Hory jsem poznala v zimě, když jsem byla ještě drobek. Hodně to studilo a byla jsem venku vždycky jen chvilku. Na jaře to studilo míň, ale zase to foukalo. V létě bylo vedro, naši mi s sebou brali lahvičku s vodou a takovou malou červenou cestovní mističku. Taky pořádnou velkou misku s vodou jsme měli s Valdou ve stínu za chatou. Teď poznávám podzim a je to prima.
Ráno se už nemůžu dočkat, až zase vyrazíme na průzkum. Ani nemusím zakňourat, jen si stoupnu ke dveřím a podívám se po paničce. Ta řekne, že hned to bude a už jdeme. Ona ví, kde co roste a kam spolu půjdeme pro houbičky k obědu. Tak už poznám bedlu, kozáka březového a klouzky. Těch sbíráme nejvíc. Dnes byl senzační guláš, říkali. Já houbičky nejím, tak jsem dostala kousek z kůrky chleba, ale zato byl domácí a ten nám chutná všem.
Chodily jsme měkoučkým mechem, klouzci v něm úplně svítili, čichala jsem tam kolem modřínů. Panička mi řekla, ať tam nelítám, že až zase na louce. Sedly jsme si na lavičku a pozorovaly hory směrem na Zlaté návrší a Medvědín. Šly jsme do lesíka i tam se krásně chodilo, vede tam úzká cestička. Prošly jsme a na opačné straně jsme našly další krásné místečko, sebraly klouzky a zase jsme si sedly. Panička řekla, že koukáme na Jizerské hory a Český ráj. Byl to moc hezký pohled, všechno je teď pěkně barevné. Modré hory v dálce, zelené lesíky a v tom všem se míchá žlutá barva s červenou.
Zpátky jsme šly podle lesa. Pod břízkami jsme včera našly kozáky a bylo tam tak hezky, že jsme se dnes musely vrátit. Šípky i jeřabiny už se červenají a osiky rychle třepotají listy, jedna větev předhání druhou. Javory mají na stranách, co svítí slunce, zlato červenou barvu. Chvíli jsme tam stály pod těmi stromy a panička řekla:,,Tak tohle je, Bety, horské babí léto, není to krásné?“ Vzala mne na ruku, abych na to všechno z výšky líp viděla. Měla jsem z toho takovou radost, že když jsem zas stála na louce, rozběhla jsem se jako divoch a dělala jsem kolem paničky kruhy kolem dokola.