V této době překonává nejen fyzické potíže, ale také výzvy hledání nového vztahu k sobě sama, svému tělu a vlastní sexualitě. Co doporučují odborníci a ženy, které takovou situací samy prošly?
Když nemoc a vedlejší účinky léčby zanechají rány na těle i na duši, snadno také mohou vzniknout pocity ztráty ženskosti. Není jednoduché smířit se s velkou jizvou na břiše, odnětím prsou, poloviční hloubkou pochvy nebo předčasnou menopauzou a nemožností otěhotnět. S tím vším se pojí i to, jak se žena vnímá v erotické rovině a pro mnohé je to bolestivé téma – je však důležité nezavírat před ním oči. „Vždy ženě doporučuji, aby si otevřeně promluvila se svým partnerem a zjistila, co si o ní teď myslí. Jestli je pro něj stále atraktivní nebo jak moc je to vše těžké také pro něj. Ženy v tomto období potřebují čas a oporu. Je dobré, když je muž schopen ženu vyslyšet, zároveň je vhodné, aby si žena vyhledala i jiné možnosti podpory,” říká sexuoložka MUDr. Petra Vrzáčková, Ph.D., FECSM, z TH kliniky v Praze, která se specializuje na poradenství onkologickým pacientkám. „Přála bych ženám, které si prošly náročnou onkologickou léčbou a martyriem strachu ze smrti, aby v době, kdy mohou zase více žít jako ženy, v tom nezůstávaly samy. Aby se nebály koupit si knížku, domluvit si schůzku se sexuologem, terapeutem, fyzioterapeutem, využít podpůrné skupiny, kamarádek. Stále mají život ve svých rukou a to je to nejcennější,” doplňuje lékařka.
Obavy jsou normální, sdílení je mírní
Podle mezinárodní studie publikované letos v lednu v odborném časopise International Journal of Reproductive Medicine zažívá různé problémy se sexuální dysfunkcí až 66 % žen s onkologickým onemocněním. Jiný výzkum poukázal, že na sexuální zdraví během onkologické léčby se lékaři ptají mnohem častěji mužských pacientů, než žen. Jistě se nabízí rada být proaktivní a sama se s problémy v sexuálním životě svěřit lékaři. To však není řešení pro ženy, které se stydí, pokud nejsou zvyklé o intimních otázkách hovořit. Prvním krokem k překonání ostychu pro ně může být sdílení zkušeností s dalšími ženami. „I ty nejtěžší rány na těle se hojí snáze, pokud se postaráme o duši a věnujeme pozornost psychickému zdraví. Je velkým zdrojem motivace, když vidíte, že někdo prošel podobně náročným obdobím a překonal jej,“ vysvětluje Denisa Laubrová, která sama prodělala zhoubné nádorové onemocnění děložního hrdla. Nyní působí jako ředitelka pacientské organizace VERONICA, která se zaměřuje na podporu žen s gynekologickým nádorovým onemocněním.
„Samozřejmě řada pacientek s námi řeší různé trable i v sexuální oblasti – ať už jde o otázky intimního života, nebo se bavíme s ženami o možnostech početí. To byla i pro mne velká obava, protože jsem léčbou procházela jako mladá žena, a to ve svých 27 letech. Nakonec jsme museli jít cestou surogátního mateřství, o které se velmi málo mluví. Jestli mohu za sebe poradit ženám: řešte své obavy postupně. Nenechte se všemi nezodpovězenými otázkami a strachem ochromit,“ dodává Denisa. Právě organizace VERONICA jako jednu z možností podpory nabízí propojení s dalšími ženami s podobnou zkušeností, ale také pomoc s vyhledáním vhodného odborníka, s nímž je možné problémy sexuální oblasti efektivně řešit.
Obavy o možnost otěhotnění po dokončení onkologické léčby jsou samozřejmě na místě, protože některé případy skutečně vyžadují chirurgické řešení, které není s dalším těhotenstvím slučitelné. Podle lékaře onkogynekologického centra Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze MUDr. Romana Kociána, Ph.D., je možné pacientkám s neukončenými reprodukčními plány za určitých podmínek nabídnout tzv. fertilitu zachovávající léčbu. Tato léčba nesmí pacientku ohrozit na životě, musí zůstat onkologicky bezpečná a ideálně umožnit úspěšně donosit a porodit zdravé dítě.
„Pokud konzultujeme pacientku, která plánuje rodinu, je pro nás zcela zásadní snažit se tomuto požadavku přizpůsobit a pokud je to bezpečné, nabídnout jí fertilitu zachovávající léčbu. Gynekologické nádory se bohužel objevují i u velmi mladých žen, proto musíme počítat s tím, že velká část z nich ještě nestihla založit rodinu. Pro mnohé je pochopitelně prioritou mít vlastní potomky, ale také dobrou kvalitu života i po sexuální stránce,“ doplňuje onkogynekolog. Dodává také, že by ženy měly být léčeny v některém z komplexních onkologických center, která disponují multidisciplinárním týmem odborníků včetně vlastních psychologů. „Velkou část komplikací onkologické léčby dokážeme nějakým způsobem řešit a může pomoci i drobná úprava léčby. Doporučuji odhodit stud a společně s lékařem hledat nejlepší řešení,“ povzbuzuje.
Něha a pomalý návrat k aktivitě
„Závažné onkologické onemocnění je symbolem toho, že se máme bát o svůj život, a léčba je spojená s ohromnou nejistotou. Chuť na sex přitom u žen naopak vzrůstá s pocitem bezpečí, jistoty, víry v sebe. Toto vše jim těžká nemoc nebo náročný zákrok berou. Jsou nervózní stejně jako například před prvním sexem po porodu. Často se obávají bolesti. V tomto ohledu je potřeba brát strach jako přirozený a mluvit o něm. Doporučuji tedy ženám nespěchat na sebe, udělat si s partnerem hezkou chvilku a do sexu jít jedině tehdy, když ho opravdu chtějí,” vysvětluje Petra Vrzáčková. Radí také myslet na to, že mužům postupem času začne nejvíce scházet dotek – líbání, hlazení, mazlení. „Ženy se ale často stáhnou úplně, protože si myslí, že jakmile se muže dotknou, on si to automaticky vyloží jako signál k souloži. Tyto drobné aktivity jsou ale pro dlouhodobý vztah zásadní a potřebují je muži stejně jako ženy.“ Podle lékařky je potřebná komunikace a vzájemná dohoda na tom, že budou po určitou dobu partnerský intimní život představovat právě projevy něhy.
Strach ze soulože mnohdy pramení z toho, že je častou překážkou sexu vaginální bolest a krvácení – ať už z důvodu zúžené, zkrácené pochvy nebo kvůli dalším pooperačním komplikacím. Podle Petry Vrzáčkové je proto důležité pochvu postupně vyživovat hormonálně a dilatovat ji – tedy citlivě a nenásilně roztahovat a navracet jí tím pružnost. „Například ženám, které před operací neprošly menopauzou, klesne po odstranění vaječníků hladina estrogenu a testosteronu, poševní sliznice se ztenčí, pochva je křehká a velmi snadno se poraní a infikuje. Žena může užívat hormony a měla by s pochvou pravidelně pracovat, protože pokud není používaná, má tendenci se zúžit a zkrátit,“ vysvětluje lékařka.
Chirurgie může pomoci i po letech
Pro paní Caroline Ewing-Haupt z Prahy, přestože prodělala preventivní odstranění dělohy, vaječníků a prsou jakožto nosička mutace v BRCA genech, byl mnohem větším zásahem do sexuálního života komplikovaný porod. Při něm totiž utrpěla velká zranění uvnitř pochvy a na hrázi, která byla nekvalitně sešitá. Proto jí špatně zhojené rány přinášely bolestivost a komplikace v každodenním životě ještě tři roky po porodu. „Lékařka mne šitím zúžila znatelně víc, než jsem byla. Uvnitř zašila zranění jen povrchově, ne naskrz všechny tkáně. Pod kůží se tedy časem vytvořila keloidní jizva. Sex byl pro mě bolestivý a nepříjemný. Kvůli špatně sešité hrázi jsem navíc cítila bolest i při sezení nebo vyprazdňování,“ popisuje Caroline.
Nakonec podstoupila plastickou operaci, při níž jí byly špatně zhojené jizvy odstraněny a sešity znovu, vrstvu po vrstvě. „Operací se vše ještě trochu zúžilo, nicméně stav vypadá dle ošetřující lékařky dobře. Správně zhojená tkáň se bude moci rozmasírovat a roztáhnout, lékařka to vidí pozitivně a i já konečně věřím, že se vrátím do původního stavu,” konstatuje s úlevou Caroline. Po svých zkušenostech se rozhodla také zapojit do osvěty a podpořit ženy, které čeká mastektomie, tedy odstranění prsou z důvodu prevence nebo léčby rakoviny. „Samozřejmě se mohou některé ženy děsit prvotní představy sebe sama bez prsou. Kladou si otázky, zda budou ještě ženami po stránce vzhledu a přitažlivosti pro muže. Pravdou však je, že po následné rekonstrukci mají často ženy ještě hezčí prsa, než předtím. Já osobně jsem s nimi teď naprosto spokojená,“ povzbuzuje mladá žena, která na Facebooku založila podpůrnou skupinu Mastektomie s cílem vytvořit bezpečné místo pro vzájemné sdílení zkušeností.
