To, že podzim už je tady, jsem pochopila, ovšem v neděli 2.10.22 se opravdu předvedl. Dopoledne bylo zataženo pěkně tmavými mraky a netrvalo dlouho, spustil se slušný liják. Ovšem střídání slunce s deštěm pomohlo k tomu, že konečně rostou houby. Asi jsem už někde psala, že houbaření je koníčkem naší rodiny, nechci mluvit za ostatní, ale určitě do toho můžu počítat sebe a dceru a ta tomu propadla jak se patří. Naše oblíbené místo jsou Staré Splavy. Já jsem tam letos zatím byla dvakrát, Terka, přebornice, už čtyřikrát. A světe div se, houby tam opravdu vždy našla, a to fakt hodně. Ten, kdo je čistí a zpracovává, jsem já a nikoho k tomu nepustím. V neděli byla dcera opět ve Splavech a byli jsme domluveni, že až se vrátí do Dolánek, přijedeme si pro houby k nim.
A teď konečně, proč jsem začala podzimem, protože mám ráda jeho barvy, které mi ukázal cestou domů. Nedělní dopoledne opravdu lilo jako z konve, tak jsem si řekla, že foťák nechám doma. Když jsme kolem druhé hodiny vyjížděli od domu, pršelo, jezdíme do Dolánek přes Lovosice a Bohušovice, je to nejblíž. A světe div se, pršet přestalo za Lovosicemi, mraky se začaly trhat a než jsme dojeli k dceři, svítilo slunce. Moc jsme se tam nezdrželi, bedýnka hub není práce na pár minut, ale na pár hodin. Docela mě mrzelo, že jsem si foťák nevzala, ale naštěstí mobil po ruce byl. Ráda fotím z auta, občas jsem donutila manžela k zastavení a domů jsem přijela spokojená s množstvím fotek i hub.
Zvu vás na fotoprocházku začínajícím podzimem, který už se ujal vlády a barví přírodu tak, jak to umí jenom on. Přeji všem hezký a pohodový čas, než se vlády ujme zima.