Jak jsme dříve cestovali
Všechny fotografie poskytnuty z archivu Zdenky Jírové

Jak jsme dříve cestovali

8. 7. 2022

Odjakživa jsem ráda poznávala nové kraje, chtěla jsem vidět historické památky, o kterých jsem ráda četla a učila se ve škole. Když jsem byla ještě školačka, nebylo to tak lehké někam se vypravit.

Auto jsme neměli, tak se mé poznávání omezilo jen na nějaké výlety autobusem nebo na školní výlety, na které jsme se všichni velmi těšili. Dodnes si pamatuji, kde jsme v které třídě byli na výletě se školou. Na střední škole už výlety bývaly několikadenní, tak jsme poznávali větší části republiky.

Když jsem se vdala, jezdili jsme s manželem nejdříve na motorce, později i s dětmi autem. Měli jsme velký stan a trávili jsme svou dovolenou tak, že jsme si vytýčili určitý směr a jezdili po kempech, vždy na několik dní na jednom místě a pak jsme jeli dál. Bylo to romantické, ale někdy i dobrodružné, když jsme chytli průtrž mračen a celé své vybavení museli usušit, než se jelo dál. Už jako dítě jsem stanování měla ráda, jezdila jsem na tzv. pionýrské tábory, kde bylo plno zábavy v kolektivu dětí. Výhoda byla, že trvaly tři týdny a protože na ně doplácel podnik, kde byli zaměstnáni rodiče, stálo to pár desítek korun.

Pokud to bylo možné, využívali jsme nabídky odborářských rekreací, které také nebyly drahé a na tehdejší dobu docela komfortní. Určitě jste viděli filmy s Jaroslavem Marvanem Dovolená s Andělem a Anděl na horách, kde se na podobných zařízeních rekreoval. Dneska je vybavení hotelů a penzionů mnohem lepší, ale lidé se tam přátelí velmi málo. Na takové rekreaci byl seznamovací večírek (já už nezažila představování se způsobem jako ve zmíněných filmec), ale seznámili jsme se při tanci, společenských hrách a na společných výletech, které nebyly povinné, ale byly s průvodcem, který nám pověděl o zajímavostech kolem nás. Před několika lety, kdy televize začala zmíněné filmy zařazovat do svého programu, využila toho jakási cestovka a uspořádala retro zájezdy na Slovensko do Tatranské Lomnice do hotelu Morava, kde byl pan Anděl na zimní rekreaci. Mělo to prý velký úspěch a všechna místa byla vyprodaná.

Mnohem později jsme začali cestovat také do ciziny, i když jen do vybraných zemí. Byl to ale průlom a po roce 1989 jsme se rozjeli do světa, i když jen s omezeným kapesným. První mou cestou byla Vídeň, byl to jen jednodenní zájezd, ale byl to úžasný pocit svobody.

Pro současnou generaci je cestování naprostou samozřejmostí a ani nám nevěří, že to někdy bylo jinak. Já viděla moře poprvé jako vdaná s manželem, dneska jezdí maminky k moři už i s miminky. Věřím, že to tak zůstane.

 

 

 

cestování vzpomínky
Hodnocení:
(4.9 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Moc hezká úvodní fotka, zabolela mně noha, jak jsem si vzpomněla na spáleninu od výfuku. Neřídila jsem .
Hana Rypáčková
Sestra jezdila na skautské tábory kvůli partě. Já k babičkám kvůli bratrancům a sestřenicím. V Lomu u Stříbra se nás sešlo 11 a v Pikovicích na chatě jen 3 , ale kamarádů všude bylo hodně. Od 18 let jsem sama dělala vedoucí na táborech a byla to moje později i součást práce až do r. 2001 . Ale společné rekreace jsem v oblibě neměla. Až teď s Íčkem. S rodiči jsme cestovali po republice se stanem a z počátku i pod peřinami..
Martina Růžičková
Hezký vzpomínkový článek a fotografie.
Olga Škopánová
Já jsem jezdila na skautské tábory dokud je nezrušili a pak s rodiči do Bulharska kde nám dávali najevo že o chudáky s českými korunami nestojí. Opravdu svobodně jsem vyjela až po revoluci do Londýna navštívit dceru.
Vladislava Dejmková
Děkuji, také mám podobné vzpomínky. Myslím si, že jsme necestovali tolik jako dnes, ale vnímání bylo o to intenzivnější.
Marie Ženatová
Milá Zdeničko díky moc za milý článek.* Také jsem jezdívala s manželem na motorce, pak na ní vozila kolem domku naše malé děti - tyto "jízdy" se jim moc líbily - tak jsem občas naložila před sebe na motorku i děti sousedů - jezdila jsem s nimi jen pomalu a byl to pro ně tehdy ten nejlepší "adrenalinový zážitek". Tehdy kolem našeho domku nejezdila ani auta, takže jsme mívali pro sebe velmi bezpečný prostor - byl to pro nás všechny nádherný, téměř přímo pohádkový čas*
Daniela Řeřichová
Moc hezké vzpomínání. Tu motorku docela závidím. Na Medlově jsme byli několikrát, bohužel je to tam čím dál horší.
Jana Jurečková
Vzpomínám si, že jako školačka jsem každé prázdniny jezdila s rodiči na dovolenou, navštěvovali jsme hrady a zámky a přírodní památky. I když jsem měla sennou rýmu, vždycky jsem to nějak vydržela. Po dokončení střední školy jsem nastoupila jako úřednice a mohla si vybrat poukaz ROH. Bylo to prima, nelze zapomenout.... Díky za hezké povídání.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.