Monika (58 let): Manžel mě opustil, teď je starý a chce se vrátit
Ilustrační foto: Ingimage

Monika (58 let): Manžel mě opustil, teď je starý a chce se vrátit

27. 10. 2022

Můj muž před deseti lety odešel k jiné ženě. Nebyla to jeho první nevěra, ale tehdy mi oznámil, že se zamiloval. Dlouho jsem se s tím vyrovnávala. V poslední době mě kontaktuje. Říká, že udělal chybu a chce se ke mně vrátit. Nevím, co mám dělat.

Naše manželství bylo takové normální, obyčejné. Manžel byl o deset let starší a mně imponovalo, jak je zkušený, veselý, zábavný. Byla jsem jeho druhá žena, už byl rozvedený. Narodily se nám dvě děti, oba jsme pracovali ve stejné továrně. Petr byl vždycky hezký chlap a já jsem věděla, že s ním ženy koketují. Bylo to tak v práci, bylo to tak pokaždé, když jsme jeli na dovolenou. Dlouho mi trvalo, než jsem si připustila, že z jeho strany nejde jen o zábavu, neškodné flirtování. Donášely se ke mně od kolegyň různé drby, ale já se vždy tvářila, že naše manželství je kvalitní, že Petrovi věřím a hlavně, že je pod mou úroveň zabývat se různými pomluvami a takzvanými pavlačovými řečmi.

Jednou jsem ale jistě věděla, že má známost, to prostě žena pozná. Řekla jsem si, že to vydržím, že to přejde. Děti ještě chodily na střední školu a pamatuji si, že jsem si vždy říkala, že jestli se někdy rozvedu, tak až děti budou samostatné, vydělávající, dospělé. Jenže děti odešly z domova a já dál žila s manželem, kterému jsem čím dál více přestávala věřit. Jednoho dne mi řekl, že se zamiloval. Že chce s tou ženou strávit zbytek života, prožít ho jinak, plněji. Nevím, co si pod tím představit, ale prostě mi oznámil, že mě opouští. V jeho prospěch svědčí, že odešel jen se svými věcmi, vzal si jen auto. Mně nechal byt i něco málo společných úspor, bylo to jen pár desítek tisíc. Rozvedli jsme se, třípokojový byt jsem vyměnila za dvoupokojový, začala jsem nový život. O žádném jiném muži jsem nechtěla ani slyšet. Bylo mi strašně smutno, připadala jsem si ponížená. Řešila jsem to po večerech lahvemi vína a hromadami jídla. Přibrala jsem, začala jsem mít velké zdravotní potíže. Dcera mi řekla, že už se na mě nemůže dívat a to mě motivovalo začít se sebou něco dělat. Shodila jsem, začala jsem chodit cvičit, dokonce jsem si s kamarádkami dvakrát vyrazila k moři. Život se mi zase začal líbit. Plynul tak nějak poklidně, já si už začala více spořit na penzi, myslela jsem si, že mě už nic nemůže překvapit. Dokonce jsem našla odvahu a odepsala na inzerát. I když schůzka nebyla nic moc, dodalo mi to sebevědomí a říkala jsem si, že kdybych potkala nějakého zajímavého muže, vůbec bych se vztahu nebránila.

Do tohoto poklidného období mi zatelefonoval můj bývalý muž. Ptal se jak se mám, co dělám. Bylo mi to divné. Pak volal znovu, že bychom si mohli zajít na kafe. Řekla jsem, že někdy, že se mi to teď nehodí. Po měsíci přijela dcera s tím, že táta je nemocný, že jí volal, že měl nějaké celkové selhání organismu. Mezi námi, vždycky pil, kouřil, byl spíše kavárenský a hospodský typ, který rád bavil u skleničky společnost. Pak volal syn s tím, že bychom se o tátu měli postarat, že nemůže žít sám. Prý už tu paní dávno nemá. Prý žije v nějaké malé pronajaté garsonce bez výtahu a téměř nemůže sejít se schodů. Dcera a syn mě v podstatě začali naznačovat, že bych se o něj měla starat já.

Tak to tedy ne, řekla jsem. Když, tak se starejte vy, navrhla jsem. To je vyděsilo, že prý mají práci, rodiny. Já mám taky práci. Dcera řekla, že bychom si mohli vyřídit příspěvek na péči, že už se informovala jak na to. Tak mi došlo, že Petr se už domlouval s dětmi předem, jak mě přesvědčit, ať se o něj starám.

Zase volal. Ptala jsem se ho, jak si to představuje. On na to, že vždy miloval jen mě, že jsem žena jeho života, že udělal osudovou chybu a těžce za ni zaplatil. Bylo mi ho líto, už jsem se málem za ním vypravila, ale kamarádky mi řekly, že nemám dělat hlouposti, ať si ho v žádném případě neberu domů. A já to ani neudělám. Vůbec nechápu, kde bere tu drzost mi naznačovat, že bych ho teď, když je v háji, měla přijmout zpět.

Syn mi řekl, že by si lidé měli pomáhat. Dcera řekla, že si myslela, že by rodina měla v krizi držet pohromadě. Jenže když jsem v krizi byla já, ani si toho nevšimli. Nikdo za mnou nechodil v těch večerech, které jsem doma probrečela, kdy jsem jedla prášky na uklidnění a stala se ze mě oteklá, nervózní ženská. Teď, když jsem se ze všeho dostala, nemíním si znovu do života pouštět starosti. Jen mě trápí, že děti ve mně vyvolávají pocit, že jsem zlá a sobecká. Možná jsem, nevím. Ale mně ten nátlak dětí a bývalého muže připadá tak nemístný, že se zase dostávám do podobně špatného stavu, v jakém jsem byla těsně po rozvodu.

 

(Pozn.: Autorka si nepřála zveřejnit celé jméno, redakce jeho totožnost zná. Fotografie je ilustrační.)

 

 

 

 

Můj příběh vztahy a sex
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5.1 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Kinterová
Za sebe bych řekla rozhodně nebrat bývalého manžela zpět. V tomto věku nelze věřit řečem o tom, že jste ta jediná, kterou celý život miloval. Kdyby to tak bylo nemohl by Vám být nevěrný a odejít za jinou. Teď potřebuje pečovatelku, neumí být sám. Sama jsem zažila něco podobného. Můj bývalý muž byl společenský, ženám se líbil, jak se ukázalo nevěr bylo také několik. Dlouho jsem se odhodlávala k rozchodu ...až děti budoou větší, až dokončí školu a tak. Rozvedla jsem se ve svých 57 letech. Je to dnes více než 10 let a nelituji. S bývalým manželem se stýkáme jako přátelé, přece jen máme dvě společné děti, ale jinak si žiju svým spokojeným životem. Také měl několikrát návrh, že bychom se mohli znovu k sobě vrátit, ale ani náhodou !!! Lidé se nemění! Chápu, že potřebuje pečovatelku, ale já jsem ho potřebovala v době, kdy děti dospívaly a to měl svoje zálety a zájmy. Takže za mě návrat v tomto věku = potřeba pečovatelky. Pokud toto necítíte jako poslání, není důvod vracet se . Zahnul jednou, zahne vždy a jakmile ho budete mít opět na krku, bude řešení složitější!
Eva Braunová
Myslím na Vás a už bych ho domu nechtěla.Odhodil Vás a určitě ho nezajímalo jak se Vám vedlo.Jste rozvedeni tak co dodat.
Josef Morava
Co to je za ubožáka který jde s prosíkem...takhle se ponižit....raději budu sám než bych šel prosit ženskou aby mě vzala zpět....pro mě nepředstavitelné a ponižující...asi se neumí o sebe postarat a hledá služku kuchařku či pradlenku....jako ženská bych ho vyhodil s baráku a vůbec bych se s ním nebavil...běž tam od káď si přišel ty ubožáku...
Josef Morava
Máte snad svoji hrdost nebo ne??? Nevěra se neodpouští jak u chlapa tak u ženský....
Jitka Caklová
Možná mám něco ze Sokrata, taky se smrti nebojím, ale určitě se kvůli tomu nebudu trávit. Mě život baví a na nikom nehledám, ani nevidím chyby :-) :-)
Jitka Caklová
Nelze nechat bez povšimnutí že Bůh křiklavou barevností obdařil pouze samečky. Co nestvořil Bůh, je už jen lidská zhovadilost.
Martin Vrba
14:29 Když Bůh tvořil zvířata, tak některá nebezpečná svým jedem, opatřil křiklavou barvou, aby byli i dravci před nimi varováni. Natřel takovou barvou i velice krásné, ale smrtící amazonské pralesničky. Jedna kapka z jejich slizu by dokázala zabít i koně. Když dělal ženu, tak aby bylo jasno, že žena patří k muži, tak muži "šlohnul" k tomu účelu jeho žebro. Ale už mu nezbyla křiklavá barva na ty "nepodarky" a tak se světem potulují i jedovaté ženy bez varovného zbarvení jako ji například ztvárnil William Shakespear v komedii "Zkrocení zlé ženy". Tedy Kateřinu a k ní tedy "přiřadil" Petruchia. Jen filosof formátu Sokrata dokázal žít s Xantipou, asi si uměl tu její jedovatost zneutralizovat svým filozofickým sérem a užíval si krásy jejího těla plnými doušky, ale nakonec se otrávil sám bolehlavem - když byl k smrti odsouzen. On se totiž ani smrti nebál. Kdo chce k tomu návod k napodobení, tak zde čtěte: https://www.akropolis.cz/content/proc-se-sokrates-nebal-smrti
Eliška Štěpánová
Myslím že jste se k tomu postavila správně. Pro mne to zavání citovým vydíráním
Jitka Caklová
14:09 ..... Zádrhel je pouze v tom, že bordelmamá, ani sexuální pracovnice neuvaří, neuklidí, nevypere ..............................
Jitka Caklová
Paní Hano, já v tomto smyslu zkušenost mám a musím napsat, že moje/naše děti, coby dospělé svéprávné osoby, se o svého otce postaraly i bez mojí pomoci, aby mi nenarušili moje soukromí. Proto jsem ani v 10:05 paní Monice neradila.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.