Osmdesátiletá Eva se nedávno vnučce pokoušela vysvětlit co znamenal pojem podpultové zboží.
„Prostě jsme si tak s dcerou a vnučkou povídaly, po čem jsme kdysi toužily a já zavzpomínala, jak jsem sháněla vánoční dárky a dobroty. Jak mi je nechávala takzvaně pod pultem kamarádka prodavačka v obchodním domě Prior v Ostravě. Vnučka nechápala. A pořád se ptala: proč ti je dávala pod pultem, proč to nikdo nesměl vidět? A mně došlo, že mladí už vůbec nechápou, že něco nebylo,“ říká. Sice není nadšená současnou podobou Vánoc, které se v mnoha rodinách změnily na hon za co největším množstvím dárků, zároveň říká: „Vždy se rozčílím, když se někdo mého věku tváří, že zapomněl na to potupné shánění čočky, rozinek, mandarinek, kvalitního masa. Co já se nastála hodin ve frontách.“
„Když se řekne Vánoce, vybavím si kubánské pomeranče. Jiné nebyly k dostání. Takže jsme byli vděční za kubánské. Tehdy měly socialistické země s Kubou družbu, takže nikdo nemohl remcat, že není exotické ovoce – soudruzi z Kuby dodávali pomeranče. Nešly loupat, měly tvrdou kůru, takže než jsem je opižlala nožíkem, všechna šťáva z nich vytekla. Jiné pomeranče několik let nebyly k sehnání,“ vzpomíná šestasedmdesátiletá Radka.
Nic se nezměnilo v tom, že v každé době lidé toužili mít na Vánoce něco lepšího, neobvyklého, kvalitnějšího než v běžných dnech, ať už se jednalo o jídlo, pití či jakékoli jiné zboží. Toužili po tom tak hodně, že byli ochotní stát fronty, nadávat, ponižovat se, dávat úplatky, hádat se, stresovat se. Komunisté v čele země měli zájem na tom, aby Vánoce nabraly konzumní podobu, protože jejich cílem bylo potlačit jejich původní význam – náboženský svátek. A tak se snažili právě na dobu Vánoc co možno nejvíc zboží zajistit. Přinášelo to poněkud bizarní situace.
„Na plakátech z padesátých let vidíme sovětského dědu Mráze, který veze banány, mandarinky, sardinky a další tehdy nedostatkové potraviny. Na obyvatelstvo to muselo působit až provokativně,“ říká historik Petr Koura. Později se ovšem soudruhům začalo dařit přece jen nějaké lepší potraviny na pulty dostat. Historik Martin Franc v této souvislosti zmínil pozoruhodný jev spočívající v tom, že tropické ovoce a suché plody jako například rozinky či oříšky se ve skladech musely uchovávat na období Vánoc. „Jižní ovoce se v 50. letech dováželo prakticky jen před vánočními svátky a když se dodavatelé omlouvali, že zboží mohou poslat až v lednu, stát objednávky rušil s tím, že po Novém roce už tropické ovoce nikdo nepotřebuje,“ uvedl.
Jinými slovy – banán či mandarinka byly spojené jen s Vánocemi a to jen pro některé. Pro ty, kteří měli štěstí, že byli na správném místě právě ve chvíli, kdy je v nějakém obchodě dali na pult. Častěji však pro ty, kteří měli v obchodě známého, který je na ten pult nedal, ale schoval je právě pro ně.
„Tehdejší političtí představitelé si však uvědomovali, že zásobování vánočního trhu přispívá ke společenské stabilitě a záleželo jim na tom, aby v těch dnech byl přece jen větší výběr potravin než jindy,“ vysvětlil Martin Franc, který se věnuje historii ve spojení s takzvanou každodenností a jídlem.
Když se řekne Vánoce za socialismu, většina starších žen začne vzpomínat na legrační shánění věcí, které jsou nyní běžně dostupné.
„Já si pamatuju, že jsem jednou v prosinci kupovala za bony čočku v Tuzexu. Ale nechápu, proč jsem tak nutně potřebovala mít čočku. Vlastně ji moc nemám ráda. Ale čočka prostě nebyla svého času k dostání, tak jsem zřejmě chtěla na Vánoce udělal čočkovou polívku, abychom měli něco co jiní ne,“ říká se smíchem jednaosmdesátiletá Hana.
„Moje máma měla takovou tu plátěnou kostkovanou tašku na kolečkách. Pamatuji se, jak s ní vždy před Vánoci rejdila mezi dvěma samoobsluhami, které byly na našem sídlišti. Táta říkal té tašce RVHP, což prý znamenalo zkratku: ráno vyjedu, hovno přivezu,“ vzpomíná devětapadesátiletý Tomáš.
Ostatně, humorné jsou i vzpomínky těch, kteří si vybavují ty velké změny, které v zásobování nastaly po revoluci v roce 1989. Najednou jako by si všichni chtěli vše vynahradit, a tak začal hlad po všem takzvaně z dovozu. Lidé stále ještě podléhali představě, že vše, co pochází z ciziny – tedy to co bylo dříve nedostupné – je zákonitě lepší. Dovozové zboží jim připadalo lepší třeba jen proto, že mělo lákavější obaly. Co bylo české, bylo považováno za mizerné. A tak jeden prodejce kaprů si tehdy udělal z kupujících legraci a napsal si na reklamu, že nabízí české kapry z dovozu.
Každopádně debata na téma Vánoce za socialismu v lidech vzbuzuje humorné vzpomínky, které mnoho mladších lidí, jež tu dobu nezažili, nechápe. Je to docela vděčné téma na debatu ve společnosti. Jen jí není vhodné rozvíjet o Štědrém večeru či ve svátečních dnech, protože hrozí, že se při ní zúčastnění pohádají. Přece je je ještě dost lidí, kteří tvrdí, že všeho bylo dost a že bylo lépe.
