První dojem a žalování
Ilustrační foto: Pixabay

První dojem a žalování

14. 12. 2022

Jako pracující důchodce, který dělá pouze pár hodin, si více všímám, jak se lidé v práci i v životě k sobě chovají, jak sebe a druhé hodnotí. Zarazilo mě třeba, proč vedoucí pracovník si nové zaměstnance někam zaškatulkuje podle prvního dojmu a nové pravdivé a skutečné informace o daném člověku odmítá přijmout, a hlavně si připustit, že se o něm zmýlil!

Co to vlastně „první dojem“ je? Podle mě na základě vzájemného působení mezi lidmi si uděláme obrázek o druhém. Co vidíme, co slyšíme, jak se druzí chovají, podle klepů, pomluv i podle skutečností. Také jak kdo vypadá, věk, ze kterého sociálního prostředí pochází, jak se obléká, jaké vyznává hodnoty a další. Podle toho si vytváříme názor, který nemusí být správný. Vlastně nového člověka filtrujeme přes naše stereotypy, záliby a averze. Problém je ten, že dáme za pravdu několika vteřinám při prvním setkání. Nové informace nehodláme přijmout. Lidé, kteří jsou nám sympatičtější máme raději. Ty, o které nestojíme se nezajímáme. Dokonce jim odpustíme i to, co se nám na nich nelíbí. Od začátku 20.století se dělají výzkumy přijímacích pohovorů, ale pořád je na prvním místě, jak je nám člověk sympatický. Nic se za sto let nezměnilo!!

Žalování je od nepaměti součástí lidského života. Motivy jsou různorodé: konkurence, závist, sama sebe upřednostnit a někdy i snaha toho druhého zranit. Někdy to může být i oprávněné. Já preferuji si to říct do očí. Samozřejmě záleží, jak s těmi informacemi potom pracujeme. Minimálně si je ověřit. Když jsem byl vedoucí pracovník, tak si mě hlavně u žen stávalo, že si některé na sebe vzájemně si stěžovaly. Já je obě zavolal ať si to přede mnou „vyříkají“. Stížnosti se značně ztenčily. Dnes za mnou někteří žáci také chodí žalovat. Já je odmítám, pokud nejde o zdraví, násilí, šikanu a další důležité věci. Někdy život tropí hlouposti. Rád se zasměji při vzpomínce na majitele jedné naší výborné pekárny a cukrárny, kam jsem chodil na kontrolu. On vystudoval stejnou potravinářskou školu jako já. Dělal podnikového technologa, ale po revoluci se dal k vojákům. Sloužil také v nebezpečné misi v Afganistánu. Poté se dal na podnikání. V pekárně měl dvě nesmiřitelné ženy, které se nenáviděly a jedna na druhou si stěžovaly. Šéf si je obě zavolal a posadil je naproti sobě. Vytáhl legálně drženou pistoli, natáhl ji a se slovy: „Když ji tak nenávidíš, tak ji zastřel“, ji položil mezi ně. Dámy zbledly a nenávist se omezila. Samozřejmě, že zbraň nebyla nabitá.

práce
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martin Vrba
oprava: Někde mám měkké "i" i když by tam mělo být tvrdé "y" - protože to píši o ženách, ale postupně s časem už měknu i v pravopisu - omlouvám se. :)
Martin Vrba
Autor článku, pan Berka píše mnohé, co bych také okamžitě podepsal, ale s tímto bych si dovolil nesouhlasit, byl jsem taky mnoho let vedoucím a to převážně ženských kolektivů. Bylo to velice příjemné a občas jsem si opravdu připadal jako bych vládnul harému - někdy to podporovaly ty ženy a někdy i já - přiznám se bez mučení. Pan Berka píše: Když jsem byl vedoucí pracovník, tak si mě hlavně u žen stávalo, že si některé na sebe vzájemně si stěžovaly. Já je obě zavolal ať si to přede mnou „vyříkají“. Stížnosti se značně ztenčily. konec citace. Tak to se mi vůbec nevyplatilo, vždy to vedlo k tomu, že se obě ženy (někdy i všechny) sjednotily hlavně na jednom, že ony proti sobě nic tak pozoruhodného nikdy přece neměly, ale že já jsem to zveličil a že jsem tudíž blbec na antou. :) Jinak to bylo příjemné, mne mít za vedoucího, to musím i já sám uznat. :) :) :) Snad se pan Berka neurazí, když sem připíšu jeden příběh ze života vedoucího. Když jsme chodili jedno období na obědy do restaurace, tak ostatní ženy v podniku zjistily, že ty 4 v mém oddělení chodí vždy pěkně upravené a oblékané poslední módy, ač byly dvě manuálně pracující ve skladu a v rozmnožovně, tedy i v prašném prostředí. A nevím, kdo si na to z vás ještě vzpomene, ale jednu dobu přišly do módy ty gázové šaty, byly úplně průhledné a v nich přišla za mnou do zaměstnání moje žena a moje referentky řekly, že se jim ty šaty líbí a moje žena jim poskytla střih z Burdy a řekla, kde mají tu látku a ony si všechny čtyři ty žaty ušily nebo nechaly ušít také. Když v tom na můj impuls všechny 4 přišli na ten společný oběd, tak se mohlo celé osazenstvo podělat. Ono v nich bylo vidět úplně všechno - jen jakoby v mlze. Ochlupení i bradavky. A co se nestalo - ale stalo. Jedna funkcionářka KSČ je pozvala na výbor strany a bylo to s nimi projednáváno a zakázáno to nosit do práce, ale u toho to neskončilo. I moje žena dostala domů oznámení, že v mém zaměstnání asi panují divné poměry, když tam ženy chodí ženy v šatech, kde je vidět i a k tomu byl nakreslený trojúhelník. Jo - já bych chtěl být zase tak mladý. :) To byly srandy a ne starosti, kolik ještě přijmeme migrantů a kdy půjdou mí synové do války a kolik bude stát chleba a zda vydrží Ukrajina za "nás" bojovat.
Martin Vrba
První dojem a žalování? A co já k tomu? Všichni si o každém děláme první dojem, dokonce i ti, kteří tvrdí, že ne. Je to naprosto lidské a určitě je to i zvířecí. zvířata se hned už z dálky poměřují, zda to druhé zvíře je silnější, zda bude lépe utéct, nebo ho v dominanci porazit a už jsme u lidí. Každý normální chlap si dělá okamžitě první dojem o každé ženě, kterou vidí, zda by se mu s ní líbilo se pomilovat, jak ona reaguje na jeho pohledy. Myslím, že stejně na tom budou i ženy, také stejně posuzují ostatní ženy, konkurentky a muže, potenciální partnery. To už máme v sobě od doby prvobytně pospolné. S nastupující dobou a zvláště v době průmyslové revoluce a industrializace, kdy do zaměstnání nastoupily i ženy v ohromném měřítku, tak se ty vztahy přenesly i do zaměstnání. A ženy své vnady začaly uplatňovat i v pracovním procesu a tím stoupla i rozvodovost, protože muži začali dávat rovnítko mezi sekretářka a milenka. A mnohé ženy na to přistoupily. Není špatné si o někom udělat základní první dojem, ale hloupé je, na něm setrvávat a nepodrobovat ho neustále novému posouzení - opravovat ho, když zjistíme, že jsme se mýlili. A pak se dostáváme k druhému problému - k pomlouvání. On je rozdíl, když někdo o někom šíří pomluvy, které jsme si o někom vymysleli se snahou ho poškodit, nebo jen o někom dále šíříme pravdy, které už ví celý podnik. Já tedy něco k pomluvám. Můj otec, znalec života a můj učitel měl na pomluvy názor, že jako vedoucí, se musím o pomluvy zajímat, že to patří k práci vedoucího, vědět, co se v podniku šustne a že je mám dokonce rozšiřovat a některé, v ten můj prospěch - takové existují (například, že mám s někým společného "nepřítele" v podniku), si mám o sobě vymýšlet a pouštět to do oběhu. Že se nad etikou jejich používání nemám pohoršovat, protože dozajista mne někdo každým okamžikem, když o tom právě dlouze uvažuji, zrovna také někdo pomlouvá a na oko se proti jakýmkoli pomluvám druhou větou hned vymezuje. Pomlouvej - protože jsi pomlouván. Je jedno, jak se chováš, stejně tě okolí pomluví. Když budeš věrný své ženě, tak tě dobyvatelky označí za teplouše a když se jen na jednu usměješ, tak tě všechny ostatní v podniku pomluví, že jsi děvkař a pošlou o tom zprávu tvé ženě. :)
Dana Puchalská
Ano. Žalování je asi pro některé lidi to nej...co můžou na pracovišti zažít. Jak už píše Zuzana,tak ani já na tyhle lidi vzpomínat nechci. Je mi jich líto.
Zuzana Pivcová
Na pracovišti je to asi častý jev. Žalobníček buď chce poškodit toho žalovaného nebo si polepšit sám. Asi bych z někdejších zaměstnání příklady měla, ale nechce se mi na ně vzpomínat.
ivana kosťunová
To bylo originální řešení. Článek vyznívá v neprospěch žen, ale žalujících mužů je také dost. Jeden takový na mě chodil také - řekněme žalovat- našemu společnému nadřízenéme. Proč, nevím, ale byl to tehdy pracující důchodce, a asi to měl v povaze. Řešila jsem to tak, že jsem mu pověděla, že o tom vím, a domnívala jsem se, že se alespoň zastydí. A věřili byste, že se nezastyděl ?
Petr Dvořák
Zbraň nebyla nabitá, což se dá kvalifikovat jako neplatný pokus. Na ty další dva se snad lépe připravil. :-) Co se týká vytváření si obrazu člověka z prvního dojmu, myslím, že se tomu říká "haló efekt". Bohužel velice rozšířený, zejména u samolibých a panovačných lidí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.