Kdo si přečetl už můj první článek se stejným titulem https://www.i60.cz/clanek/detail/28619#article-discussion, tak ví, že mám velice samostatnou manželku a že má velký smysl pro humor, a že proto jsem si ji vzal, protože i při žádosti o její ruku, kdy já z rozrušení nad její krásou upustil i slzu, tak ona jen hraně suše odpověděla - tak dobře, ale jen na dva roky a pak se uvidí.
Možná už taky víte, že jí rozvedené a svobodné matky - kamarádky radily, že mi nemá vařit teplé večeře a ona jim pak řekla: "Už je nevařím, on mi manžel řekl, že když se mi do vaření nechce, že bude klidně vařit i sám, že rád vaří". Už se pak bály vyslovit, že by manželka neměla ani prát, že by se dozvěděly, že už i peru a dokonce i rád. Jo - já jsem nikdy nechtěl mít ženu pro své pohodlí, ale jen pro své potěšení a tak jsem dělal vše, co jsem jí na očích viděl. A ona na oplátku mne také neobtěžovala prkotinami, které v domácnostech dělají většinou muži. A tak si koupila pro sebe i vlastní nářadí a sem tam doma něco sama přitáhla a byla z toho stejně šťastná, jako když jsem já něco uvařil a jí to chutnalo.
Jednou si postěžovala takhle u večeře, že jí nějak špatně odtéká voda ve sprchovém koutě a zda bych se na to nepodíval, ale pak se hned opravila a řekla: "Nebo ne - já jsem zítra doma s Míšou - má teplotu, tak si to sama prošťouchnu zvonem.
Když jsem se odpoledne vrátil z práce a stoupal pěšky po schodech do 4. patra, tak jsem viděl všude na zdech spousty souvislých fleků od vody už od přízemí až k nám. Dál to napíšu, jak mi to vyprávěla: "Nejdříve jsem to vzala proudem vody - z hadice, kdy jsem odmontovala tu sprchovou koncovku, jak jsem to viděla u tebe - pak i zvonem, ale s rychlosti odtoku jsem nebyla spokojena, tak jsem se vrátila k nářadí k ženě odjakživa patřící - použila jsem tedy druhou stranou vařečky a tam jsem byla náramně úspěšná. Několikrát jsem ji tam strčila, až tam konečně zahučela skoro celá. Asi tam byl špunt z vlasů. Voda okamžitě odtékala a ani chvilku se nezdržela v té vaničce. Byla jsem na sebe pyšná, že když se budu takto zdokonalovat, tak i ty ze mne budeš mít radost, že jsme ve svých funkcích oba zastupitelní - že jsme tým a na znamení té radosti jsem se rozhodla hned také vysprchovat a až přijdeš, tak že se ti už navoněná předvedu, ty uděláš očistu také a že se budeme pak milovat.
Když jsem se sprchovala a polévala šampony a oleji a zpívala si u toho, tak jsem ani neslyšela, že na mne zvoní spodní sousedka. To rádio, které jsi tam zavedl - to je skvělé. Když jsem se konečně rozhodla zastavit vodu, tak jsem zaslechla teprve bušení, které bylo už trojhlasné - zastoupení nájemníků bylo impozantní. Nikdy se nás tolik na brigádu kolem údžby trávníků nesešlo. Otevřela jsem v župánku a povídám: "Snad nehoří?" odpověď byla nesborová, ale se stejným významem: "Nehoří, ale máme doma všichni potopu!" . . . . Pak ze sebe každý vypustil pár lichotek na mou adresu - s tím tě nebudu zatěžovat. Všichni z domu prcujeme v "naší" pojišťovně - tak se neboj - už jsem to zařídila sama - půjde to z naší odpovědnosti. Už jsem sama zavolala i instalatéra - zítra přijde. Moje manželka nikdy nelže - po jejím zásahu v koupelně ještě nikdy nám tak dobře odpad nefungoval. Vyprávělo se o tom v celé pojišťovně. Jen někteří přecitlivělí a nepřejícní sousedé nám zkazili na chvíli náladu, ale milování už ne.
Ale u vody s odborností nechtěla manželka zůstat - zakrnět a tak se jednoho dne přišourala do obýváku celá pobledlá, že právě dostala ránu od automatické pračky, zda bych se na to nepodíval. Já jsem pračku přezkoušel, ta fungovala, tak jsem jí udělal krátkou přednášku o statické elektřině a určil viníka - její svetr. Ona odpověděla: "To já znám, ale tohle byla větší rána - to je dobře, já ji už chtěla rozmontovat - já ani nevím, jak tam vevnitř vypadá - znám jen ten buben a knoflíky". Druhý den ale dostala zase tu ránu a tak svou samostatnost naštěstí nedemonstrovala zásahem do pračky a zavolala si na to opraváře, ten se dostavil okamžitě, pračku prý přezkoušel a řekl jí, že se jednalo o tu statickou elektřinu a odešel. Manželka ale dostala další ránu při dalším praní za týden a tak zavolala toho opraváře znovu a přitvrdila: "Já nejsem vůbec blbá a rozeznám ránu od svetru od rány od elektrického proudu!" On však neměl jistotu - co se týče její inteligence a slíbil, že přijde znovu jen v případě, pokud u toho bude i manžel - tedy já.
Přišel a hned se rozhodl pračku "vysvobodit" z malé panelákové koupelny, tak jak to vždy dělal u všech klientů - i u nás. Na to jsem mu ukázal svou dlaní STOP jako policajt a pračku zpátky s ním zatlačil do koupelny a povídám: "Musíme to provést stejně, jako když manželka pere - uvnitř a pod stejnou zásuvkou. A on se tomu zašklebil a povídá: "To přece na to nemá žádný vliv, a tam je ale dusno a špatné světlo!" Zapomněl jsem dodat, že ten řemeslník si dával velice pozor, aby správně a slušně mluvil. Tak si sice myslel, že jsem taky pako, jako moje žena, že jsme dvojka, ale zdržel se protestů.
Pračku zase tedy zapojil v koupelně. Dříve ji měl zapojenou vždy v té předsíni. Já byl za jeho zády a tak jsme se tam potili spolu. On se o pračku opřel, aby se sehnul do své brašny pro zkoušečku a najednou se mu podlomila kolena a on se té pračky pustil a ruce mu padly do vany. Pak se ale rychle vzpamatoval, ale vypadl z role slušňáka a pravil. "Ty vole, já fakt dostal šlupku, to se na to tedy vyseru". Pak vytáhl zkoušečku a zjistil, že tam jde skoro těch 220 V. Hned vzápětí se ale ze své chyby vyvinul, když řekl, že chyba není v pračce, ale ve zkratu v zásuvce a rychle si naházel do brašny svých pár švestek a vycouval s tím, že si máme pozvat elektrikáře a nechat překontrolovat elektro instalaci v celém bytě. Že chyba není v pračce. Tak jsme učinili žádané a zase se ukázalo, že moje manželka nikdy nelže a navíc, že vydrží víc elektrického proudu, než chlap. Ona mu ještě do výtahu řekla na rozloučenou s úsměvem na rtech - zda na sobě neměl něco, co dělá tu statickou elektřinu. Jo - dobře jsem si vybral.
Že chcete zase ještě přídavek? Máte ho mít. Když jsme stavěli náš dům, tak jsem měl všechno vyměřené na centimetry, ale moje manželka mi do toho občas "hodila vidle" - jak se to správně nazývá. Já jsem si do jedné z koupelen našel takový nejmenší sprchový kout, protože ona i tam chtěla vanu - a větší by se tam nevešel. Když ho ale v OBI viděla, tak "jemně" na celé kolo prohlásila: "To ses asi zbláznil, jak se do něj vejdeš - vždyť máš skoro dva metry"! Já na to tiše: "Ale já se tam nějak složím - neboj". Ona, aby ukázala, že má pravdu, tak v tom vystaveném sprchovém koutu otevřela dveře a povídá: "Tak tam vlez a ukaž jak si v něm budeš mýt hlavu"! Někdo by se na to vykašlal, ne však já. Sundal jsem si polobotky, dal je spořádaně k sobě a vsoupil do něj a ukazoval, jak si mydlím hlavu. Ona okamžitě kontrovala: "Tak se hlava nemeje - takto se meje" a hned předvedla - jak mám dát lokty do stran. Měla zase pravdu - bylo mi tam těsno, ale to už jsem se nesmál jen já a moje manželka, ale asi pět dalších lidí. Jo - radujme se, protože třeba zítra přijdou smutné věci a do smíchu nám nebude a buďme na sebe hodní.
