankou běžně pro 20 000 000,- Kčs a bylo to založeno na naprosté důvěře mezi peněžním ústavem a majitelem účtu a nějaké přepočítávání nepřicházelo v úvahu.Když jsem přivezla peníze na podnik a nachystala pro jednotlivé skupiny,které je podle výplatních listin vkládaly do výplatních sáčků a druhý den je vyplácely u výplatních okýnek,stále mi přebývalo 50 000,- /podotýkám,že to bylo v době,kdy auto stálo 80 000,takže to byla docela velká suma/. Znovu jsem vše zkontrolovala,výsledek stejný. Když jsem se pak dovolala do banky, jen se mi pokladní v telefonu ozvala,věděla jsem,že opravdu došlo z její strany k chybě. Její radost byla obrovská, ale když si na to teď vzpomenu,já na jejím místě bych okamžitě koupila aspoň bonbonieru,já jsem se dočkala také jen poděkování .