POZNÁMKA: Nespoléhejme jen na stát, za svůj život jsme odpovědni sami
FOTO: archiv redakce

POZNÁMKA: Nespoléhejme jen na stát, za svůj život jsme odpovědni sami

30. 9. 2022

"Mnoho lidí je obecnými společenskými poměry v naší zemi zneklidněno, zklamáno, nebo dokonce znechuceno; mnoho lidí si myslí, že - demokracie nedemokracie - opět jsou u moci lidé nedůvěryhodní..."

Tato slova pronesl Václav Havel v prosinci 1997 v pražském Rudolfinu. Bylo to v jednom ze svých nejvýraznější projevů, kde zaznělo i později častokrát opakované sousloví "blbá nálada".

Ta slova se dají použít i dnes, byť se původně vztahovala k propojení politiky a byznysu, tehdejším ekonomickým problémům a následným úsporným balíčkům.

Náměstí měst se dnes plní nespokojenými lidmi, část z nich vyzývá k nové revoluci. Je mi zle z těch, kteří jedou na proruské a nacionalistické vlně a absenci vzdělání a zdravého rozumu zakrývají silnými názory na cokoliv. Náklonnost k Rusku, které vojensky zaútočilo na svobodnou zemi, také spojuje zástupce extrémní pravice i levice - vystupují na demonstracích ruku v ruce.

Ale do značné míry chápu lidi, kteří jdou vyjádřit svoje obavy z budoucnosti a je jim jedno, kdo za pořádáním podobných akcí stojí - mnohdy to ani nevědí. Dusí je nárůst životních nákladů, nerozumí jazyku politiků, ztrácejí víru v cokoliv.

Na portále i60.cz proběhl hezký projekt "Příběhy naší rodiny". Čtenáři vzpomínali na své rodiče, prarodiče, mládí. Je to hezké čtení, ale často smutné. Příběhy se dotýkaly i první republiky nebo války, kdy to řada rodin neměla zrovna lehké. Ovšem spojovalo je jedno - v naprosté většině případů musely rodiny samy reagovat na vzniklé situace a problémy. Od státu toho nemohly moc čekat, musely se postarat samy, pomoci si v rámci rodiny či známých.

Věci jako automatická valorizace penzí, stropy na ceny energií, podpora sociálně slabších rodin a další opatření ve světlo toho nejsou samozřejmostí a měli bychom si jich vážit. Ale neměla by nás opouštět ani odpovědnost za vlastní osud - jsou chvíle, když je člověku "hej", ale také chvíle, kdy "ouvej". A pak nastává nelehké rozhodování, co je v životě podstatné a co zbytné, bez čeho se obejdu.

Václav Havel ve svém rudolfínském projevu také řekl: "S komunismem se ze dne na den zhroutila i po desítiletí udržovaná struktura životních hodnot... Se svobodou pochopitelně nastal i čas úplně nových nároků na individuální odpovědnost. Odpovědnost, která se mnohým zdá být k neunesení."

Tak si držme palce, abychom ji unesli, a ani v těžkých životních situacích, které dnešní doba přináší, neztráceli pokoru a víru v budoucnost.

 

 

 

 

Česká republika důchodci politika
Autor: Erich Noris
Hodnocení:
(3.9 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Škopánová
Pravdivý článek, dík že existuje někdo kdo se neutápí v ublíženectví, sebelítosti a nadávání na všechno a na všechny.
Martin Vrba
Těžko brát něco vážně od autora jménem Erich Noris, který má na svém profilu krédo: "Včera už bylo, zítra být nemusí - žijme dneškem", To takový Chuck Norris je akčnější a zábavnější. :)
Jiří Dostal
:-) Autorská rozkymácenost textu je mi nějak po druhém přečtení povědomá, ty instantně prefabrikované články pokaždé jakoby po jiné tabletě... :-)
Jana Tulejová
"Je mi zle z těch, kteří jedou na proruské a nacionalistické vlně a absenci vzdělání a zdravého rozumu zakrývají silnými názory na cokoliv. Náklonnost k Rusku, které vojensky zaútočilo na svobodnou zemi, také spojuje zástupce extrémní pravice i levice - vystupují na demonstracích ruku v ruce." To jsou přesně slova, která rozdělují společnost. Když někdo demonstruje proti válce, nelíbí se mu vláda, která je slabá a neumí zajistit člověku to, co si jednotlivec není schopen zajistit si sám, jako jsou např. energie apod., tak je automaticky zařazen do ruských švábů, nevzdělaných prosťáčků. Většina lidí se spoléhá na sebe, jenže když je toho moc, demonstrují. A to rozdělování je opravdu laciné a směšné.
Eva Kopecká
Když se po revoluci občas objevilo slovo stávka a demonstrace, neboť jsme na ni v demokratické společnosti měli právo, vzpomínám na podle mě primitivní reakci jedné dámy na svém pracovišti. Svítily ji oči radostí. Šla by stávkovat, ovšem jen v pracovní době, protože věděla, že by to na ní nemělo finanční dopad. Za jaké myšlenky by tam byla, ní bylo celkem putna. Jelikož naše pracoviště prostě zavřít nešlo, tak z toho nic nebylo....a ji sklaplo. Nyní pracuje jinde a pevně věřím, že tam vyšlapuje. Její soukromý sektor není zvědav ani na její názory, ani na nějaké prostoje.
Hana Řezáčová
Já teda nevím - já mám kolem sebe lidi, kteří celý život spoléhají na sebe , a taky to tak dělali i v minulosti, za Rakouska -Uherska, za první republiky, za války, za totáče - nevím o tom, že by se rodičům, známým a přátelům po roce 1989 zhroutila "struktura životních hodnot" a měnila se nějak u nich "individuální odpovědnost" ... Prostě - většina rodin vždy reagovala na "vzniklé situace a problémy", ať byl u vesla Petr nebo Pavel a je to tak pořád ... Lidé na demonstracích jen chtějí říct, že je těch problémů už moc a měli by to tam "ti nahoře" měli vidět a vědět ... A ještě poznámka: furt a všude někoho označovat, že je "proruský" už je otravné a laciné ...
Jiří Dostal
:-) Ano ano, taky věřím, že správný Čech je všeho sabotér a ví si v řiti rady, že už dnes nebude potřebovat dlažební kostky před Aeroflotem... :-) Jenom tápu, jakému čtenáři je sentence určená... :-)
Eva Kopecká
Ano, to je asi každodenní realita. Že někteří mají tendenci očekávat pomoc úplně odjinud, než aby se sami snažili. Krásným příkladem je reakce známé, pracující na sociálce. Říká, že svobodné matky vždycky přišly pro pomoc od státu tu ruku natáhnout. Nechaly si v pronájmu napsat trvalé bydliště, měly tam načerno přítele, dostávaly příspěvky od státu i od toho pána, kterého si záměrně nevzaly, a měly se možná líp, než leckterá vdaná na mateřské. Nojo. Musely ale splňovat kritéria. Pak došlo ke změně, k přestěhování k příteli, a rázem to bylo jinak. Partner sice s nimi bydlel veřejně, ale živit a dotovat cizí dítě odmítal, na dávky nárok ztratily, a tak zjistily, že jim nakonec bylo snad lépe samotným. V novém bydlišti neměly navíc žádná práva, naopak víc povinností. No a když taková matka odchází s nepořízenou a ptá se, co mám dělat, když nevyjdu a ty peníze pro děti potřebuju, nelze ji říct nic jiného, než to dítě je vaše, stát se o ně nepostará, to musíte vy, ne my....
Jitka Caklová
Celou demonstraci jsem sledovala živě. Dokud mluvili čeští odborníci, o kterých v TV není slyšet, byla to pro mě naděje, že zase bude líp. Pak nastoupila k řečnickému pultíku německá europoslankyně, s rukou v pěst vyzývala v boj a český dav za každou výzvou k boji burácel. Bylo mi z toho, mírně řečeno, nevolno.
Marie Měchurová
Děkuju za Váš článek, píšete mi z duše.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.