Rozhodnutí přivést do rodiny nového čtyřnohého člena nemusí být vždy úplně jednoduché

Tento "problém" mám už vyřešen. V mém věku o pořízení psa neuvažuji a to i přesto, že jsem velký milovník psů všech velikostí i ras. Aby se mi po jejich přítomnosti zas tolik nestýskalo, beru si několik chlupáčů na denní venčení, nebo na více dnů, kdy jsou jejich páníčkové třeba na dovolené.

Nemít doma psa, je další z mých mnoha jiných přání, které se mi také splnilo. Je i dost jiných věcí, které také nemám a přeji to jen těm druhým. :)

S manželem jsme 2x 16 let žili se psy a teď už celý rok jsem šťastná s feničkou .

Meli jsme asi deset pejsku, ale nikdy v byte, posledni to bylo podle meho manzela ,,stenatko,, a kdyz ji privezl tak se sla napit rovnou ze drezu, byla to nemecka doga s bilou naprsenkou a bilymi ponozkami, kdyz odesla do psiho nebe rekla jsem dost, nebyla sila prijmout dalsi nebo dalsiho pejska, ale nezustali jsme bez zviratek, meli jsme jeste kocicku.

Nikdy jsme doma psa neměli. Nebyly prostory, nebyly nadbytečné peníze. Když jsem se vdala, bylo to obdobné. Už jsem si zvykla, že v kolektivu spolupracovnic jsem byla jeden čas za tu nejhorší, co nemá ráda zvířata, je líná se o ně starat, a tím pádem nemá ráda ani lidi. Na chování různých druhů hafanů v panelákovém světě, kde žiji většinu roku, vidím ke stáru bohužel jen negativa. Majitelé hromádky po svých mazlíčcích spíše neuklízejí, psy v parku spíš pustí z vodítka a nehlídají, a veterinář podle mě taky není zadarmo. Takže dnešní finančně nesnadná doba se odrazí i na péči o tu němou tvář. Ať si mají lidi doma třeba krokodýla, když to chtějí, já se držím své domácnosti, kde vládne člověk a ne pes. Stane se páníčkovi úraz, kdo se o psa postará? Přijde operace, kdo ho vyvenčí, když bude člověk ležet. Chci někam jet, kam se psem? Děkuji. Nemusím mít, nemusím vyzkoušet všechno.

Psa k živozu nepoptřebuji.

Se psy jsem vyrůstala, a jsou moje velká láska. Kromě pauzy bez pejska, když byly děti malé, je psí kamarád pořád s námi a bude dál. Bez něj si život neumím představit.

Téměř celý svůj život jsem žila společně se psy. Už jako dítě jsem se narodila do rodiny, která si život bez psa nedokázala představit. A byli to u rodičů vždy jen tzv. voříšci, se kterými jsem si hrávala, a pomáhala se starat pak o štěnátka, která se vždy pak rozdala po vesnici či po okolních vesnicích. Ze svého dětství mám spoustu fotek, kde jsem obklopená třeba i sedmi pestrobarevnými štěnátky. Pamatuji si dokonce jména pejsků, která mě provázela životem. Byla to Šipka, Bella, Žolinka a poslední pes byl Rek. Po své svatbě a stěhování k manželovi si na moji přítomnost zvykal Brok, a pak si manželovi rodiče pořídili Tapku se kterou si hrály naše dcery. Když jsme se odstěhovali do paneláku, tak asi 7 let jsme byli bez psů, ale protože nám dost pejsek chyběl, tak jsme k dětem pořídili prvního pejska s PP a rasy bolonský psík. Jmenoval se Ben. Zemřel v roce kdy se vdávala naše prvorozená dcera a po její svatbě jsme si místo Bena pořídili psa Chipa, po jeho uchovnění fenku Marilyn a po ní jsme si nechali do chovu její dceru Boničku. Všichni 3 jsou stále platnými členy naší domácnosti a všichni včetně vnoučat je ty naše chlupáče bezmezně milujeme. A těch psích kousků co už vymysleli....Ale nutno říci, že to také něco stojí. Jak časově tak také finančně a je opravdu třeba zvážit, zda na pejsky či jiné mazlíčky budeme mít čas, a finance. A potřebují také velkou spoustu lidské lásky, kterou rádi budou opětovat.