Před třemi lety mi zazvonil telefon.
“Prosím, až budete mít čas, mohla byste se za námi do TIKu?" TIK je náš místní televizní kanál. Má odpověď byla kladná. Znám se se všemi pracovníky dlouhá léta, domnívala jsem se, že budou chtít nějaké informace o našem klubu.
Chyba lávky. TIK ve spolupráci s klienty Centra sociálních služeb, které se stará o osoby s různým postižením, už 5 let natáčí zajímavé krátké filmy. Vedoucí TIK mi sdělil, že budou natáčet nový film a požádal mě, zda bych si taky nechtěla „zahrát“. Neváhala jsem ani sekundu. Všechno, pokud je to jen trochu možné, se má v životě zkusit.
Dostala jsem scénář, řádně si ho přečetla a zjistila, že se vlastně nemusím nic učit. Těch pár slov snad lehce zvládnu. Oč se tady jedná?
Starší paní (herečka z divadla z Ostravy) požádá mladé chlapce, aby ji uklidili půdu. Ti tam nacházejí uchovaný starý dopis ve formě hádanky. Za pomoci historika a několika lidí se jim rébus podaří vyřešit. Ve starém stromě nacházejí krabici s pokladem. Předávají ji staré paní a ta tam objevuje fotografii z dětství a drobnosti, které kdysi darovala své kamarádce. S kamarádkou před mnoha lety ztratila z důvodu stěhování kontakt. Z nalezeného pokladu má velkou radost a vrací se ve vzpomínkách do svého dětství.
Mezitím kluci i holky uklidí půdu a zvou paní, aby to šla zkontrolovat. Je nadšená čistotou. A krom toho ji čeká obrovské překvapení. U stolu, zády k ní, sedí s děvčaty žena, ve které poznává svou ztracenou kamarádku Elu. Vzájemné vítání je velice milé a dojemné a slzičky jsou pravé, nefalšované.
Film Ela obdržel v Praze cenu za nejlepší scénař a cenu poroty. Jsem velice pyšná na to, že jsem si mohla zahrát hlavní roli a svou troškou do mlýna jsem přispěla k jeho skvělému výsledku.