Kniha je moudrost tisíců let,
Kniha je krása, co zdobí svět,
Kniha je jahoda sladká jak med,
Kniha je pohádka, co život potěší,
Kniha je radost jak dětský smích,
Kniha je láska, co musím mít!
Miluji knihy. Ze všeho nejvíce. Čerpám z nich energii, kdekoliv je možnost, za každého počasí, v kteroukoliv hodinu, v knihovně či doma. Sednout si do křesla s knihou, s kávou na stolku a s kocourem na klíně mě spolehlivě nabije pozitivní energií a společně vrníme blahem. Dokážou poskytnout radu i pomoc, poučení i zábavu, být věrným a oddaným přítelem a společníkem ve chvílích radosti a smutku, promlouvají skrze své stránky a pokaždé, když je otevřu, je to
jako by se mi otevřelo jejich srdce. Kniha je nedílnou součástí mého života.
Nesmrtelnost literatury je velmi abstraktní pojem a nazývá se KNIHOVNA.
Miluji knihovny. Jsou pro mne chrámem ticha, nositelem myšlenek lidského ducha i srdce. Mohou být malé, velké, historické nebo moderní, zámecké či muzejní, vstoupím a obklopí mě blažený i pokorný pocit před velikostí ducha a moudrostí staletí. Odcházím nabitá energií s přáním, aby ta energie potřebná ke svícení nepřestávala proudit do našich domovů. Číst při baterce mně opravdu nebaví.
Z pohledu čtenáře
Někdy je s podivem kde všude knihy „bydlí“. Příkladně v Irsku.
V kostelíku v Kinsale, odpovídá svým typem obecním knihovnám u nás. Prostředí je sice zajímavé, leč poněkud chladné!
Ve mlýně v Clonakilty. Nejhezčím místem je čítárna, sice běžně zařízená, ale s výhledem na mlýnské kolo a vodní náhon, jehož zurčení čtenáře neruší, ale příjemně uklidňuje!
Pojízdné knihovny v autobusech. Autobusy jsou velké, bílé, s černým nápisem Library. Posádkou a tedy i knihovníky jsou muži!
Letmé nahlédnutí do knihoven končí a loučí se i "skřítek Knihovníček", který velkou tužkou píše knihu, jako by nám chtěl připomenout, že v dnešní technické době není nic krásnějšího, než otevřít a číst knihu ještě vonící novotou!
Ovšem pohybovat se v blízkosti knihovny majíce před sebou několikero zařizování zavání průšvihem. Jen na chvilku našeptává srdíčko, neodolám a ve chvíli kdy překročím „práh“ je jasné, že veškeré úkoly toho dne zůstanou nesplněny. Nedbám, není všem dnům konec. Odcházím těsně před zavírací dobou s přáním co nejdříve se vrátit.
A pohled knihovnice?
Příliš se od čtenářského neliší. Dennodenní práce s knihami, čtenáři dětskými i dospělými, jejich radost z vybrané četby byla i mojí radostí na 100%.
Chraňme poselství určené nejenom nám, ale i dalším generacím.
A malá perlička z knihovny nakonec.
„Já vím, že je to divný, ale můžete mi splnit jedno přání? Potřeboval bych nějakou knížku na večer, abych to dočetl do půlnoci a přestala mě po ní bolet hlava, co mě od rána třeští...“
A jak ještě dobíjím energii? Máte-li chuť a čas, podívejte se na odkaz - Knihy, stromy, kolo aneb Souznění s přírodou.