Své místo měly v prvorepublikové hudební produkci i písničky humorné od nejrůznějších autorů. Tady je malý přehled:
Ferdinand Kohout, herec a kabaretiér
Narodil se roku 1877 v Praze. V kabaretech začal účinkovat již ve svých dvaceti letech. Postupně se stal hvězdou pražských kabaretních scén.V letech 1897 – 1929 účinkoval v kabaretech Elysium na Husově třídě, U Bucků Na Poříčí, U Koulů Na Perštýně, U Nováků ve Vodičkově ulici, U Lhotků na rohu Vodičkovy ulice a Václavského náměstí, ve Dvorním pivovaru ve Štěpánské ulici, v kabaretu Hvězda na Václavském náměstí, v kabaretu Labuť Na Poříčí atd. V letech 1930 – 1932 zpíval v nejrůznějších biografech v Praze i po celých Čechách při němých filmech. V letech hospodářské krize 1932 – 1935 zanikly všechny šantány, kabarety i zpěvní síně. Později začalo vznikat plno různých zábavních podniků. Ferdinand Kohout byl jedním ze zakládajících členů podniku Bohéma v Křemencově ulici. Jako kabaretiér začal vyjíždět i mimo Prahu.
Po roce 1945 působil jako zpěvák a konferenciér. Zemřel v roce 1974 ve věku 97 let.
Pár slov na závěr
Tak jako staré pohlednice ze světa, staré dopisy našich blízkých, tak i tyto staré, předválečné písničky, jsou jakýmsi malým oknem do našich vzpomínek. Jsou také významnou částí historie české kultury. Je to zároveň svět našich rodičů a prarodičů, ale nejen jich. Celá řada těchto písní je stále živá.
Jakýkoli autor, ať už se jedná o jeho literární, či hudební aktivity, nepíše jen pro sebe, ale svou tvůrčí invencí pomáhá spoluvytvářet svět kolem sebe. A snaží se, svou nesmazatelnou stopou, jej zanechat těm, kteří přijdou v budoucnu po něm. A kteří si možná otevřou jeho knihu, přečtou si jeho báseň nebo se potěší jeho starou písničkou, která jim vyvstane v podvědomí a kterou si budou broukat i ve spánku. Všechny tyto staré písničky vypráví příběhy. Veselé, smutné, milostné i nostalgické. Zkuste jim občas i naslouchat. Já mám při tom velice příjemné pocity.
Věřím, že většina čtenářů bude tyto uvedené písně dobře znát. Budu moc rád, pokud vám těmi stránkami udělám malou radost a vyvolám vzpomínky.
Svět i společnost se ale vyvíjí, dnes jsou nové písňové trendy a je to tak v naprostém pořádku. Svět se nemůže ve svém vývoji zastavit. Snad ale v tom současném, až překotném vývoji, tyto staré písně nezapadnou. Byla by to věčná škoda.