Média v této souvislosti nabídla čtenářům obsáhlé transgenderové téma, které nám, generaci babiček a dědečků, pěkně zamotává hlavu, neboť svým vnoučatům pomáháme sošit ženskou roli u holčičky a mužskou roli u chlapečka s přesvědčením, že je to tak správně a nepřipouštíme si riziko, že naše podpora očekávaných sociálních rolí u našich vnoučat by mohla být v budoucnu samotnými vnoučaty nenáviděna a po sléze zmařena.
Příběh transgender plavkyně a její vynikající plavecký výkon jistě nelze nijak snižovat, gratulace je na místě. Ale na místě je i zklamání a trpkost poražených "normálních" plavkyň. Lze ono plavecké klání vyhodnotit jako nerovný boj? Šimrá vás stébélko jakési nespravedlnosti? Myslíte, že je něco v nepořádku?
"Babííííí, já nechci tepláky, já chci sukni, prosím!?", žadoní má malá vnučka, protože ráda tancuje a vzhlíží se v něžných křehkých pohybech. Na krku má navlečeny všechny korále z krabice, ukazováčky si ozdobila mohutnými prsteny a do vlasů si uvázala růžovou mašli, nic na tom, že šejdrem. Hotová primabalerína. Neohrabaně pluje na špičkách okolo bráchy, který týrá kovový traktor se setrvačníkem. Usmívám se nad nimi, šťastná, že jsou tak genderově jednoznační a v souladu se svými vnějšími identifikátory pohlaví.
Toužebně vylučuji, v souvislosti s Liino případem, že se za roky může u mých vnoučat něco změnit. Přemýšlím. Možná si Lia také radostně hrála s autíčky, nechala se učit zvládat očekávanou společenskou roli v souladu, jak ji PánBůh stvořil, ovšem jen do příchodu okamžiku zlomu, kdy paní Příroda už nestačila vzdorovat Liino rozhodné mysli a nepříjemným pocitům.
Uvědomuji si, že je nás stále většina, co genderové téma (genderovou identitu) neřešíme, neboť kategorizujeme lidi podle biologického pohlaví na ON a ONA, mluvíme o lidech v rodě mužském nebo ženském. Ale dnes už to není dostatečné, přesné. Už neplatí, že se rodí jen muži (protože mají pindíka) a ženy (protože mají pulinku), nýbrž rodí se i lidé v kombinaci (variaci) obou pohlaví, nebo se nehlásí k pohlaví žádnému. Vzpomeňte na skvělého zpěváka Prince Rogers Nelsona, který své jméno nahradil nevyslovitelným symbolem kombinující znaky pro mužské a ženské pohlaví. Něco nám tím už v té době sděloval.
"Babííííí, budeme si hrát na království, ano? Ty jsi královna a já jsem princezna", šéfuje vnučka a běží pro saténové šaty s krajkama a korunku. Malého brášku lanaří k roli vojáka, podávajíc mu umělohmotnou šavli a on bez vytáček šavli popadne a šermuje hlava nehlava.
Ta scénka mne ujišťuje, že je vše v pořádku, že má vnoučata své očekávané společenské role, souladné se svým pohlavím neměnným v čase, vnitřně nezpochybňují, jsou radostné a nadšené i v jimi vybraných ženských a mužských pohádkových postavách. Jsou spontánní a přesvědčivé. Na otázku, jak se cítí, zda jako muž či žena, by mi ztěží uměly verbálně odpovědět a bylo by to zbytečné, věřím jim, ačkoliv jsem se dopátrala, že experti na tuto problematiku prostřednictvím zmíněné otázky "jak se cítíš, zda jako žena, nebo muž?" oslovili a vyslechli v průběhu několika desítek výzkumných let mnoho pubescentů, adolescentů i dospělých, aby na základě jejich odpovědí dokázali formulovat obsáhlý seznam genderových identit, např. cítíte se výhradně ženou a jste ženou i biologicky (cisgender), cítíte se výhradně mužem a jste mužem i biologicky (cisgender), nebo jste nebinární (pocitově ani ženou, ani mužem), nebo pocity máte někde mezi - pak vás lze pojmenovat např. jako cishet, intersex, genderqueer, gendernonconforming, genderexpanzive, agender, gendervoid. Nuže, za nás žena/muž, moderně a novodobě spousta divných pojmů. Vše se ještě komplikuje vložením sexuálního aspektu, protože transgenderová identita nemá vliv na sexuální orientaci, trans lidé se mohou identifikovat jako heterosexuální, homosexuální, bisexuální nebo asexuální. Tak se v tom vyznejte.
Myslím, že v našem digitálním a maticovém světě vzniklo něco vykonstruovaného, co upřednostňuje sociologický a psychologický aspekt oproti tomu biologickému, tedy je jedno, jak nás příroda stvořila, důležité je, jak se cítíme. Najednou je biologická charakteristika druhořadá, už není „svatá“. Moderní medicína nejen že popisuje nové variace pohlavních znaků člověka, které nejsou normou typickou pro muže a ženy (vzpomeťe např. případ sprinterky Caster Semenyaovou, která na mistrovství světa vybojovala v běhu na 800 m zlatou medaili), ale gender zájemcům (odlišným jedincům) jsou nabízeny léčebné procedury, hormonální terapie, operativní změny pohlaví, jiné chirurgické zákroky nebo psychoterapie. Nová doba přinesla volbu.
„Babííííí, my máme chuť na lívance“, dovolávají se obě vnoučátka sepjatýma ručičkama třením o dlaně. „Já ti budu podávat a míchat“, slibuje vnučka, a „já všechno sním“, volá vnouček.
Opět se usmívám. Vnučka se projevuje jako žena, vouček jako muž. Snad jim to vydrží na celý život. Nepřeji jim, ani nikomu jinému, letité trápení podobné v Liině příběhu. Též jim nepřeji zklamání v důsledku případných pocitů křivdy z výsledku jakýchkoliv soutěží a výběrových řízení jen proto, že jsou obyčejnými biologickými bytostmi – ženou, resp. mužem.
Jestli mám nějaké obavy, pak obecně z vrtkavosti některých odlišných jedinců, kteří moderní přístup ke genderové identitě budou sobecky zneužívat v cestě za svým osobním výsluním a svou osobní svobodou. To by určitě nebylo fér.