Pozdrav!
Všechny fotografie: Soňa Prachfeldová

Pozdrav!

3. 5. 2022

Pozdrav, říkávala moje babička. Moje babička mi od mala vštěpovala - každého pozdrav, koho potkáš, ať je mladý, nebo starý. Hned je svět veselejší a lidé mají k sobě blíž. I když se lidé míjí třeba jen na chvíli.

Tato poučka se mnou jde můj celý, již dlouhý život. Pozdrav je projev zájmu, úcty i slušnosti. Pozdrav odemyká brány.

A jsou různé druhy pozdravu - dobrý den, ahoj, čau, nazdar, pozdrav pánbůh, čus, zdravíčko, brýtro, a mnoho jiných. Pozdravit se můžeme různým způsobem. Milé jsou pozdravy malých dětí, ty říkají všem roztomile ahoj i zamávají a my jim také tak. I bručoun zvedne oči, něco si zabručí pod nos a myslím, že se mu přece jen trochu zvedne nálada. Ani nečekám na pozdrav, vyhrknu dobrý den, i když jsou to mladší lidé a někteří opravdu nezdraví, ale pak překvapeně odpoví. Asi neměli takovou babičku jako já. Nevím. Mým vnoučatům říkávám od dětství - zdrav lidi! 

Nyní na jaře jsem vytáhla kolo a už mám v nohách tři výlety, čítající několik desítek kilometrů. Mám program v mobilu "Pomáhej pohybem" a utržené body za každý kilometr zašlu na nějaký podporovaný program. ČEZ pak finančně tyto programy zajišťuje. I to je důvod, proč ráda občas mučím svoje tělo a sbírám body, které věnuji potřebným. Ale je to jen jeden z mnoha důvodů. Kromě toho, že moc ráda od dětství jezdím, vypadá svět z kola pěkný, mohu zastavit, kde chci a přemisťuji se rychleji, nežli pěšky. Je krásné, když někde zastavím, třeba na návsi a s kolemjdoucím se dám do řeči, pochválím co pěkně vypadá, zeptám se na zajímavosti, vyfotím a jedu dál. A co mě naplňuje radostí, jsou pozdravy kolařů. Cyklistů je hodně, a tak slyším hezké AHÓÓJ a já odpovídám nadšeně - AHOJ. No vidíte, kolik mám důvodů se vyhoupnout do sedla a uhánět do světa. 

Tak milí lidičkové, moje přání je pro všechny - zvedněme se, jděme do přírody, mezi lidi, ať nepromeškáme krásné jaro. Vždyť slunce, vzduch a dobří lidé, to je to, co k životu potřebujeme.  Ahoj♥♥♥

 

cestování fotografování příroda
Hodnocení:
(5 b. / 36 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Soňo, zdravím z Hor. Zdravíme se i doma, když ráno vstaneme a večer jdeme spát. Venku zdravím tak automaticky, že nepřemýšlím o tom, koho mám pozdravit já a kdo by měl pozdravit mě. Někteří lidé si na tom velmi zakládají. A jsou lidé, kteří by nepozdravili první, ani kdyby o vás zakopli.
Martin Vrba
Když jsem se přiženil do osmitisícového města – do Štětí z Prahy, tak se mi jednoho dne žena zeptala.“ To jsi prý tak nafoukaný Pražák, že nezdravíš zdejší lidi?“ Jak to myslíš, vždyť všechny tvoje kamarádky a lidi v domě zdravím a zdravím i průvodčí i řidiče autobusu, kterým ráno odjedu a večer přijedu? Reagovala: „Máš zdravit úplně všechny, kteří znají mne, stěžovala si na tebe moje třídní ze ZDŠ?“ Jo – já jsem vůbec netušil, kolik lidí mne vlastně „zná“ a ví, koho jsem si vzal. Znali manželku a tak mou povinností bylo zdravit všechny, které znala ona. Oni se nezdravili úplně neznámí lidé – to dělají lidé na vesnicích, ale to, že se znali s mou ženou – to už bylo něco jiného - divné město. A tak, když jsme jeli v neděli s kočárkem venčit prcky, tak měla za povinnost mne tiše upozorňovat na své známé a nebo dokonce mi své známé představit. Já na tom trval a s lidmi jsem se dával pak do řeči sám a oni mne zdravili a začínali debatu slovy: „Co nového v Praze“, jako to bylo asi 100 let zpátky. Občas jsem byl požádán, zda bych jim v Praze nekoupil to, nebo ono. Ano – je dobré udržovat dobré vztahy a u zdravení to začíná – lidé mají sobě pak blíž. Když manželka tehdy onemocněla, tak se mi hned několik žen nabídlo, že mi pomohou s dětmi – s hlídáním. Ale hned na vás taky doma prásknou, že už sedíte hodinu na druhém konci města v hospodě s Jiráskem a Vondrou a čumíte na hokej.:) No – tak dobře – když myslíte – tak dobré odpoledne a neshledanou :)
Jitka Caklová
Nepodceňujme malé děti, jsou moudré jak příroda sama, ale jen do té doby, dokud je nezkazí společnost. Není třeba děti učit zdravit, opičí se a úplně postačí, když zdraví rodiče. Děti se dnes učí zdravit ve školce, protože to od rodičů neodkoukaly. Stalo se mi, že jsem potkala tatínka s holčičkou, kterou vedl ze školky, holčička mě pozdravila a když mě minuli, zeptala se tatínka, "a tati, proč jsi tu paní nepozdravil?", na místo odpovědi jsem slyšela jen nelibé zamručení. Svoje děti jsem zdravit neučila a přesto mě po letech potěšilo slyšet, jak zdraví.
Zdenka Soukupová
Ahooooj, Soňo. Taky zdravím. Mám to nějak od dětství zažité. Bydlím na malém "sídlišťátku", kde se sice moc osobně neznáme, ale víme o sobě. Tak se samozřejmě zdravíme, sem tam prohodíme pár slov. Ale bydlí tu jeden chlapík s rodinou, který se zná s mou dcerou ze školy a dobře ví, že jsem její máma. Nepozdraví nikdy. Chápete to? Tak ho taky ignoruju.
Soňa Prachfeldová
Děkuji vám všem za milé pozdravy.
Jan Zelenka
Soňo, zdravení dnes není příliš módní. U nás v domě zdraví tak polovina lidí. a děti už nezdraví vůbec. Jak vidno z komentářů, všechny nás učili zdravit rodiče. Když jsme s přítelem cestovali po rakouských Alpách, nestačili jsme na pozdravy odpovídat. Každý, kdo prošel kolem nás, zdravil Grüss Gott! A tak jsme zdravili také.
Marie Novotná
Ahojky :-) . Už třídní uč říkala: pozdravit je slušnost a odpovědět povinnost. Kde jsou ty časy.pozdravuji a zdravím na všechny strany A H H O J.
Rostislav Mraček
Je to hezké, když se zdraví. Dnes se ovšem pozdrav smrskl na: Dobrý, Dobrej, Nashle. Přispívá k tomu i televize. A máte vidět ty pohledy, když na takový pozdrav odpovídám: Den, Večer, Danou!
Helenka Vambleki
Ahoj! Učila jsem své děti zdravit, snad si to zapamatovaly :-)
Marie Ženatová
Milá Soni moc děkuji za milý článek a krásné fotografie*. Já jsem letos ještě na kole nevyjela, ale jeden den v týdnu chodíme s kamarádkami vždy několik kilometrů na výlety většinou do okolních vesniček. Tam když čekáme na zpáteční autobus a jdou kolem nás děti - tak nás skutečně všechny zdraví. Tak to je vždy i v mé rodné vesničce. A já jsem zvyklá zdravit také všechny a učila jsem to svoje děti i všechna vnoučáta. Tak ahoj !!!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.