Uvědomili jsme si, že s námi v Krkonoších sice byla několikrát, ale na jejich nejvyšší vrchol z různých důvodů nedošlo. Rozhodli jsme se chybu napravit a pozvali ji na výlet.
Do Pece pod Sněžkou jsme dojeli autem. Na Sněžku jsme sice nestoupali pěšky, ale i cesta lanovkou je parádní zážitek.
Počasí nám přálo, slunce hřálo a ani vítr se nás tentokrát nesnažil sfouknout dolů. Mohli jsme si tedy dostatečně užít prohlídku vrcholu i úžasná panoramata, která se tu nabízejí. Byly bychom tam s vnučkou fotily ještě déle, ale děda nám připomněl, že nás čeká dlouhá cesta, a je proto nutné raději vyrazit.
Po pohodlné kamenné Jubilejní cestě jsme sestoupili do Obřího sedla, minuli jsme polský Slezský dům, před kterým se shlukovali občerstvení chtiví turisté, a z vyhlídky jsme obdivovali Obří důl a majestátní Studniční horu.
Modrá značka pak vede drsně krásnou krkonošskou tundrou a po dřevěném chodníku přes Úpské rašeliniště k Luční boudě. Ta patří k nejvýše položeným horským chatám u nás. Nalezený základní kámen stavení, které poskytovalo útočiště poutníkům do Slezska, nese letopočet 1623. Dnešní stavba vznikla v období 2. světové války a sloužila jako ubytovna wehrmachtu. Po mnoha peripetiích je tu dnes drahý hotel s vlastní pekárnou a pivovarem, kde se vaří pivo Paroháč.
K zamyšlení nad nevyzpytatelností a silou hor přivede poutníka kaplička v sedle mezi Luční a Studniční horou. Původně byla postavena na místě, kde v roce 1798 zahynul při svážení dřeva Václav Renner. Nyní je tu symbolický památník obětem hor. Uvnitř jsou na tabulkách uvedena jména obětí a údaje o událostech, které je stály život.
Tundra se pomalu mění v kvetoucí louky a my scházíme k Výrovce, další známé krkonošské boudě.
Při povlovném stoupání na Liščí horu nám do zad pralo sluníčko, takže nám přišla vhod nedaleká Lyžařská bouda, kde jsme si dopřáli chvilku odpočinku s limonádou a kávou a obdivovali výhled na protilehlou Černou horu.
Červenou značku, po které jsme putovali od Luční boudy, jsme opustili na křižovatce Pod Lesní boudou a pokračovali po zelené a od rozcestníku Lučiny po modré. Z této cesty se příchozím odkrývají nádherné výhledy na Sněžku a okolní hory. Blízké svahy jsou plné chat, menších sjezdovek a vleků. Mezi známé chaty patří např. Svornost, Husova a Žižkova bouda.
Pak už cesta strměji klesá na okraj Pece pod Sněžkou k sjezdovce Javor. K autu jsme museli projít ještě velkou část městečka. Po téměř 19 km, které jsme zdolali, nás už docela bolely nohy.
Jako vždy jsem obdivovala manžela, který je po turistickém výkonu ještě schopen soustředěně a bezpečně řídit zpáteční cestou.
Domů jsme dovezli unavenou, ale spokojenou vnučku, spoustu fotek a neméně hezkých zážitků.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lu%C4%8Dn%C3%AD_bouda
https://www.gigaplaces.com/gigalist-nejkrasnejsi-krkonosske-horske-boudy/
http://www.vyrovka-krkonose.cz/rubrika/11-Historie-Vyrovky/index.htm