Na rozdíl od mnoha jiných větších řeckých ostrovů na něj není snadné se dostat. Na jedné straně je to pro turisty škoda – cestovat se musí na letiště v Aténách a poté přestoupit na vnitrostátní linku a přistát na jeho miniaturním letišti nebo vyrazit po moři lodí. Na straně druhé je to dobře – díky tomu Naxos dosud nezasáhla masová turistika. Nejsou tam velké hotelové komplexy s all inclusive službami, nýbrž malé hotely, apartmány, taverny, obchůdky. Což ovšem neznamená, že jde o ostrov, kde je málo lidí, klid, pusto a smutno. Naopak. Navštívit večer a v noci Choru – hlavní městečko, přesněji jediné městečko na ostrově – je zážitek, který každého milovníka Řecka vymrští do stavu absolutního blaha. Je to přesně to, co lidé posedlí touto zemí hledají. Přístav plný velkých lodí, shluk do kopce směřujících bílých domků, křivé, úzké uličky, ve kterých se snadno zabloudí, nahoře pevnost, z ní nádherný výhled do okolí, hospůdky a bary, ze kterých zní příjemná tichá hudba.
A hlavně Portara. Jeden ze symbolů starověkého Řecka. Něco, co se dá těžko pojmenovat, popsat, co je třeba vidět. Podivuhodná stavba na kopečku spojeném s Chorou úzkým pruhem pevniny, na kterou večer co večer směřují stovky lidí, aby tam sledovali západ slunce. Brána, která měla být kdysi pradávno základem obrovského chrámu, k jehož stavbě už nikdy nedošlo. A ona si tam teď stojí, majestátní, respekt budící, směřující odnikud nikam a člověku, který se k ní blíží, se tají dech.
Tak to je Naxos. Přesněji, dojem z jeho Chory.
FOTO: Scarlett Wilková
Jenže Naxos je mnohem víc. Naxos jsou nekonečné písečné pláže. Jsou tak dlouhé a čisté, že se člověku zvyklému na shluky turistů, slunečníků, restaurací a hlučné hudby, zdá až nemožné, že takové místo našel v Evropě, protože přesně tak vypadají romantické snímky z Malediv či z Karibiku.
Díky tomu, že na tomto ostrově nejsou hotelové komplexy a atrakce, jezdí na něj minimum rodin s dětmi. Když už se nějaké děti na plážích objeví, jsou to děti místní, řecké, žádné zpovykané turistické rodinky, které kolem sebe rozloží hromady hraček, matrací a vytvoří zmatek. Naopak, tohle jsou sympatičtí kluci a holky, kteří si jdou večer zaplavat, zakutat v písku a pak zmizí. Takže na plážích je božský klid a jsou na nich především páry všeho věku, lidé v seniorském věku a různí osamělí cestovatelé vyhlížející jako poslední exempláře hnutí hippies.
Většinou se návštěvníci ostrova ubytovávají ve střediscích, které na sebe volně navazují - v Agios Prokopios, Agia Anna a Plaka. To první je nejblíže Choře a je nejrušnější, ovšem měřeno podle rušnosti na Naxu. Tedy v podstatě klidné. Ale najdeme v něm spoustu pěkných restaurací, obyčejných stánků s gyrosy a podobnými rychlovkami, pekárny, malé supermarkety. Na jeho konci, ukrytá jen pro ty, kteří nejsou líní vydat se na vycházku podél pláže, se pak skrývá skvostná taverna, ve které vaří a obsluhují dámy, jejichž jídla vynesou do oblak i ty nejzmlsanější milovníky řecké kuchyně. A jak už to bývá, ceny jsou tam, na odlehlém místě výrazně nižší, než v rušnějších letoviscích.
Středisko Agia Anna je milé tím, že tam je malý přístav, z něhož se dá vyrazit na výlety lodí a restaurace jsou v něm přímo na pláži.
Na něj navazující Maragas a Plaka jsou v podstatě nekonečné písečné pláže oddělené cestičkou za níž jsou restaurace, studia, apartmány, sem tam obchod. Tam už je největší klid, ovšem kdo má rád rušněji, v pohodě odtamtud dojde do už zmíněných letovisek. A hlavně, na ostrově Naxos funguje perfektně místní doprava. Autobus sice jezdí tak nějak ne podle jízdního řádu, ale zároveň na řecké poměry nezvykle často a dlouho do noci, že je to vlastně fuk, kdy jede, protože jede. A spojuje všechna letoviska navzájem a navíc s Chorou, takže ostrov je ideální i pro ty, kdo si nechtějí půjčovat auta. Tedy například pro kamarádky vyššího věku, které si netroufají řídit v neznámém prostředí nebo neřídí vůbec. Tam mohou klidně vyjet večer do Chory, užít si jí a posledním spojem se o půlnoci vrátit do svého domku na pobřeží.
FOTO: Scarlett Wilková
Naxos je ideální pro ty, kdo nemají rádi nablýskaný umělý turistický průmysl hrající si na luxus. Je pro ty, kteří si raději koupí fetu, rajčata a víno v pet láhvi a usadí se s tím na terase apartmánu, než pro ty, kteří si pod pojmem dovolená představí hotelovou jídelnu s all inclusive nabídkou doslova všeho možného. Na Naxu jsou často k vidění židle a stoly rozestavené přímo v písku na plážích jen tak pod stromy. Na nich jsou svíčky či malé lampičky. Ovšem to, co je v takové zdánlivě prosté taverně k mání, se s tím, co se nabízí jinde v hotelích, skutečně nedá srovnávat. Už jste jedli papriky plněné piniovými oříšky, granátovými jablíčky a masem s rýží kritharaki? A přitom jste si zuli boty, zabořili nohy do písku a sledovali západ slunce? Tak to vás čeká na ostrově Naxos.
Kdo rád vyráží na výlety, nebude zklamán. Naxos tvoří také hory, vesnice ve vnitrozemí, které s turistickým ruchem nemají společného vůbec nic i místa, kde jsou k vidění věci dosvědčující, že tento ostrov býval kdysi velmi významných centrem kultury a obchodu.
FOTO: Scarlett Wilková
Naxos je místo, kde ještě turistický průmysl nepřeválcoval klasický řecký život a jeho návštěvník se na něm cítí krásně. Je tam totiž všeho tak nějak akorát. Je to ideální ostrov pro turisty středního a vyššího věku.
A komu je to všechno ještě pořád málo, Naxos má pro něj další bonus. Je perfektním místem na výlety po okolních ostrovech. Dá se z něj snadno vyjet lodí na výlet na Paros, Mykonos, Delos a další ostrovy. Ale hlavně, a to je tip pro opravdové řecké fajnšmekry, jezdí se z něj na souostroví Koufonisia. Na malé ostrůvky, který se říká řecký Karibik. Jenže o nich se nedá psát, ony se musí vidět.
Zkrátka, Naxos je příkladem toho, že se někdy vyplatí cestu pořádně naplánovat a cestovat trošku složitěji, ale pak turistu čeká velká odměna. Protože, kdo se vrátí z ostrova Naxos, má výhodu, že pak celou zimu prohlíží fotky a říká si: „To není možné, že moře tam bylo fakt tak modré a čisté.“
Scarlett Wilková pro i60