Nezvaný host aneb o malém  ježečkovi
Všechny fotografie: Jana Hošková

Nezvaný host aneb o malém ježečkovi

19. 10. 2022

Přišel mezi nás na zahradu nečekaně ráno. Zastavil se a pozoroval, co děláme. Nestočil se ani do klubíčka, když jsem k němu pomalu přišla, neutekl, což bylo divné. Díval se na nás, jako když nám chce něco říct, jako když chce o něco poprosit. Tak jsem si to vykládala.

Bylo po studeném, mlhavém ránu, slunce teprve nesměle vykukovalo. Ježeček byl malý, sotva odrostlé mláďátko.

Mé znalosti o ježcích jsou bídné, nikdy jsem je nepotřebovala, ježka jsem viděla v životě takhle zblízka jen párkrát. Jednou se jeden pořádně veliký dral přede mnou v dešti na náš venkovní záchod a málem jsem ho skřípla mezi dveřmi. Vím jen, že zimu kolikrát nepřežijí, pokud jsou malí. A tak jsem zatelefonovala ihned do záchranné stanice, aby mi poradili, co s ním. Vzít dovnitř, zahřát pet lahví s teplou vodou, obalenou ponožkou. Dát „kapsičku“ pro kočky či psy, pokud bude schopen jíst. Pokud ne, musíte ho hned přivézt, je to akutní a musí dostat umělou výživu.

Manžel praštil nářadím a letěl do krámu pro kapsičku. Já zatím obětovala jednu jeho ponožku a udělala vše podle pokynů. Ježeček se přitiskl k teplé lahvi. Jenže náhle z něj začli vylézat všemožní živočichové. Že to mohou být i klíšťata a blechy, to jsem věděla. Ale tohle spíš vypadalo na nějaké mušky a pár mravenců. Zlikvidovala jsem je lahví obalenou ponožkou.

Ježeček se zahřál. Potom nesměle očuchal obsah kapsičky a pustil se do malých kostiček masíčka. Tak sláva, to vypadá nadějně ! Za odměnu se po chvíli pokakal, abych to neměla tak jednoduché. A usnul přitisknut k teplé lahvi v ponožce.

Udělala jsem fotodokumentaci, jak je mým zvykem, a poslala všem svým dětem.

Děti se ihned ozvaly a požadovaly, abychom s dědou ještě okamžitě vyhrabali žížaly a přidali je na jídelníček.  Nápad takového druhu jsem ovšem odvrhla. Žížalu jsem u nás neviděla jak je rok dlouhý a prý ubývají, je jich nedostatek. Tak si holt ježeček musí vystačit s kapsičkou. Další požadavek dětí zněl, abych ho přivezla, že si ho vezmou jako domácího mazlíčka. Když jsem jim barvitě vylíčila, co z ježka vylezlo a co obnáší práce s ním, zájem opadl.

Mezitím jsem se snažila ježka udat na některé stanici, aby mohl přezimovat tam. A byla jsem dokonce ochotna si pro něj na jaře přijet a zase ho u nás vypustit. Ovšem netušila jsem, že tyto stanice jsou rozparcelovány podle toho, kde se jaké zvíře našlo. A tak jsem byla v závěru odmítnuta tou pro nás nejbližší stanicí. Chápu, zvířat tam mají víc než dost, lidé jim je tam nosí, místa se nedostává a starat se o ně taky něco stojí.

Nakonec mi v jedné stanici poradili, že když žere, ještě snad do začátku zimy něco nabere na váze a pokud běhá, mám ho vypustit. On si poradí sám. No to doufám. Nevím skutečně, jak bych se o něj starala v paneláku.

A tak jsem ho vyhřátého, najedeného a odpočatého přenesla na zahradu, udělala mu z krabice domeček, kam jsem přidala i lahev s ponožkou, misku plnou masíčka, přidala nakrájené jablko a položila ho k teplé lahvi. A tajně doufala, že není sirotek a třeba se ještě ukáže jeho máma.

Za nějakou chvíli jsem přišla na kontrolu a byl už pryč. Zalezl asi pod hromadu dřeva.

Tak mu držím palce a snad se na jaře uvidíme. 

 

příroda zvířata
Hodnocení:
(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Hošková
Závidím ! To jsem ještě v životě nezažila vidět paní ježkovou s ježčaty a ještě ke všemu v tak velikém počtu !!! Já byla tenhle týden na chatě zkontrolovat toho mého ježečka. Nejdřív jsem se zaradovala, že je miska s kapsičkou prázdná. Hledala jsem ho, ale nenašla. Jenže pak jsem poodešla něco dělat, otočím se a vidím, jak se k misce s novou kapsičkou rychlostí blesku blíží místní kočka, která okupuje naši zahradu, když tam nejsme i když tam jsme. Než jsem ji stačila odehnat, zblajzla všechno ! To mne docela dožralo. Je vypasená, sousedi ji krmí a ona si jde ještě k nám přilepšit na úkor toho mrňouse...no jo, vždyť to byla kapsička s obrázkem kočky, tak si holt pro ni přišla. :-))
Ivana T.
Jana Hošková - tak mě se podařilo potkat u nás na vesnici mámu a za ní 7 malých kuliček. Cupitali za ní a ona je šťastně převedla přes silnici do trávy a pak už jsem je nikdy neviděla. Ale na zahradě krmím každoročně na podzim jednoho strávníka. Dostává díl z misky od naší vlčandy a oba jsou spokojeni.
Josef Borecký
Tak jsem se něco užitečného dověděl jak se postarat o jeżka v nesnázích. U mě na zahradě ježka spatřiti není zas tak vzácné. Mám s nimi dva záżitky co stojí za sdělení. Mám v dílně starý ušák a pod ním byly dlouho nepovšimnuté plátěnky. Někdy z jara jsem tam pod křeslo hrábnul smetákem a plátěnky vymetl. A ejhle v jedné byl napresovaný ježek bez známek života. Vynesl jsem ho ven do trávy, chodil pozorovat, dlouho nic až najednou, bota bez ježka. Tak sláva. A podruhé si ke mě taky jeden velký přišel pro pomoc. V boku měl ránu Aš jako pětikoruna plnou červů, tak jsem mu to pstříkal sprejem dezinfekcí červy pinzetou vybral znovu vystříkal a pustil no nevím zda přežil, vypadalo to dost ošklivé.
Eva Mužíková
Já jsem také měla mrňouska doma v přepravce. Když nabral na váze už z boudičky plné sena nevylézal. Odnesla jsem ho i s ní do statku do velké plechové bedny plné sena, listí a pilin. Na jaře jsem začala dávat na kraj bedny granule a vodu a když začalo vše ubývat tak jsem ho po nějaké době odnesla s boudičkou do křoví. Nějaký čas ještě kapsičky a granulky, ale když už nemizely, pochopila jsem že se umí o sebe postarat sám. Hezký članek.
Jana Hošková
Zdenko, teda vidět ježčí rodinku - to se asi jen tak kdekomu nepodaří ! Taky bych to chtěla vidět :-))
Jan Zelenka
Moc pěkný příběh. Asi bych to takhle nedokázal jako vy.
Zdenka Jírová
S ježky jsem měla plno zkušeností na chalupě. Zajímavé "ježčí namlouvání" jsem už popsala v jednom z mých článků. Vždy jsem je na chalupě také přikrmovala společně s toulavými kočkami. Také jsem několikrát ježka "zazimovala" ve staré králíkárně vycpané senem, Jednou jsem ho přikrmovala ve světlém sklepě. Když se vykrmil, tak asi o Vánocích, zalezl do sne a spal do jara. Pak jsem ho vypustila. Viděla jsem i ježčí rodinku s 6 mláďaty, jak pochodovala s mámou po zahradě.
Margita Melegova
Mily pribeh o pomoci, urcite se Vam na jare jezecek ukaze jaky je z neho poradne velky jezek.
Libuše Křapová
Jano :-) Hezky jste se o prcka s manželem postarali :-)
Jarmila Komberec Jakubcová
Mám ráda povídání o zvířátkách - článek je velmi hezký a potěšil mi.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.