Tam bylo krásně! Ve stáří se často vybavují vzpomínky na cestování
Ilustrační foto: Pixabay

Tam bylo krásně! Ve stáří se často vybavují vzpomínky na cestování

10. 8. 2022

Eiffelovka, Akropolis, Vatikán, Santorini. Každý má v životě nějaký sen o místu, které by rád navštívil. Komu se to podaří, často na to vzpomíná celý život. Právě cestování je téma, o kterém rádi mluví lidé ve velmi vysokém věku.

Nevzpomínají, kdy si koupili novou pračku, televizi či pěkný kabát. Naopak se jim vybavují místa a zážitky s nimi spojené. U někoho to jsou cesty do zahraničí, u někoho první výlet do Prahy, k jihočeským rybníkům nebo do malebné vinařské jihomoravské vesničky. Pamatují si místa, kde něco pěkného prožili, která je okouzlila. To je zkušenost většiny lidí, kteří si povídají s velmi starými a nemocnými seniory.

„Zážitky jsou to, co nám nikdo nevezme. A většinou jsou spojené s cestováním. Současná nejstarší generace ještě pamatuje, jak byly možnosti cestovat omezené, proto pro ně cesta do ciziny zpravidla byla zážitkem. Mnozí si ho znovu vybavují, jako by ho opět prožívali. Mám zkušenost, že o cestování si lidé povídají velmi rádi,“ říká terapeutka Jana Novotná, která pracovala v několika domovech seniorů. „Lidé, kteří naopak necestovali, mnohdy říkají, že o nic nepřišli, že je to zbytečné. Je mi jich někdy líto, prostě neměli tu možnost nebo si neuvědomují, o co přišli, protože to nepoznali. Ale znám spoustu lidí, kteří třeba cestovali jen po Československu a mají z toho zážitky na celý život. Potvrzuje se, že umět naplnit život cestami a prožitky je důležité, lidé mají na co vzpomínat, mají pak o čem mluvit a je to i výborná terapie v době, kdy už třeba paměť přestává sloužit,“ vysvětluje.

Pro někoho je cestování zbytečné vyhazování peněz.

Pro někoho tak důležitá součást života, že raději uspoří na něčem jiném, jen aby si mohli dovolit výlety.

Jedná se zpravidla o dvě skupiny, které si moc nerozumí.

„Že tě to baví pořád jezdit k moři, já to nechápu. Vždyť v Česku je tolik krásných míst.“

„Je, však já ráda cestuju i po Česku. Ale chci vidět co nejvíce řeckých ostrovů. Prostě je mi tam dobře.“

„Je to vyhazování peněz, za takovou dovolenou bys měla věcí. Vždyť máš doma všechno staré.“

„Jenže já nechci mít co dva roky nové spotřebiče. Je mi fuk, že mám starý gauč a starou televizi. Než bych šetřila na novou, raději si ještě dám jednu cestu k moři. Koncem září, je to levnější, je tam příjemně….“

„Tak v tomhle tě fakt nechápu.“

To byl rozhovor dvou dam ve věku kolem šedesátky. Pokud se dožijí vysokého věku, budou třeba  nemocné, odkázané na pomoc druhých, velmi pravděpodobně se jim bude v hlavě promítat jejich život. Uchýlí se ke vzpomínkám. Tak to prostě bývá. Ta, která si bude vybavovat různé podoby řeckého moře, možná bude ze světa odcházet spokojenější. Nebo možná ne. Každý člověk potřebuje ke spokojenosti něco jiného. Nicméně existuje studie, která zaznamenávala, na co lidé před smrtí nejčastěji vzpomínali, o čem si chtěli povídat. Závěr? O zážitcích, o cestování. Nikdo nevyprávěl o tom, jak si koupil první televizi.

Právě toto léto se touha Čechů cestovat dostala do enormních výšin. Cestovní kanceláře mají vyprodáno, letecká doprava kolabuje, kde kdo se rozhodl, že chce jet do zahraničí. Zdaleka se to netýká jen lidí mladých, spíše naopak. Nejpočetnější skupinu klientů cestovních kanceláří tvoří kromě rodin s malými dětmi lidé ve věku nad padesát let a starší. Může se to jevit jako paradox, protože na jedné straně jsou Češi bombardováni zprávami o tom, že se jejich ekonomická situace prudce zhorší, na straně druhé jsou ochotni utrácet právě za cestování, tedy dalo by se říci zbytečnost. „Mnozí lidé pod vlivem zpráv o vývoji ekonomické situace uvažují tak, že raději, než aby měli peníze na účtu, kde se znehodnocují, tak si za ně koupí právě dovolenou," míní ekonom Štěpán Křeček. Mluví se o tom, že Češi cestují jako by to mělo být naposledy. Jako by se rozhodli si ještě co nejvíce užít.

Mnozí hodně staří lidé to chápou. Shodují se, že vzpomínky a zážitky jsou to, co jim nikdy nikdo nemohl vzít.

„Někdy to bylo až dojemné. Seděla jsem u velmi nemocné paní, která si nepamatovala, co měla před hodinou k obědu, ale ona mi začala do největších podrobností vyprávět, jak byli s manželem v Římě, co přesně tam viděli, jakou zmrzlinu si dali. Přesně si pamatovala, jak to v té cukrárně vypadalo. Usmívala se a byla při tom vzpomínání šťastná. To mě utvrdilo v tom, jak důležité je naplnit život prožitky a neprosedět ho u televize,“ říká Jana Novotná.

Je v podstatě jedno, jestli jednou člověk vzpomíná na to, jak stanoval se svou první láskou u Máchova jezera nebo jak pozoroval duhu na Maledivách. Důležité je, aby bylo vzpomínat na co.

 

 

 

cestování vzpomínky
Hodnocení:
(4.9 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Cestovala jsem hodně, i když zdaleka ne tolik jako Helenka Přibilová. Z každé cesty ve mně něco zůstalo a dnes si často říkám, jak jsem to zvládla. Ale sama pro sebe nijak zvlášť nevzpomínám. Občas řeknu něco situačně pro pobavení jiným, ale že bych se nějak nořila do vzpomínek, to ne. Svůj zbylý čas chci prožít vnímáním současnosti, i když třeba není na pohled růžová.
Zdenka Jírová
Cestování je důležité, poznávají se různí lidé s různými názory a jedinec není odkázán pouze na oficiální názory úzké skupin lidí. Je jedno, jestli to je státní garnitura nebo jen místní hospůdka, kam chodí na pivo. Jsem už ve věku, kdy víc vzpomínám než cestuji, ale mám na co vzpomínat. I když mi to s chůzí moc nejde, svým dětem jsem řekla své přání - nechci žádné věcné dary k svátku, narozeninám, Vánocům, vezměte mě na nějaký pro mne vhodný výlet. Už mi toto přání plní 3. rok, Naposledy dnes jsme všichni byli na výletě ve Dvoře Králové na safari. Pro mne trochu odvážný výlet, ale vnučka mi tam zamluvila předem vozík a všichni se střídaly ve vožení. Moc jsme si společně užili hezkého prostředí i vzájemného setkání.
Soňa Prachfeldová
Prožitky a zážitky jsoui docela důležité. Když jednou člověk nebude moci, řekne si, ale prožil jsem svůj život pěkně.
Libuše Křapová
Cestuji velmi ráda, i když nyní už k preferují ve všem větší pohodlí. Mrzí mě ty dva ztracené kovidové roky. Pracovala jsem v DD a můžu potvrdit - nejraději lidé vzpomínali na cestování. Senilita v tom nehrála roli, často se scházeli do skupinky a navzájem si sami o cestování povídali.
Marie Seitlová
Článek je přesně o tom, na co člověk rád vzpomíná. Prožitky jsou velmi důležité. Já ráda cestují a snad ještě nějakou zemi projedu, abych měla na co vzpomínat až už nebudu schopna jezdit.
Helena Přibilová
Děkuji za velmi hezký článek. Pro mě i manžela je cestování naplněním našeho života. Rozhodně dáváme přednost společným zážitkům před hromaděním hmotných statků. Rádi vzpomínáme na všechny naše cesty a těšíme se z příprav na ty další. A nemusí to být jen vzdálené cíle. Stejnou radost máme z objevování nových míst v naší krásné zemi nebo i těch, která se nacházejí v okolí našeho bydliště.
Jitka Caklová
Tak v tomto případě jsem tou výjimkou i Já. U moře jsem byla 3x, poprvé Mamaia 1969, podruhé Rujana 1989, Zaton u Dubrovníku 2001 a úplně stačilo. Cestování je pro mě víc ztrátou, než přínosem, ale rozhodně se to netýká financí. Vůbec se nebojím, že moje stáří bude smutné a že před smrtí nebudu mít na co hezkého vzpomínat. Umím žít přítomností a to je pro mě základ spokojeného stáří a smrt už bude jen šťastný "odchod". Stejně si myslím, že takový alzheimer není ničím jiným než únikem ze smutného stáří, do méně nebo více přibarveného šťastného mládí, kdy už se člověk stejně nepoznává a dokonce ani vlastní děti. Děkuji, to rozhodně není můj cíl :-)
Daniela Řeřichová
Paní Hofmanová píše pěkné články, které se dotýkají života seniorů. I zde je mezi íčkaři, až na výjimku, patrná shoda v názoru na cestování. Jako děti jsme hltaly cestopisy Zikmunda a Hanzelky, s rodiči jsme byly pouze v NDR v Berlíně a na Rujáně, kde měl tatínek, hipolog, své zahraniční kolegy. S manželem jsme pak procestovali kus světa a dnes si vnoučata s kamarády prohlížejí alba, která mají pro ně už historickou hodnotu. Nechala jsem digitalizovat záznamy na VHS, sestříhala je , aby to nebyla nuda a je to legrace i dojetí sledovat zážitky před 30 lety. Moje přítelkyně v LDN mluví prakticky jen o dojmech z cestování. Dokud to jde, budu i já na cestách. :-)
Marie Měchurová
Jsme s manželem velcí cestovatelé. Nejraději jezdíme autobusem a pozorujeme svět. Samozřejmě, že některé destinace jsme navštívili letecky. Rádi fotografujeme, máme tisíce fotografií, jak papírových nalepených v denících a digitální v PC. V zimě si je rádi prohlížíme a vzpomínáme.
Jan Zelenka
Pane Brabec, jsem na tom stejně. kromě vydaných knih jsem točil venku i filmy. Jo, už je to jen nostalgie. Moje knihy, je jich celkem třináct, jsou v místní knihovně a půjčují se.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.