MATTY aneb několik let života u invalidního vozíku
Všechny fotografie: Eva Mužíková

MATTY aneb několik let života u invalidního vozíku

18. 5. 2022

Jmenuji se Matty a jsem devítiletý, trochu křížený černý pejsek. Můj páníček je upoutaný na invalidním vozíku od svého mládí a mne si před pěti lety pořídil, aby nežil sám.

Což o to, to bych pochopil, ale takový velký pes jako jsem já potřebuje hodně a hodně pohybu. V tomto případě opak je pravdou.

Moje každodenní kratičké "procházky" za účelem vyvenčení ještě před rokem probíhaly na vodítku. Kráčel jsem podle pomalu jedoucího invalidního vozíku, stále stejnou trasou, bez možnosti pořádně se proběhnout. Sem tam jsem si "přečetl" pár vzkazů od ostatních pejsků, "odepsal" a zase zpátky domů. Dostával  jsem obyčejné granule a zbytky jídla od sousedky, což mělo za následek moje tloustnutí! Můj páníček mne měl moc rád, ale tímto mi přeci jen ubližoval. Začaly mne bolet klouby, jakýkoliv pokus o vyskočení kamkoliv byl bolestivý, nemožný.

                                                         * * *

"Evko, mám k Tobě prosbu," zavolala mi před rokem takhle večer známá pejskařka Jana. "Ráda bych pomohla jednomu pejskovi, který je odkázán jen na chůzi u vozíku. Pomůžeš mi s tím?"

A tak nastala díky Janě v životě Mattyho zásadní změna, která mu udělala jeho život o mnoho radostnější. Ve všední dny pro něj chodí o pracovní pauze nejméně dvakrát týdně na dva kilometry vzdálené sídliště, spolu s ním a s její fenkou Dorinkou obejdou rybníky a les. O víkendech si jej bere v sobotu domů a vrací ho až v pondělí dopoledne. Když se jí to občas nehodí zaskočim i já. Dlouhé víkendové procházky absolvujeme většinou spolu všichni čtyři. Matty je u nás jako doma, před nedávnem jsem ho měla ve svém bytečku přes měsíc v jednom kuse, majitel byl v nemocnici a Janě nejezdil měsíc výtah. Ráno si pro Mattyho přišla, vyvenčila ho spolu s Dorkou a pak mi je přivedla oba, aby ušetřila klouby i Dorce. Chůze do pátého patra není ani pro zdravého pejska dobrá. Ke všemu kupuje Mattymu na veterině každé dva měsíce prášky na bolest kloubů, dva kusy, každý 1000,- Kč! Nekvalitní granule nahradila kvalitními na snížení jeho váhy. Je zkrátka skvělá. 

                                                       *  * *

Jsem nyní šťastný pejsek, lidičky. Díky dvěma dobrým duším se můžu prohánět po loukách, vyválet se v trávě, brodit se v rybníku a potocích, hrabat myšky a nosit spoustu klacků do omrzení. Potkávat psí kamarády, vychutnávat si bábinčino drbání za ušima a hlazení na rozvaleném bříšku. Užíváním léku a podstatnému snížení váhy došlo i ke snížení bolesti mých kloubů. Už můžu vyskočit i na bábinčinu válendu a přitulit se k ní.  Díky koupání a častému kartáčování je můj kožíšek krásně lesklý a voní. Zkrátka život se mi před rokem obrátil na ruby tím správným směrem a já už zase "skáču přes kaluže":).

                                                         * * * 

Zdraví vás velice šťastný pejsek Matty, kámoška Dorinka a při pohledu na Matyho radujícího se ze života, šťastné kamaradky Jana a Bertice.

domácí mazlíčci Můj příběh pes
Hodnocení:
(4.9 b. / 39 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ivana Drozdová
Matty je moc vděčný a Dorinka taky!
Martina Růžičková
Dojemný příběh, naštěstí s dobrým koncem. Matty měl veliké štěstí na správné lidi. :-)
Marcela Pivcová
Evo, se zájmem jsem si Vaše psí vyprávění přečetla. Připomíná mi nám dobře známého Tadeáše - desetiletého jezevčíka našich přátel z Jižních Čech. Byl doslova domácím mazlíčkem, o kterého páníček s paničkou pečovali, bohužel oba onemocněli. Tadeáš přestal chodit na procházky, přibral na váze a postupně trávil téměř celé dny u paničky v posteli, kam už ani nemohl vyskočit. Přestalo mu chutnat i oblíbené jídlo. V březnu paní zemřela a pán musel být umístěn do domova s pečovatelskou službou. Pejska se ujala rodina zemřelé paní. Tam se skamarádil s fenkou dalmatina a s "novou paničkou" začal zase chodit ven. Za pát týdnů zhubl, zvládá i delší procházky v přírodě a stal se z něho veselý a snad i šťastný pejsek. Tak přeji ještě všem zachráněným pejskům, aby svým lidským i zvířecím přátelům mohli dávat ještě hodně dlouho svou lásku.
Hana Rypáčková
Evi, to se bude Matovi po tobě stýskat, co budeš Hradci.. Dorinka má sice paničku a Mat páníčka, ale ty jsi prostě psí máma...
Marie Měchurová
Hvězdiček mělo být nejmíň pět. Omlouvám se. Jsem moc ráda za Mattyho, ukápla mi i slzička. Všechna zvířata by měla být šťastná. Děkuju za Mattyho.
Hana Polednová
Evi, přeji Mattymu ještě hodně šťastných let s Tebou i s kamarádkou Janou a Dorinkou. Moc hezký článek jsi napsala a pořizuješ hezké fotky s pejsky.
Soňa Prachfeldová
Jste dobré duše, jak se člověk upíše psí lásce, už ho to nepustí dokonce jeho života. Bertíku jsi úžasná žena, ani to nejde napsat slovy . Díky, že jsi i tvá kamarádka Jana. Hodně zdraví vám všem.
Hana Šimková
Matty,Dorinko, jano a Bertice moc vám fandím a jsem ráda, že jste.
Jana Šenbergerová
Kdo má rád pejsky nejvíce? Přece naše Bertice. Tímto ji z |Hor zdravíme a bábince fandíme.
Věra Ježková
Evko, Matty má štěstí, že potkal tak dobré kamarádky. Ať se vám všem daří. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.