Očima seniora: Dobře už bylo
Ilustrační foto: Pixabay

Očima seniora: Dobře už bylo

5. 3. 2022

Narodil jsem se pár let po druhé světové válce. Krutá padesátá léta znám jen z vyprávění rodičů, šedesátky jsme protancovali, pak  dvě dekády v pytli. Euforický začátek devadesátek střídaly přešlapy, tápání, naděje, zklamání...

V nejhorších vlnách pandemie a restrikcí jsem byl přesvědčen, že už mě nic horšího v životě nepotká. Přežili jsme, přišel nový rok a zdálo se, že bude dobře. Ještě před dvěma týdny vše vypadalo tak slibně - těšil jsem se na prořez jabloní, první květy zlatého deště, meruňky, otevření zahrádky v naší hospodě... Místo toho teď jen sedím u počítače a sleduji, co se to na východě děje. Hledám v těch všech reportážích cokoliv pozitivního, špetku naděje. Pořád nic nepřichází. A dlouho nepřijde.

Dobře už bylo. Nám, sedmdesátníkům. Ve světle současného dění jsem i ochoten přivřít oči nad dobou temna v zemi bičovanou komunistickými zloduchy a posléze politickokorupčními šíbry. Vychovali jsme děti v politickém marasmu, ale v míru. Za posledních třicet let jsme si - přes naše neustálé remcání proti všemu a všem - nakonec užili. Opravili jsme si domy, zvelebili zahrady, zajeli k moři. A teď, v závěru našeho bytí předáváme zemi potomkům na prahu války a ekonomického a celospolečenského zmaru.

Bude to bolet. Dožijeme, s bolestmi kyčlí (můj případ), ale hlavně bolavou myslí. Čekají nás těžké roky, kdy budeme při pohledu do peněženky ronit slzy. Ale o nás nejde. Jde o příští generace. A právě jim musíme vykřesat naději v lepší svět. Ne zoufáním, špičkováním a rozséváním blbé nálady. Musí vědět, že i těžké časy mají konec, že všechno zlé je pro něco dobré, že naděje umírá poslední. Kdo jiný by jim to měl sdělit, než my.  Přes to všechno, co se děje, hlavu vzhůru!

Hodnocení:
(4.8 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Oldřich Čepelka
Pan Charvát to vystihl. Pro mne je každý den příslibem něčeho hezkého, co se mi podaří nebo co zažiju. Chápu, že muž v 70 má před sebou v průměru 13 let života, žena tuším 16, ale pokud už dnes nejste na tom opravdu bídně, tak se můžete těšit z toho, že jste tady, že si do velké míry můžete uspořádat každý den atd.
Evžen Dvořák
A ne a ne si vzpomenout, kdy jsem tohle napsal.... Promiňte, pane Vácho, za poznámku, ale tohle je jak z mého života
Eva Kopecká
Článek je pro mě přehledným, reálným a inteligentním nijak nezkrášleným vyjádřením dneška. Dlouho byl klid. Nebude věčně. Nic není věčné. Přišel covid. Přišel válečný konflikt, tentokrát blízko. Lidi si asi svým samozřejmým braním faktu, že je všeho dost a že se všechno nějak udělá, že vše nějak dopadne, řekli kamsi nahoru o varovný prst. Noc není samozřejmost. Vše se vyvíjí. Bohužel i k horšímu. A vždycky je něco za něco. Měli jsme se asi dlouho docela dobře. Že zase přišly starosti? Nevím. Nic není napořád. Kdysi jsem si myslela, že jsou tu napořád ty staré pořádky. Ejhle. Revoluce řečená sametová. Změny kolem tak nějak změnily i lidi. Stačilo začít podnikat. A blízký člověk se vám změnil před očima. Začalo se cestovat. Začalo se bydlet v podnájmech. Děti se začaly rodit později. Obchody začaly být plné. Začala nezaměstnanost. Každá doba prostě má svoje pozitiva i negativa. Technika pokročila. Smála jsem se babičce, že nechce domů nějakou novinku na vaření, pro poslech rozhlasu, na koukání. Dneska, když beru do ruky svou starou oblíbenou měchačku a když si při hlídání vnuka neumím u mladých pustit televizi, mám takové smíšené pocity. Starému světu člověk rozuměl. Byl v něm doma. Sedělo se společně v sobotu večer u hlavního filmu. Dneska se lidi ani nevidí, každý zalezlý u své televize a svého počítače. Změny prostě přicházejí, aniž je zveme. Na ty staré dnes už neplatné jistoty můžeme jen vzpomínat. Kolikrát sáhnu večer po starých filmech a seriálech. Než zase budu muset druhý den vyrazit do toho moderního novodobého světa. A cestou do práce se ještě pár posledních měsíců proplétat mezi psími hromádkami a tím věčným Vincem kolem chodníků, popelnic, a různých zákoutí s křoviskami. A tím příšerným množstvím všude zaparkovaných aut. Svět je prostě jiný.Ať se nám to líbí nebo ne, kvůli naším vzpomínkám se nezmění.....
Jan Budovic
Moc pesimismu je v tomto článku...Já to tak nevidím.. Něco špatného a zlého musí skončit aby něco nového a pozitivního se prodralo k životu
Danka Rotyková
Pane Vácho, ráda jsem si přečetla Váš článek. Nemyslím, že je v něčem přehnaný, ne, popisujete realitu, kterou jsem prožívala i já, ač jsem o trochu mladší. Život byl pro mě sice těžký, protože jsem si za manžela vybrala dobrého člověka, který se ale nehodil do nového systému. Ale i tak jsme spolu prožili 30 pěkných let, kdy jsme se měli dobře. Hlavně jsme se dočkali svobody, což se mnohým nepovedlo. I když nyní všechny zasáhla válka na Ukrajině, což znamená velké zatížení i naší země do budoucna, nevidím to také jako katastrofu. Vidím, jak mladí pomáhají, jak se snaží, to všechno mě nabíjí energií. A jak říkáte, my se s určitým propadem zřejmě vyrovnáme snáze, nemáme takové nároky. Co se týká migrace - pokud ji země blízko Ukrajiny včetně ČR zvládnou, jsem s tím v pohodě. I kdyby tady zůstali někteří Ukrajinci natrvalo, proč ne. Alespoň bude více lidí na práci. Tito Ukrajinci nejsou ekonomičtí migrantů, jako byli ti z minulé uprchlické krize. Hezký den všem.
Jana Kollinová
Moc by mě zajímaly názory současných studentů na článek pana Váchy. Nepochybuji, že by mnohé z nás seniorů přinejmenším překvapil.
Norton Špaček
Jsem taky sedumdesátník.Mám takovej pocit že češi prostě nemají štěstí při výběru své vlády.Jenom aby nebylo hůř.Zatím jsem nikde nečetl že USA pomůže ,nebo přijme nejaké uprchlíky z Ukrajiny.
František Mlejnek
S kolegou v lecčems nesouhlasím, v lecčems ale ano. K moři jsme jezdili i dříve, v posledních třiceti letech jsme si po překonání porodních bolestí žili aspoň tak jako dříve. Někdo si dokonce polepšil usilovnou prací, jiný podvody a sobeckým kariérismem - ale žádné prachy nesmrdějí. Covid nás pozdržel a mohli jsme si myslet, že zas bude líp. Jenže to, co s námi provedli - nejen pan Putin, ale třeba i Evropská unie s tím krutým a pro mnohé neřešitelným zdražováním všeho, mě naplňuje ohromným pesimismem. Ne, líp nebude. Už proto, že v posledních dnech vidím, ž se náš národ definitivně zbláznil.
Lenka Kočandrlová
Zpětně mne mrzí,že Jugoslávcům v té době od nás nepomohl nikdo, ba ještě se to "humanitární" bombardování na vládní úrovni schvalovalo....
Josef Mašek
jak je možné že jsme za Rakousko Uherska, za Masaryka za Hitlera a za bolševika nepotřebovali v naší zemi Ukrajince....a v dnešní sametové demokracii je potřebujeme...jak je to možné ?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.