Doma pořád něco děláme, já samozřejmě pomáhám. Zrovna dnes jsme vybírali brambory z posledního záhonu. Hrabala jsem, jak se dalo, šlo to pěkně, hlína byla vlhká a kyprá. S paničkou jsme vyhrabaly záhon pořádně. Páníček se smál, že provádíme archeologický výzkum. Prý to tak vypadá. Pak jsme se posilňovaly malinami, nakláněly se nám do záhonu. Já si ale raději najdu jahodu, ta mi chutná víc.
Kromě hlíny se na mě lepila i tráva. Panička ji sice odkládala na kolečko s bramborovinou, protože na ní byly mandelinky a ty musí pryč, ale stejně jsem tu zubatou trávu nemohla dostat z pacek. I ty mandelinky byly protivné. Jednou jsem měla jednu na nose, ani jsem si toho nevšimla. Ten brambor jsem občas přinesla, vždyť je jako míček, občas jsem ho taky rozkousala, ale to se nesmí.
Panička si s tím dávala na čas. Brambory nejdříve osychaly, pak je třídila, vážila, přerovnávala, úplně si s nimi hrála, potom je nanosila do sklepa. S páníčkem jsme zatím ty trochu poškozené od rýče oškrábali, nastrouhali, pak panička dodělala těsto a smažila. Vůně se nesla po celé zahrádce. Měli jsme krásně upravený stůl. Dostala jsem květiny, kousací botičku, kartáček na zuby a něco na rozčesávání. Naši mi přáli všechno nejlepší a říkali, že jsou rádi, že mě mají. Chovala jsem se, to mám moc ráda, válela v polštářích, i ty písničky se mi líbily.
Bramboráky panička chválila, že jsou tenoučké a křupavé, a pořád dávala další. Já měla dostat jen pár koleček z mladé okurky, ale nakonec jsem si vyprosila i trochu malých soustíček z té voňavé dobroty. Byl to moc krásný večer na zahrádce. Naši říkali, že je to se mnou prima. Přiznám se, že když panička zmizela v bazénu, já zmizela pod stůl a hledala drobky. Téměř nic tam nebylo, tak honem na stůl, jenže tam taky nic. Oni už mě znají, já občas zazlobím, tak jsem jim alespoň rozkousala papírové ubrousky.
Potom uznali, že v tak slavný den nemůžu zůstat špinavá a musela jsem do vany. Špína ze mne tedy byla! Sprchu moc nemusím, ale přece jen jsem měla radost, že jsem zase čistá a voňavá.