Lenka (66 let): Manžel hltá negativní zprávy, ale já chci žít v pěkném světě
Ilustrační foto: Pexels

Lenka (66 let): Manžel hltá negativní zprávy, ale já chci žít v pěkném světě

23. 6. 2022

Můj muž nikdy nebyl společenský a zábavný, ale býval to férový chlap, na kterého bylo spolehnutí. Vždy, když mě štval tím, že třeba nechtěl jít na ples nebo na návštěvě u přátel mlčel, jsem se uklidňovala tím, že je na mě a na děti hodný, že je prostě uzavřený typ.

Naši rodinu vždy okolí bralo tak, že já jsem ta akčnější, veselejší a výřečnější, zatímco Mirek je spokojený v práci, v dílně, u sportovních přenosů. Vadilo mi to jen nárazově, vlastně jsem si zvykla, že to tak je. V každé rodině je něco a znala jsem muže, kteří bavili celou společnost, ale také využili každé příležitosti, jak partnerce zahnout. Takoví jsme s Mirkem nebyli, náš vztah byl pevný.

V poslední době, co je v penzi, se Mirek mění. Já vím, že vlastnosti se se stárnutím zvýrazňují, nejsem tak hloupá, abych si myslela, že na stará kolena bude chtít cestovat, tančit a organizovat párty na naší zahradě, když byl celý život tak trochu morous. Jenže Mirek tráví veškerý čas u počítače nebo u televize a doslova hltá vše, co se týká války na Ukrajině, zdražování energií a potravin, epidemií. Neustále je připojen na jakési chaty, diskuse, ke všemu se vyjadřuje, pořád píše nějaké komentáře. Začalo to za covidu, tehdy se velmi změnil. Nechtěl chodit na procházky, pořád jen seděl u počítače. A pokračuje to.

Když navazuje řeč, je to vždy na nějaké negativní téma, které vyvolá kontroverzní názory. Nedávno jsem mluvila doma  o tom, že snacha od sousedů odmítla očkování a že se tím rodina trápí. Jdeme kolem jejich plotu, ta mladá paní je na zahradě a Milan na ni volá: „Tak jsem slyšel, že patříte mezi ty antivaxery…“ A stojí a čeká u plotu. Ta paní kouká, já koukám, trapná situace. Pak se obrátila a zašla do domu. Já se málem studem propadla. Co je mu do toho? Proč to říkal? Proč vyvolává negativní emoce? A přesně tak se on nyní chová. Přijela snacha, ona má na noze docela velké tetování. Taky se mi to nelíbí, ale je to přece její věc, nedovolila bych si to komentovat. Milan: „Kolik to tak stojí, takový obrázek? A nebojíš se, že až budeš stará a vrásčitá tak se ti to rozjede a z toho motýlka se stane netopýr?“ Opět trapná situace.

Když mu navrhnu, že si pustíme film, nechce, musí se prý dívat na zprávy. Sjíždí stejné záběry stále dokola. Syn mi říkal, že si všiml, že je táta aktivní na různých diskusních fórech. Prý se tam vyjadřuje doslova ke všemu a prý jsou jeho příspěvky spíše k smíchu. Ani to raději nechci číst.

Jsem z toho dost zoufalá. Uvědomila jsem si, že se nám sousedé začali vyhýbat. Dříve jsem poklábosili u plotu, občas dali společně kafe. Teď Milan vyjde ven a oni zacházejí za barák. Řeknou ahoj, ale vůbec se nedávají do řeči.

Jenže já v tom žít musím. Je to vyčerpávající. Bojím se, co bude dál, jestli nejde o nějakou psychickou poruchu, která vyústí v něco horšího. Přemýšlím, že se půjdu někam poradit, ale bude to k ničemu, protože on tohle nechce slyšet. Když jsem s ním párkrát na to téma dala řeč, vysmál se mi. Řekl: „Ty si pořád chceš jen užívat, tak si choď a jezdi, kam chceš. Ty jsi byla vždycky lehkomyslná, ale život není peříčko.“

Urazilo mě to. Jak lehkomyslná? Celý život jsem pracovala, vychovala jsem dvě děti. A že se nechci poslední roky života obklopovat jen negativními zprávami? Na tom je něco špatně? Nechci zasednout každý večer v sedm k televizi a dívat se dokola na zprávy o válce, o hladu, o zdražování. To raději za tu dobu zaleju záhony, projdu se s pejskem, sednu si na zahradu a dívám se, co kde kvete. Samozřejmě, že mě zajímá, co se děje, sleduju zprávy. Ale kdybych na ně koukala každý den několik hodin v kuse, zblázním se a podlehnu pocitu, že zítra je konec světa.

Nevím, co si mám počít. V takové atmosféře žít nechci. Vůbec si už Milana nevážím, stal se z něho takový mudrlant, který je lidem k smíchu. Navíc, jeho názory nejsou nijak moudré, neumí moc argumentovat, prostě jen tak tlachá a vyvolává konflikty. Je hrozné, když se za svého muže žena začne stydět. Nejhorší je, že vůbec nevím, jak tu situaci řešit. Ona totiž řešit nejde. Přece se neseberu a na prahu sedmdesátky neodejdu? Kam? Nemám na to koupit si byt. A to mám být v nájmu v nějakém krcálku na sídlišti? A tak se v našem domku v podstatě s Milanem míjíme. Každý žijeme ve svém pokoji, téměř spolu nemluvíme. On tráví noci u počítače, já sedím na zahradě a pak si ještě v posteli čtu. Je to frustrující a beznadějné. Občas přijedou děti, ale je dusno, tak vidím ty jejich pohledy, kterými mě litují. Syn občas volá a ptá se: „Tak co táta, furt stejné?“

A já odpovídám, že ano, že furt stejné. Jenže ono to není stejné, je o horší a horší. Uvažuju, že si budu hledat nějakou brigádu. Sice jsem se vždy těšila do penze, ale než takhle sedět doma v této atmosféře, to raději budu někde něco dělat.

 

(Pozn. redakce - jméno autorky i jejího partnera bylo na její přání změněno)

 

 

 

manželství Můj příběh vztahy a sex
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Hrádková
Buďte ráda, že Vás nebuzeruje.
Jana Kollinová
Zde řešení svého problému nenajdete, bohužel. Pokud chcete manžela opustit jen proto, že se s dosažením určitého věku změnil, je třeba se zamyslet na hodnotami společné minulosti a projevit více tolerance. Nikdo zde není odborníkem na párovou terapii. Nic už nebude takové jako dřív a životní partner nepřipravený ani v pokročilém věku přijmout změny chování druhého partnera, jak je asi schopen přijmout a řešit mnohem složitější životní krize, nemoc, dlouhodobou péči? Paní autorko, Vy jste řešení našla, jděte něco dělat, to Vám oběma prospěje! :-)
Martin Vrba
Lidé, kteří jsou spolu už léta, tak je samozřejmě ten druhý často už nudí, a to i kdyby vyskakoval do výšky pěti metrů a třeba i bavil celou společnost čtyři hodiny v kuse. Hledají si na něm jen samé chyby a jejich pozornost dokáže zaujmout někdo i docela průměrný, protože je to změna. Ta znalost toho druhého ten vztah zabíjí - s tím se nedá nic jiného dělat, než objevit tu krásu v tom stereotypu - v té všednosti - že mám vedle sebe tu lásku, kterou jsem měl, když jí bylo 20, tak rád, že jsem se na rande s ní už těšil a upravoval od rána, i když jsme se měli sejít až v pět večer. U vážit si právě té stálosti. Trochu úkrok stranou, ale ne zas tak daleko - poslechněte si to. V 85. roce dostalo asi 100 zaměstnanců nové krásné byty v Praze. Asi polovina těch bytů měla tapety a druhá polovina omítky s první bílou malbou. A co stalo? Ti, co měli tapety, tak jich hodně z nich strhali a nechali si tam dát stěrku - omítku a ti, co měli tu omítku - tak si ty byty vytapetovali. Poučení: Lidé jsou málokdy spokojeni s tím, co jim život nabídne a mají tendenci to měnit v domění, že teprve ta změna je to, co potřebují. A zpátky k té nespokojené paní Lence se svým manželem, uvědomuje si, že třeba ani ten manžel s ní nemusí být stoprocentně spokojen - že ho třeba už také nudí - a že se tedy vykecává na různých diskuzních fórech. A víte co? Já vám raději pustím krásné trumpety, které mi zrovna zní do sluchátek - nekecám - je to moc pěkná hudba, lepší než mé kecy: https://www.youtube.com/watch?v=8v5IU005lEU
Dagmar Sonnevendová
Dobrý den, také jsem dříve řešila podobné situace. Myslím, že se mi podařilo vysvětlit můj náhled asi tak, jako když jdu osídleným městem, nemusím stát u každé popelnice a řešit odpadky. Stačí se otočit a hned je jiný pohled na svět...... Nedávno mi ukázala takové své řešení jedna turistka v Řecku. Koupila si zájezd jedině jedna dcera, která ji odvezla na letiště věděla kde je. Ani její manžel netušil, kam odjela.... Vyčistila si hlavu a domů se vrací odpočatá...... Já takovou situaci ještě řešila důrazným dopisem...... Člověk má mít prostor ujasnit si ve sám chce, prožívat život se zahnutými zuby..... Je vysilující.. Nebojte se toho, ..... D.
Martin Vrba
A možná by mne ti druzí stačili s posledním nádechem opravit, že se nepíše Ciklon, ale Cyklon.
Martin Vrba
Na světě jsou dva krajní typy lidí. Jedni se bojí, že jim někdo z kohoutku v paneláku do bytu místo vody vpustí jedovatý plyn a ti druzí, kteří i v koncentráku věřili, že jim z kohoutku ve sprše vytryskne voda k očistě a oni jim tam místo toho hodili dírou ve stropě ampuli s plynem Ciklon B. Ti druzí prožili svůj život šťastněji, ale . . . .
Jitka Caklová
07:10 souhlas. Čí je to asi vina, když si o někom vytvořím svoje představy, pro svoji spokojenost a on mi je nesplní? Samozřejmě že moje, není ničí povinnost plnit moje sny. Pokud to má někdo jinak, tak má samozřejmě problém a pere vlastní špinavé prádlo na veřejnosti.
Miloslava Richterová
Článek je o dvou chudácích, kteří nepřišli na to, jak pěkně spolu mohou žít v důchodu a vážit si toho, že jsou dva.
Pavel Ouběch
Vůbec se nedivím, že pán nemá rád hodinové tlachání o ničem - zahradní párty, návštěvy sousedů. Po dlouhých letech, kdy to kvůli manželce trpělivě snášel, si chce alespoň v důchodu užít trochu svobody. A že se zajímá o dění ve světě, nejen na svém vlastním písečku - a možná se tím i trochu trápí ? To mu slouží spíš ke cti. Dva uvedené příklady - sousedka v době největší pandemie pravděpodobně ohrožovala nejen sebe, ale i své okolí - a snacha ? To je spíš k pousmání. Prostě jí řekl svůj názor. Jestli paní pomlouvá svého muže u jejich dětí stejně, jako v tomhle článku, není divu, že to mezi nimi neklape. Takový podraz málokterý chlap snese.
Eva Kopecká
Pán by potřeboval zaměstnat, aby neměl čas na věci, bez kterých by se mohl docela dobře obejít. Skuhrat, že je svět špatný u zpráv a černé kroniky, debatovat nad suchem následným hladomorem, mít obavy před možnou válkou, děsit se dopředu před covidem a zdražováním, na to už musí být nátura. Mám kamarádku, která má podobné sklony. Kvůli možné infekci a přenosu bacilů jsem ji skoro tři roky neviděla. Nedivím se, že je negativně naladěná. Být tři roky pouze v domku nebo na zahradě, asi bych na tom byla stejně. Jde o to, že ti lidi jsou vlastně chudáci. Když nemají na práci nic radostnějšího a lepšího. Bohužel tím otravují okolí a to musí být něco. Měli by jim ti jejich lidé každý den připravit něco na práci.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.