Jak nám dědeček ničil vánoční dárky
Ilustrační foto: Ingimage

Jak nám dědeček ničil vánoční dárky

26. 12. 2021

Vánoce jsme během dětství slavili vždy na chalupě v Beskydech, a to společně s babičkou a dědou a rodinou našeho strýce. S bratranci jsme se vždy každý rok báli, co nám zase náš děda vyvede.

Dědeček byl lékař, takový ten typický doktor z hor, který dokázal rodit na poli (to když nastávající matky do poslední chvíle pomáhaly na rodinném gruntu), operovat ve stodole (vyprávěl nám nejeden příběh, jak zachraňoval život po úrazech s motorovými pilami, od zvířectva, na stavbách), chodil za svými pacienty kilometry pěšky v parném létě či v závějích sněhu. Lidé ho měli nesmírně rádi, a tak děda nosil domů kopy vajec, uzeného masa, klobásy, ovčí sýr. Své pacienty často zval i na chalupu, a tak se stávalo, že nás na Velikonoce či Vánoce bylo mohdy ještě více než deset. Ale o tom až někdy jindy...

Děda byl vynikající lékař, ale na druhou stranu technický antitalent. Neuměl pověsit obraz na zeď, vyměnit kolo u auta či elektrickou pojistku. A toto jeho „neumětelství“ strašilo nás, kluky, každé Vánoce, když si náš dědeček chtěl půjčit hračky, které jsme dostali. Pokaždé, když vzal něco do ruky, mělo to fatální následky. Půjčil si autíčko a ulomil mu otevírací kufr, přisedl si s námi k elektrickému vláčku a utrhl lokomotivě pantograf, půjčil si Igráčka Hasiče a za chvíli mu chyběla ruka. A tak jsme před ním hračky museli schovávat.

Jenže dědeček se nedal, stejně jako každý den i první svátek vánoční vstal v pět hodin ráno, otevřel okna a pozval do chalupy čerstvý vzduch. Všichni jsme se zabořili hlouběji do peřin a spali dál. Děda si usmažil na snídani jako vždy dvě vajíčka a pak začal zkoumat dárky, které jsme nechali na stole. A tak se pravidelně ráno 25. prosince stávalo, že jsme přišli do obývacího pokoje a pod stolem se válely kuličky z Rubikovy věže, letadlové lodi, kterou jsme na Štědrý večer lepili, chyběly kanóny, u stolního ledního hokeje chyběl puk (a to se ještě děda nepřiznal, že zlomil úchyty na brance, takže ta už nikdy nedržela), šestibarevná propiska, kterou jsem si strašně přál, ležela na stole rozebraná na prvočinitele.  

Tehdy jsme to vždy obrečeli, zlobili jsme se na dědu a nechtěli jsme s ním mluvit. Dnes na to rádi vzpomínáme. Na to, jak si dědeček za každou cenu potřeboval ty hračky vyzkoušet. A že to špatně dopadlo, tak to už nám dávno nevadí. Děda byl skvělý, dobrosrdečný člověk, který s námi není už douhých třicet let, ale pořád na něj s láskou vzpomínáme. Nejen o vánocích.

Můj příběh Vánoce vánoční dárky
Autor: Jan Raška
Hodnocení:
(5 b. / 38 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Měchurová
Najdou se na světě i takoví jedinci. S dědou jste se určitě nenudili. Hezké vzpomínání.
Marie Ženatová
Díky moc za krásné vzpomínky*
Marie Seitlová
Krásná a veselá vzpomínka na dědečka. Já jsem měla štěstí, měla jsem oba dědečky i babičky a byli úžasní.
Jana Vargová
Vzpomínání na prarodiče potěší. A když se o nich hezky napíše, nemá to chybu. Díky.
Libor Farský
Počteníčko !!! Velký dík za spravenou náladu.
Božena Hažová, redakce
Moc milé vzpomínky od moc milého autora. Inu, láska k lidem se nedá naučit. Tu člověk v sobě musí mít...
Danuše Onderková
I já neměla štěstí poznat dědečka, mým dětem se to podařilo i když už ve svém věku býval trochu nerudný, stejně ho měli rádi a rádi poslouchali jeho životní příběhy.
Irena Mertová
Dědeček byl originál :-)
Květuše Pinkasová
Našemu jedinému nevidomému dědečkovi Štěpánovi jsme po vyučování několik let ve všední dny chodili s obědem několik km střídavě do Doubravy s o rok starší sestrou. Ohřát na pecku, přečíst noviny a někdy nám po povídání zahrál na cestu na knoflíkovou harmoniku. Na vánoce se vždy i se slzami dožadoval kapra a bramborovým salátem. Operovaný žlučník byl vždy na programu i v nemocnici ♥
Soňa Prachfeldová
Vzpomínání s láskou, krásné.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.