Dvojice studentů Gymnázia v Uherském Brodě Jan Krchňáček a Lubomír Habarta se společně se zástupcem ředitele Drahoslavem Viktorýnem a školníkem Václavem Slintákem s vervou pustila do včelaření.
A dá se včelaření vlastně naučit? Zkušení včelaři ví, že co včelař, to výzkumník. Každý má ty podmínky trošku jiné. I tímto jde o velmi inspirativní koníček. Člověk se dozví hodně o přírodě, ale zároveň musí být manuálně zručný a včelařská sdružení žijí bohatým spolkovým životem – přednášky, zájezdy, výměna zkušeností. K nemocným včelkám nemůžete zavolat veterináře, musíte vypátrat, jak jim pomoci. Právě v takových situacích je propojení generací nejdůležitější.
„První úly jsem postavil u našeho domu a pak přišla na svět myšlenka, umístit včely i na pozemek gymnázia. V současné době máme dva úly a na příští rok nám firma Břínek z Jesenice u Rakovníka, která se zabývá výrobou úlů, přislíbila darování proskleného, pozorovacího úlu. Je to dost drahá záležitost, tu bychom si jinak dovolit nemohli. Celkem bychom u školy chtěli mít pět úlů,“ vysvětluje Jan Krchňáček.
Honza s Lubošem toho o chovu včel vědí opravdu hodně. „Ve včelíně panuje pevný řád. Každá včelka má svou práci, která jim prakticky nikdy nekončí. Část včel přináší snůšku, část se stará o vajíčka, neustálou péči vyžaduje i vnitřek úlu. Takže nejen med, ale osazenstvo úlu umí například vyrobit i propolis, tmel se silnými desinfekčními účinky. Jím utěsňují případné škvíry v úlu, kterými by mohl vnikat studený vzduch. Důležité je udržení vnitřní teploty. Včely si topí pohybem, vytvoří kulovité těleso, uvnitř je matka a jak rotují, střídají se ty uvnitř a vně tělesa, vzniká teplo. Jakmile by teplota klesla pod deset stupňů, včely hynou,“ vysvětluje Honza.
A jaký, že je med, který včelky nasbírají v městské aglomeraci? Je pro mnohé překvapivě kvalitní, na rozdíl od medu z polních ploch, často zasažených chemickými postřiky, ve městě toto nehrozí.
Oba studenti mají radost, že se jim na škole daří lákat další zájemce o včelaření: „Už je nás asi patnáct. Včelaření je obecně prospěšný koníček, přirovnal bych jej k dobrovolným hasičům. Jaké ovoce by bez včelek asi uzrálo na stromech. To si raději ani nepředstavujme.
V dnešní době se technika rychlým krokem prosazuje i ve včelařství. Dřív by asi včelaře nenapadlo, že by mohli mít úlovou váhu. A právě tu, má v plánu vyrobit druhý ze studentů, Lubomír Habarta.„Umožní mi to členství v kroužku mikrořadičů, který na gymnáziu vede syn školníka. Úlová váha je zařízení umístěné pod úlem, které měří nejen váhu, měnící se podle toho, jak včely odlétají a přilétají se snůškou, ale měří i teplotu v úlu, zvuk, který prozradí, zda se v úlu neděje něco špatného,“ přibližuje technickou vymoženost Luboš.
Až si budete pochutnávat na chlebu s máslem a medem, mlsat vánoční perníčky, či si léčit nachlazení čajem s medem, vzpomeňte si třeba na Honzu s Lubošem a jejich včelařské kolegy po celé republice a buďme jim vděčni. A vzpomeňme i na ty včelky, z nichž každá si plní své úkoly s maximálním nasazením. Prakticky se upracují k smrti. A pokud chytnete nějaké to žihadlo, může vás těšit, že obsahuje látku účinnou proti revmatu. „Tělo si na včelí jed zvykne, dodává se smíchem na závěr našeho rozhovoru Honza Krchňáček, dostal jsem i dvanáct žihadel najednou – a nic. Žádná reakce.“
Od včelek si můžeme vzít taky metodu zahřátí organismu. Pokud teplota u vás doma klesne pod příjemnou úroveň, vezměte se pěkně všichni kolem ramen, utvořte kroužek a točte se, tak dlouho, až se zahřejete. Pomoci ovšem může i pohárek teplé medoviny.
Alena Kučerová pro i60
