Ta vstoupila do restaurační kuchyně v roce 1882, kdy hospodu koupil od Jakuba Pinkase její manžel, krejčí František Brabec. Od toho roku se vedle nedostižného plzeňského ležáku objevil nový pinkasovský fenomén - kuchyně. Telecí ledvina nebo zadělávané dršťky byly na denním pořádku a lidé za nimi na Jungmannovo náměstí jezdili ze široka daleka. Vedle pravidelných pijáků zlatého Grollova moku se U Pinkasů zrodila i skupina obdivovatelů tamní kuchyně.
Dršťkovka. FOTO: Poskytnuto restaurací U Pinkasů
Takové vychytávky dnes už na lístku nenajdete, nicméně šéfkuchař Robert Koura se stará o to, aby věhlas jeho kuchyně nevybledl. Krom jiného také skrze vyhlášenou dršťkovku nebo pinkasovský guláš, na které tu stávaly fronty už v sedm hodin ráno! V současnosti vstoupila do hry ještě svérázně – „pod pivo“ ustrojená vepřová žebra v medové marinádě. Koura má v arzenálu ještě jednu zbraň, svým způsobem zvláštní. V této oáze zavilých masožroutů jdou na dračku smažená jablíčka v pivním těstíčku.
FOTO: Milan Ballík
A kvalita tamního piva? Je tak známá, že není třeba sdělovat něco, co každý jen trochu zasvěcený pijan dávno ví. V působivém prostředí všech prostor rozlehlé restaurace s péčí opečováváni pozorným perzonálem a rozvášněni mimořádným plzeňským ležákem se budete cítit jako tenkrát. Dnes máte navíc k dispozici nevšední bonus – úžas budící gotickou zahradu, kde je vždy příjemný chládek a oslovující atmosféra. Mimochodem, v jednom jejím zákoutí je pochován Heřman Kryštof Russworm, maršálek císaře Rudolfa II. Při konzumaci zdejších dobrot tak možná nevědomky připíjíte muži, kterého parně nejvíc proslavil film Císařův pekař a pekařův císař.
Jestliže tedy budete mít cestu do metropole, nezapomeňte na Pinkasovy. Při posezení - třeba v Brabcově salonku nebo v chládku oné mimořádné zahrádky mezi gotickými opěráky kostela Paní Marie Sněžné - bude jistě chutnat celé rodině.
Milan Ballík