O lidech, kteří neustále zkoumali, zda jsou lepší než ostatní, chtěli dosahovat vysokých výkonů a dělali vše proto, aby byli krásní a obdivovaní, že říká, že jsou perfekcionisté. Taková touha po dokonalosti dříve vzbuzovala spíše pobavené úsměvy, protože velká část společnosti naopak zastávala názor: Není dobré vyčnívat, vybočovat z davu. Dnešní mladá generace přistupuje k vnímání světa přesně opačně. Většina lidí mladého a středního věku si myslí, že jsou výjimeční. A rodiče v tom své děti utvrzují již od útlého věku. Jenže psychologové upozorňují, že tento trend si už začíná vybírat svou daň.
Podle studie zveřejnění v Psychological Bulletin, což je měsíčník Americké psychologické asociace, současné děti touží ve srovnání s předchozími generacemi tak moc a jsou představami o dokonalosti a jedinečnosti tak posedlé, že kvůli tomu mají čím dál častěji úzkosti a jiné psychické problémy. Ostatně, o tom, že děti a mladí lidé jsou nyní psychicky značně křehčejší než bývalo zvykem u minulých generací, se v poslední době mluví čím dál více.
„Děti se nyní rodí do světa, ve kterém je běžné se neustále hodnotit na sociálních sítích. Pro ně je už bezmála od narození přirozené, že jsou s někým srovnávány, že dostávají hodnocení,“ uvedla Barbara Greenbergová, psycholožka, která se na studii podílela. Spolu s kolegy došla po zkoumání životních postojů více než čtyřiceti tisíc studentů z různých zemí světa k názoru, že perfekcionismus nyní mezi mladými lidmi roste. Podle této studie má současný perfekcionismu tři podoby. Jednak jde o případy, kdy jsou lidé orientovaní sami na sebe a prezentují se světu jako jedineční, výjimeční. Další formou je to, že společnost na lidi vyvíjí tlak, aby byli neustále upravení, výkonní, pozitivní. A třetí podoba je perfekcionismus orientovaný na ostatní, což znamená, že máma na ostatní lidi a na své okolí přehnané nároky.
Právě u studentů se začalo silně ukazovat, že takový přístup k životu vede k vážným zdravotním potížím.
Podobnou situaci nedávno řešila jedna pražská rodina. „Vnučka byla neuvěřitelně vyhublá, několikrát dokonce zkolabovala. Dcera to vysvětlovala tím, že má hodně náročné studium. Nakonec skončila vnučka u psychiatra a bere antidepresiva. Nechápu. Hezká mladá nadaná holka bere prášky na hlavu. Proboha proč?“ říká jednaosmdesátiletá Eva a je přesvědčená, že za psychickými potížemi vnučky stojí mimo jiné její touha být dokonalá. „Ona je celá taková umělá. Má umělé nehty, nalepené řasy, divně udělané obočí, vlasy si každý den hodinu upravuje tak, aby byly naprosto rovné, vyžehlené. Pořád se porovnává s nějakými modelkami, herečkami, nedávno přišla s tím, že začne studovat druhou vysokou školu. Přitom se hroutí i z té první. Dcera a zeť ji neustále obskakují, říkají, jak je krásná, výjimečná, talentovaná. Mně máma spíše říkávala, ať nevyčnívám, ať si nemyslím, že jsem něco víc než ostatní. Přitom jsem vystudovala, dotáhla jsem to vedoucí účtárny ve velkém podniku. Nemyslím, že by můj život za nic nestál, ale nikdy jsem neměla pocit, že jsem výjimečná,“ vypráví Eva.
Perfekcionismus bývá popisován jako něco, co zavání potížemi. Alespoň z pohledu psychologů. Jeden z nich Raphael Bonelli napsal knihu Perfekcionismus, ve které uvidí: „Perfekcionista se nesnaží o dokonalost. Neměl by z ní radost. Touží jen po nenapadnutelnosti své osobnosti, se kterou se dokonalost pojí. Je to obranný mechanismus proti nepříjemnosti. Perfekcionista nechce rozvíjet svoji přirozenost. Chce především jistotu, která mu chybí.“
Nejistota a strach z neúspěchu. Právě to se nejčastěji skrývá za všemi těmi sebevědomými prohlášeními, hodnoceními ostatních v nejrůznějších diskusích, odvážných pózách na internetu. Většinou to vše dělají lidé, kteří jsou více či méně nespokojení sami se sebou a všemožně to zakrývají, aby okolí předstírali, že jsou naopak perfektní. Někteří to předstírají nánosem make-upu s fotkou upravenou filtry tak, že na ní nejsou k poznání, jiní siláckými názory v diskusích, které by se však nikdy neodvážili někomu říct přímo, kdyby s ním mluvili osobně, z očí do očí.
Mnozí starší lidé si nyní proto myslí, že generace současných dětí a mladých lidí to s touhou po dokonalosti a srovnáváním se, případně vychvalováním sama sebe, značně přehání a jednou z toho může mít velké trable. Zda tomu tak bude, ukáže čas. Každopádně je s perfekcionisty zpravidla těžké vyjít. Takže se dá předpokládat, že se jim ve společnost, kde jich bude čím dál více, moc dobře navzájem žít nebude.