Jak jsme dříve cestovali
Všechny fotografie poskytnuty z archivu Zdenky Jírové

Jak jsme dříve cestovali

8. 7. 2022

Odjakživa jsem ráda poznávala nové kraje, chtěla jsem vidět historické památky, o kterých jsem ráda četla a učila se ve škole. Když jsem byla ještě školačka, nebylo to tak lehké někam se vypravit.

Auto jsme neměli, tak se mé poznávání omezilo jen na nějaké výlety autobusem nebo na školní výlety, na které jsme se všichni velmi těšili. Dodnes si pamatuji, kde jsme v které třídě byli na výletě se školou. Na střední škole už výlety bývaly několikadenní, tak jsme poznávali větší části republiky.

Když jsem se vdala, jezdili jsme s manželem nejdříve na motorce, později i s dětmi autem. Měli jsme velký stan a trávili jsme svou dovolenou tak, že jsme si vytýčili určitý směr a jezdili po kempech, vždy na několik dní na jednom místě a pak jsme jeli dál. Bylo to romantické, ale někdy i dobrodružné, když jsme chytli průtrž mračen a celé své vybavení museli usušit, než se jelo dál. Už jako dítě jsem stanování měla ráda, jezdila jsem na tzv. pionýrské tábory, kde bylo plno zábavy v kolektivu dětí. Výhoda byla, že trvaly tři týdny a protože na ně doplácel podnik, kde byli zaměstnáni rodiče, stálo to pár desítek korun.

Pokud to bylo možné, využívali jsme nabídky odborářských rekreací, které také nebyly drahé a na tehdejší dobu docela komfortní. Určitě jste viděli filmy s Jaroslavem Marvanem Dovolená s Andělem a Anděl na horách, kde se na podobných zařízeních rekreoval. Dneska je vybavení hotelů a penzionů mnohem lepší, ale lidé se tam přátelí velmi málo. Na takové rekreaci byl seznamovací večírek (já už nezažila představování se způsobem jako ve zmíněných filmec), ale seznámili jsme se při tanci, společenských hrách a na společných výletech, které nebyly povinné, ale byly s průvodcem, který nám pověděl o zajímavostech kolem nás. Před několika lety, kdy televize začala zmíněné filmy zařazovat do svého programu, využila toho jakási cestovka a uspořádala retro zájezdy na Slovensko do Tatranské Lomnice do hotelu Morava, kde byl pan Anděl na zimní rekreaci. Mělo to prý velký úspěch a všechna místa byla vyprodaná.

Mnohem později jsme začali cestovat také do ciziny, i když jen do vybraných zemí. Byl to ale průlom a po roce 1989 jsme se rozjeli do světa, i když jen s omezeným kapesným. První mou cestou byla Vídeň, byl to jen jednodenní zájezd, ale byl to úžasný pocit svobody.

Pro současnou generaci je cestování naprostou samozřejmostí a ani nám nevěří, že to někdy bylo jinak. Já viděla moře poprvé jako vdaná s manželem, dneska jezdí maminky k moři už i s miminky. Věřím, že to tak zůstane.

 

 

 

cestování vzpomínky
Hodnocení:
(4.9 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Divišová
Zdenko, taky jsem si s tebou zavzpomínala na doby dávno minulé. Jako dítě jsem trávila léto tři týdny na táboře a pak týden s rodiči někde v jižních Čechách. Auto jsme neměli, jezdili jsme autobusem nebo vlakem. S mými dětmi jsme trávili dovču většinou na Šumavě nejdřív ve stanech (taky jsme je při průtrži drželi celou noc), později v chatkách. Byli jsme tam parta a byli jsme spokojeni. Jednou jsme cestovali s dětmi vlakem do Bulharska. I ta cesta byla zážitek. Ale tam bylo dobře. Napsala jsi to hezky, že umění být šťastný je v síle čerpat radost z obyčejných věcí. Vždyť tak je to celý život...od revoluce mám už Evropu dost procestovanou, svět mimo Evropu mne neláká..
Květuše Pinkasová
Zdeni, hezky jsem si tady s Tebou zavzpomínala a všechno to opravdu mělo i kdysi něco krásného romantického a přátelského do sebe. U nás, v cizině i pod čímkoliv a ještě se dodnes dokonce scházíme i mimo Česko. Hotely, lázeňské domy máme přepychové ale střídáme to rádi ♥
Marie Měchurová
My jsme auto ani motorku neměli. Jezdili jsme všude hlavně vlakem. Bývalo to těžké, tři děti, patery lyže. Procestovali jsme celou republiku v létě i v zimě. Rádi vzpomínáme my i naše děti.
Zdenka Jírová
Paní Skopanová, já jsem si o devizový příslib žádala jen jednou a byl mi zamítnut. Nedělala jsem z toho žádnou vědu, jezdili jsme po naší zemi , kde je podle mne stejně nejlépe.
Soňa Prachfeldová
Podobné a hezké vzpomínky, seděla jsem v lodičce s malým a jeli pod stan na Dřínovské jezero.
Zdenka Jírová
Jsem ráda, že jsem každému připomněla naše mládí i dobu, ve které jsme žili. Neznali jsme nic jiného, tak jsme byli spokojené s tím, co jme měli. Dodávám k tomu citát:" Umění být šťastný, spočívá v síle čerpat radosti z obyčejných věcí."
Eva Mužíková
Takovéto příběhy mám opravdu ráda. Díky.
Olga Škopánová
No hezké časy jak se to vezme po výjezdních doložkách a devizových příslibech se mi opravdu nestýská.
Alena Velková
Souhlasím s panem Zelenkou, že cestování je moc důležité a mimo jiné taky pro to, že si člověk začne vážit víc své země a najednou vidí, jak dobře se tu máme, i když pořád na něco nadáváme...
Jan Zelenka
Cestování a poznávání světa a lidí je skvělé. Člověk si rozšiřuje svůj obzor a může porovnávat a případně se i sám zlepšovat. Pokud ovšem celou dovolenou neproleží někde na pláži bez většího pohybu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.